Jaroslav Vlach: Létání je za trest. Raději bych jel 10 hodin autobusem

Na ledě vypadáš lépe než v letadle, proč tomu tak je?
Paradoxně dřív mi lítání nevadilo. Když jsem byl ještě v Kanadě, tak to bylo v pohodě. Jenže od té doby, co spadlo letadlo s hokejisty Jaroslavle, mi to začalo vadit hrozně. Vůbec nemám potřebu vyhledávat letadla.

Měl jsi někdy v letadle pocit, že to je tvoje poslední chvíle?
To jsem měl naposledy, když jsme letěli do Kolína. (smích) Od prvního pohybu po ranveji jsem měl zlý pocit a ten mi zůstal de facto až do doby, kdy letadlo v Kolíně zastavilo. Během cesty bylo navíc hodně turbulencí, což mi situaci neulehčilo.

Takže v porovnání s ostatními dopravními prostředky je u tebe okřídlený stroj na zadních příčkách oblíbenosti…
Jednoznačně, já raději pojedu deset hodin autobusem, než abych hodinu letěl, o tom žádná. V kanadské juniorce jsme na zápasy jezdili autobusem i několik hodin, takže to můžu dobře porovnat. I když to bylo únavné, tak pořád bezpečnější, alespoň pro mě.

A tvůj favorit co se dopravy týče?
Určitě auto, jezdím tedy sice jenom rok, ale cítím se v něm dobře, bezpečně. Řízení mě navíc hrozně baví. Nejsem z Liberce, takže každý den jezdím na tréninky. Víkendy pak trávím s rodinou.

Když za volantem trávíš hodně času, máš nějakou oblíbenou značku?
Vůbec ne, oblíbená je ta, na kterou mám peníze. (smích)

A jak jsi na tréninky dojížděl, když jsi hrál v mládežnických kategoriích?
To jsem jezdil ze školy vlakem a po tréninku mě většinou vyzvedával otec. A pak jsme frčeli domů. Vlak mi nikdy nevadil, s tím jsem problém neměl. Vlastně věřím tomu, že nic by mi nevadilo tolik jako letadlo.