Letošní úspěch nás zavazuje k další práci, říká generální manažer Bílých Tygrů Ctibor Jech

V Liberci jste strávil většinu své hráčské a celou svou funkcionářskou kariéru, věřil jste, že se dočkáte zisku titulu?
Po vstupu do extraligy a určité stabilizaci v soutěži jsem zejména v sezonách, kdy jsme dokázali vyhrát základní část, věřil, že se jednou něco podobného povede. To, že se nám ani jednou nepodařilo úspěch v podobě vítězství v základní části přetavit alespoň v postup do finále, bylo docela zklamáním. Ale přeci jen jsem pořád doufal. Po třech horších sezonách už jsem se obával, že se toho asi nedožiju, protože čas při této práci hrozně letí. Že se nám to teď podařilo, je pro nás určitá satisfakce za roky práce předtím. I když jsem byl tentokrát v jiné funkci, bral jsem to i jako svůj osobní úspěch a rozhodně jsem si to užíval.

Není divu, Ján Lašák, Martin Bakoš nebo Branko Radivojevič byli kostrou týmu a jedná se o hráče, kteří přicházeli do Liberce díky vaší práci.
Asi osmdesát procent hráčů tu bylo už před uplynulou sezonou. Tým byl pak dobře doplněn. Ale zejména z toho, jak se dokázali prosazovat hráči, kteří už tu byli, jsem měl velikou radost. Dřív se složitě prosazovali, nebyli schopní se nastartovat do ideální formy, ale letos byli strůjci úspěchu. Například třetí lajna, který byla v základní části velmi úspěšná, tu strávila celé dvě sezony, a letos měli velký podíl na úspěchu, byť ten byl především týmovou záležitostí. Jsou to hráči, kteří před příchodem k nám pravidelně hrávali play-off a byli v extralize vidět, ale u nás se jim v předchozích sezónách nedařilo. Teď se konečně chytli. Je vidět, že role trenéra a to, jakou tvář dá týmu, je pro hráče velmi důležité.

Co vám proběhlo hlavou, když Martin Bakoš vstřelil rozhodující gól?
Já měl v těch prvních okamžicích naprosté prázdno v hlavě. Chviličku jsem čekal, jestli to tak skutečně je. V O2 Areně jsem byl daleko od ledu a všechno jsem neviděl tak zřetelně. Ale když jsem pak viděl reakci našeho fanklubu, který okamžitě vylétl, bylo mi všechno jasné. Pak začala obrovská euforie. Dál ani nevím, všichni jsme se objímali a víceméně jsem hlavně hledal nejrychlejší cestu k týmu.

Jak jste si užil období oslav? Bylo to pro vás určité zadostiučinění?
Nechci úplně říkat zadostiučinění. Ale vybavil jsem si v těch chvílích celou naši složitou cestu. O něčem podobném jsem snil, stejně jako jsem ještě jako hráč snil o postupu do extraligy. Když jsem se pak dostal do funkcionářské pozice, znovu jsem hleděl k cíli, kterým byl postup do extraligy. To se podařilo, ale na nějaký větší úspěch jsme teprve čekali a pracovali jsme pro něj v každé sezoně. Už jsme začínali být i trochu nervózní, nikdy jsme se nedostali do finále, ale když se to konečně všechno podařilo a navíc takovým způsobem, byl to neskutečný prožitek. Moc jsem si naše vítězství užíval. Myslel jsem také na prezidenta klubu Petra Syrovátka. On je tím motorem, který nás žene kupředu a za úspěchy. Ten pocit ale u mě nebyl jen o radosti a euforii, ale i o určitém klidu. Uklidnilo mě, že jsme skutečně mezi elitou, která mohla slavit titul.

Pořád je pouze deset českých měst, kde se historicky titul slavil…
Ano, a myslím si, že i po čtrnácti letech, co jsme v extralize, je to obrovský úspěch. Pořád je to relativně velmi brzo od postupu. Nejen v porovnání třeba s Litvínovem, který čekal do loňského roku, ale také s jinými kluby. Trochu z toho vynechávám Vsetín, to bylo úplně něco jiného, klub, který se vybudoval na zelené louce a ze systému, který systémem nebyl. My naopak šli systémovou cestou.

Filip Pešán mluvil hned po zisku titulu o tom, že je to ohromný dárek pro Petra Syrovátka. Souhlasíte?
Jednoznačně. Petr Syrovátko je neskutečným příkladem toho, jak se může člověk starat o své město a co pro něj může dělat. Postaral se tu velkým dílem o podmínky pro sport a nejen o ně. Liberec je pro něj městem, pro které je ochoten udělat všechno, a nyní mu pomohl i k hokejovému titulu. To, co říkal Filip Pešán, můžu podepsat, a jsem Petrovi nesmírně vděčný, že si mě vybral, abych mohl působit ve funkci generálního manažera klubu po jeho boku. Jsem rád o to víc, že i během našeho úspěšného tažení, před kterým smeká většina hokejového světa, se z medií ozývaly hlasy a názory, které se na popularitě Bílých Tygrů, chtěli jen svézt, přiživit a programově očernit působení Petra Syrovátka a jeho společnosti. Člověku je až nevolno, když vidí, kam jsou někteří lidé schopni zajít, jen kvůli své vlastní popularitě. Letošní úspěch je určitou náplastí.

Určitě jste dostal spoustu gratulací, je nějaká, která vám udělala největší radost?
To mě teď z hlavy nenapadá, jestli je nějaká taková. Radost mi udělaly všechny. Mimořádné byly ty od partnerů, kteří tu s námi začínali. Oni nám s hokejem nejen na profesionální úrovni, ale také s mládeží velmi pomáhají. S nimi jsem si tuto odměnu v podobě titulu velmi rád užíval.

Kdy jste uvěřil, že by sezona mohla být úspěšná?
Tomu, že bude úspěšná, jsem věřil od počátku. Už jak se to vše začalo rodit v kabině, když k nám přišli Řepa s Birnym a Švíckem (Řepík, Birner, Ševc, pozn. red.), začalo mi to připomínat období, kdy přišli Vaic, Podkonický nebo Čermák. To se tu také vytvořil velmi silný tým a dvakrát vyhrál základní část, bohužel v play-off to se to nedařilo proměnit v úspěch. V týmu byla od začátku bezvadná parta, která si zařídila své nepsané zákony a ty dodržovala. Tým pak šlapal a dařilo se mu podobně. Leccos se v kabině změnilo oproti dobám, kdy se nám nedařilo, a v tu chvíli jsem si říkal, že se tu rodí něco dobrého.

Dalším faktorem byla osobnost Filipa Pešána, který do týmu přinesl spoustu nových věcí. O tom jsme věděli, protože si je dlouho zkoušel. Dlouho jsme o nich spolu mluvili, přesvědčoval nás o nich a nakonec se mu dařilo je uvést do fungování v Benátkách. K tomu přidal další nové věci u A-týmu, a hned to začalo také fungovat. Věřil jsem, že tu vzniká něco velkého. Ale že to všechno klapne už v prvním roce, s tím jsem tedy nepočítal. Je to pro nás obrovská odměna. Nicméně, to že budeme úspěšní a že si třeba připravíme pole pro další sezony, tomu jsem věřil hned. Nakonec se k nám přidali i diváci a vše pak běželo skvěle.

Počet rekordů, které Tygři překonali, je takřka neuvěřitelný. 118 bodů, 41 výher a z posledních dvaceti zápasů sezóny včetně play-off tým prohrál jen dva, a to ve finále se Spartou. To asi překvapením bylo?
To rozhodně, a nejen pro nás, ale asi pro celou hokejovou veřejnost. Po dlouhé době se takřka všechna maxima posouvala. Byla to obrovská odměna za práci hráčů a realizačního týmu kolem nich, a také důkaz, že jsme nastoupili na dobrou cestu. Titul byl už jen vrcholem. Pro získání titulu se musejí na vaši stranu přiklonit i některé maličkosti, ale jak se říká, štěstí přeje připraveným. A my jsme připravení byli. I ty šťastné chvilky nám přály. Stačí si vzpomenout na ten nájezd v poslední sekundě pátého finále. Takové momenty jsou ozdobou celého play-off. Sice jsme si u nich užili obrovské nervy, ale nakonec to vše ještě umocní.

Co podle vás znamená zisk titulu a úspěšná sezona pro Bílé Tygry do budoucna?
V první řadě je to završením určité cesty. Podařilo se nám to, za čím se žene každý tým. Užívat si můžeme asi deset, čtrnáct dnů, ale pak se jede dál. Ale krom toho je to pro nás také určité nastartování lidí a důkaz, že něčeho podobného jsme schopní. Práce, kterou jsme vykonali, se nyní promítne také u mládeže nebo u těch, kteří se na činnosti klubu podílejí. Nevyhráli jsme podle mě jen ve sportovním ohledu, ale také v organizaci a v tom, jaký punc zápasům dáváme. To, jak jsme si na play-off připravili veškerý program a servis pro diváky, podle mě v extralize také nemá konkurenci. Za to by si i lidé, kteří se o doprovodný program starají, zasloužili také zlatý pohár. Snažíme se blížit k největším světovým soutěžím, kde si hokeje váží a je společenskou událostí. Žije jím celé město. Letošní úspěch zavazuje nejen naše hráče, kteří budou chtít opět dosáhnout co nejvýše, ale také všechny ostatní kolem klubu, protože se znovu chceme posunout někam dál.