Příběh Václava Burdy: Na angažmá v Praze vzpomínám rád, ale Liberec je pro mě nová výzva

K hokeji ho přivedl jeho otec, který ho poprvé vzal na stadion pražské Kobry již ve velmi raném věku. Burda si sport oblíbil a následně mu věnoval velké množství času i úsilí. V deseti letech se přesunul do týmu Letců z Letňan, kde působil až do loňské sezóny. V ní se blýskl 39 body a vyhlédl si ho Liberec. „Na angažmá v Praze vzpomínám rád, přeci jen jsem zde s hokejem začínal, nicméně musel jsem zamířit dál, je to pro mě nová výzva." Mladičký forward dále přiznává, že roli hrálo i zázemí, kterým liberecký celek disponuje.

Václav Burda v reprezentačním dresu

„Samozřejmě zázemí je pro každého hokejistu důležité, v Liberci je moderní vybavení včetně hokejové střelnice, což je výjimečné. Přesunu jsem se přesto na začátku trochu obával, avšak momentálně jsem nadmíru spokojený." Burda si již v letošním roce připsal také několik startů v liberecké juniorce a v dresu mládežnických kategorií národní reprezentace. „Jsem moc rád za to, kolik prostoru na ledě od trenérů dostávám. Nemůžu si na nic stěžovat. Kluci mě přijali mezi sebe téměř ihned a jako týmu nám to šlape."

Ale jak již to tak při stěhování bývá, hokej nebyl to jediné, co by musel řešit. Změna města i školy není nikdy jednoduchá, avšak časem už rozdíl ani odchovanec Kobry nevnímá. „Ze začátku jsem trochu váhal. Pár kluků jsem z různých hokejových srazů znal, ale stěhování pro mě bylo úplně nový začátek. Narazil jsem na výborný kolektiv, a to jak v týmu, tak ve třídě, který mi pomohl se této nové situaci rychle přizpůsobit."

Talent staršího dorostu při rozbruslení

Burda nastupuje v druhé útočné formaci jako centr. Na křídlech ho doplňují Jiří Průžek a Jen Jeník. „Snažím se hrát co nejvíce všestranně, být úspěšný jak v obranném pásmu, tak útočném. Je to náročné, protože liga je kvalitní a téměř všichni soupeři jsou nepříjemní, což bude obzvláště platit v nadstavbové části, do které jsme postoupili." Náročné nejsou ale jen samotné zápasy, starší dorostenci mají trénink na ledě hned pětkrát týdně, k tomu navíc přibývá posilovna a příprava na soupeřovu taktiku v podobě videa.

"Ve čtvrtek sledujeme videozáznamy. Rozebereme si chyby, například špatné postavení v obranném pásmu a připravujeme se na soupeřův styl hry. Velmi nám to pomáhá a značně se díky tomu zlepšujeme." Nyní však libereckou druhou nejstarší věkovou kategorii čeká nelehký úkol, zvládnout nadstavbovou část co nejlépe a docílit tak dobré výchozí pozice před vyřazovacími boji.

„Bojovali jsme o postupovou čtyřku. Je dobře, že jsme nemuseli rozhodovat až v posledním utkání proti Mladé Boleslavi. Snažíme se hrát kolektivně a navzájem se podporovat, což zahrnuje situace na hřišti i mimo něj. Když se nám nedaří, vždy si někdo z týmu vezme slovo a dokáže zbytek nabudit. Nejčastěji to bývá kapitán Ivan Korecký, Tomáš Nezbeda nebo Martin Jursa."

Kromě spoluhráčů si Václav Burda oblíbil i město, ve kterém se po půl roce již poměrně vyzná. „Za ten čas, co zde žiji, město znám poměrně dobře. Nejoblíbenější místo pro mě ale jednoznačně zůstává aréna, kde trávím nejvíce času."

Technicky dobře vybavený forvard o budoucnosti nikterak nepřemýšlí, i když jeden sen přeci jen má. „Velmi se mi líbí Montreal, jednou bych se tam chtěl podívat a nejlépe si v Bell Centre zahrát. Ale to je daleká budoucnost. Jdu od sezóny k sezóny a nic neplánuji. Momentálně jsem šťastný a budu ze všech sil bojovat o zisk titulu, uvidíme, co bude za pět nebo šest let."