Základní část Bílých Tygrů: Trápení bez „happy endu“

Po další nevydařené honbě za titulem, kdy Bílí Tygři nestačili ve fantastické atmosféře „bílého pekla“ na pražskou Slavii a podlehli ji 4:3 na zápasy, se v Liberci událo hned několik změn. První výraznější změna nastala v rozměrech kluziště, které bylo zmenšeno po vzoru NHL, poté už ale následovaly hráčské trejdy. Kádr opustil Marek Pinc, který byl propůjčen z Vítkovic. Do města pod Ještědem se po třech letech vrátil obránce Richard Jareš. Naopak kádr Bílých Tygrů opustila hvězda základní části a play-off Leoš Čermák, který odešel do ruské Ufy. Další vyztužení obrany nastalo v podobě příchodu slovenského obránce Tomáše Haranta, jenž přišel ze švédské Mori IK. Libereckou obranu naopak opustil odchovanec Bílých Tygrů Martin Rýgl, který se vydal do Znojma. Největší posilu získalo vedení ovšem v teplých letních měsících a to v podobě beka Jaroslava Modrého, který přišel ze zámoří. Díky přebytku obránců šel na hostování k nováčkovi z Mladé Boleslavi Václav Kočí. Těsně před zahájením základní části, pustilo vedení obránce Angela Krsteva do Vítkovic a Jan Holub byl propůjčen do Boleslavi.

Kdo by čekal útok Bílých Tygrů na vítězství v základní části, byl zklamán. Malátné výkony z přípravy se přenesly i do sezony. V prvním kole přišla studená sprcha od Kladna a následovala další dvě nepovedená utkání. Modrobílí tak odstartovali extraligu nejhůř za posledních šest let. K tomu všemu se zranila opora libereckého brankoviště Milan Hnilička, který se vrátil z ruské Ufy. Místo něho musel naskočit Michal Fikrt, ale ani on nezabránil několika porážkám. Když už se zdálo po výhře v Třinci a doma proti Boleslavi, že je krize zažehnána, přišel další šok. Šest utkání v řadě nepoznali Tygři pocit z vítězství a pod trenérem Gregorem se začala pomalu houpat židle. Zachránit ho měla až nová posila. Z kempu New Yorku Rangers se vrátil útočník Petr Nedvěd a hned si při svém debutu za Tygry připsal dvě branky. Oživit útok měl budějovický patriot Jiří Šimánek, který přišel na hostování do konce ledna. Opačným směrem poslali Liberečtí obránce Richarda Jareše, který se měl vrátit k poslednímu lednovému dni.

Stále nevyrovnané výkony dohnaly vedení klubu k nepopulární výměně trenéra. Dušana Gregora vystřídal na lavičce teprve třicetiletý Filip Pešán. Slovenský trenér se postavil na lavičku Bílých Tygrů k devětašedesáti zápasům, s bilancí 35 výher a 34 proher. Nový muž liberecké lavičky, Filip Pešán, se postavil na kapitánský můstek hned v zápase s Mladou Boleslaví, ale prvního bodového zisku se dočkal až o kolo později, poté co Tygři přehráli Zlín.

Bílí Tygři poté začali pravidelně bodovat, ale díky letos vyrovnané extraligové tabulce se nemohli vyhoupnout do první šestky, která by jim zaručila přímý postup do play-off. Tým pohybující se na hranici desítky poslal na hostování do Mladé Boleslavi dalšího Tygra. Tentokrát putoval do středočeského klubu Jiří Hunkes, naopak zpět si klub stáhl Jana Holuba, který měl vyztužit děravou obranu Liberce. Další malátné výkony Bílých Tygrů přišly na přelomu listopadu a prosince. Tým sídlící v Tipsport areně střídal dobré výsledky se špatnými.

Divákům zůstane v hlavách asi hodně dlouho zápas proti Mladé Boleslavi, kdy se hostující útočník Kazjonov rozhodl oplatit nechtěný faul Petra Nedvěda na Drábka a bezhlavě se pustil do pěstního souboje. Liberecká „třiadevadesátka“ dostala za tento faul stop na tři utkání a nemohla tak pomoci týmu v boji o play-off. Další šok přišel v předvánoční atmosféře. Vedení klubu oznámilo zprávu: „Milan Hnilička je dlouhodobě nemocný“. Na pozici jedničky se tak posunul Michal Fikrt a i díky jeho výkonům, se Bílí Tygři mohli dál rvát o vyřazovací boje. Další nečekaná zpráva přišla ohledně kapitánského „céčka“. Jaroslav Modrý, který byl doposud kapitánem, se rozhodl funkci položit a novým vůdcem liberecké kabiny se tak stal Valdemar Jiruš. Jeho kralování poté převzal Petr Nedvěd a byl jím až do konce základní části.

V brance Bílých Tygrů přečkala nová liberecká jednička Michal Fikrt ještě Nový rok, ale management se ovšem netajil tím, že by chtěl do svého brankoviště přivést za olympijského vítěze adekvátní náhradu. Poté co nevyšly námluvy s několika brankáři (Schwarz, Svoboda), se podařilo ulovit finského gólmana. Nová liberecká akvizice v brankovišti Tero Leinonen přišel na hostování z finského Ilves Tampere a do branky se postavil už po pěti dnech strávených v Liberci. Jeho premiéra v dresu Bílého Tygra byla úspěšná, když pomohl skolit Mladou Boleslav. V době příchodu sympatického Fina zaznamenali Liberečtí sérii sedmi zápasů, ve které získali vždy alespoň jeden bod. V půlce ledna došlo k dalším změnám v kádru Tygrů. Richard Jareš se musel předčasně vrátit z Českých Budějovic a opačným směrem putoval Jiří Šimánek, který za Liberec odehrál šestadvacet zápasů a několikrát pomohl Severočechům ke třem bodům.

Šňůru libereckých úspěchů ukončil až paradoxně další trejd s Mladou Boleslaví. Vedení přivedlo do týmu šelem útočníka ošlehaného NHL Radima Vrbatu a opačným směrem se vydala trojice Klimenta, Moravec a Zíb. Bývalý útočník Tampy Bay odehrál v dresu Liberce sedm zápasů a připsal si na své konto sedm branek a dvě asistence. Modrobílí tak měli k dispozici vražedný útok NHL – Vrbata, Nedvěd, Nedorost.

Ke konci ledna už bylo jasné, že přímý postup do play-off bude hodně složitý, a tak nastal v Liberci problém, protože Tipsport arena byla obsazená z důvodu konání Světového šampionátu v klasickém lyžování, díky němuž museli Bílí Tygři odehrát poslední čtyři utkání základní části mimo svůj led. Vedení si s prekérní situací poradilo bravurně a Liberečtí by tak i v případě, že by nepostoupili přímo do play-off odehráli své domácí zápasy v Tipsport areně.

11. února se Bílí Tygři představili domácím fanouškům v historických retro dresech na oslavu čtyřstého utkání v naší nejvyšší tuzemské soutěži. Součástí oslav bylo i vyvěšení dresu generálního manažera Ctibora Jecha, který za Stadion Liberec odehrál kolem 650 zápasů. Jeho dres s číslem sedm tak vystoupal ke stropu liberecké Tipsport areny a zaujal tak čestné místo vedle dresu pana Kasíka.

Ke konci základní části byl kádr Severočechů poznamenán zraněními a nemocemi a na víc než deváté místo to nestačilo, modrobílí si tak poprvé vyzkoušeli předkolo. Jejich účast v předkole bohužel neměla dlouhé trvání, když je v poměru 3:0 na zápasy vyřadily Vítkovice. Nejproduktivnějším hráčem v dresu Bílých Tygrů se stal Pavel Kašpařík.

Dres Liberce obléklo v sezoně hned několik odchovanců, kteří hráli na Tygří farmě v Benátkách. Jako první se do dresu Bílého Tygra nasoukal David Kajínek, který si svůj debut připsal v devatenáctém kole. Druhým byl pak Miroslav Kopic, který nastoupil den před Vánoci k duelu třiatřicátého kola s Vítkovicemi. Posledním byl Petr Kolmann, který si mohl v lednu vychutnat drtivou porážku pražské Sparty. V brankovišti dvakrát zaskakoval i Jiří Stejskal, který vypomohl při absenci gólmanů.