Jaký je váš vztah k Bílým Tygrům, jejichž dres jste kdysi rovněž oblékal?
Mám s organizací skvělý vztah. Vše začalo právě tím, že jsem v Liberci během výluky NHL v sezoně 2004/05 hrál. Organizace byla na takovém svém extraligovém startu. Dnes už je zabudovaná. Pan Syrovátko je úžasný majitel, který je do hokeje zapálen a najímá kvalitní lidi. Tygři se snaží stavět tým tak, aby byli dobří v základní části, ale také i v play-off. Titul jim moc přeji. Je to skvělé nejen pro Liberec jako město, ale také pro český hokej.

Co jste říkal na jejich loňské úspěchy?
Nepřišlo to vůbec náhodou! Nastolili nová pravidla. Přesunuli farmu, aby trénovala v Liberci. Hráči bydlí na stejném místě, víc sledují, co se děje kolem hlavního týmu. Tygři si tak mohou kdykoliv některého z hráčů zavolat z farmy. Krom toho zavedli i povinné obleky, což má vliv na to, že mají hráči k zápasům větší respekt. Navíc je trenér také sportovním manažerem týmu, jako první snad využívali služeb videokouče. Do toho pracují s druhotnými statistikami. Rozhodně zde přemýšlejí nad tím, jak se stále zlepšovat. To začíná u pana Syrovátka, pokračuje u pana Jecha a dál i Filipem Pešánem.

Právě Filip Pešán byl u vás v Detroitu Red Wings v létě na kempu mladých hráčů. Zájem o tuto účast měl údajně už dříve, ale tehdy jste mu odpověděl, že musí něco vyhrát, je to tak?
Ano, to jsem mu tehdy odpověděl. (úsměv) Každá organizace se snaží zlepšovat a v Evropě je podle mě spousta dobrých trenérů, kteří nedostanou příležitost. Ať už kvůli jazykové bariéře nebo nezkušenosti se zámořským hokejem. Málokdo si alespoň čuchne k severoamerickému hokeji. Spousta z nich má přitom dobré nápady a výsledky.

Jakým způsobem si tedy mezi nimi vybíráte?
V Chicagu byl třeba před dvěma lety na kempu Jakub Petr. Tam mají filozofii, že pozvou hlavní trenéry národních osmnáctek, aby byli součásti development kempu. Jejich organizace si tak vybudovala vztahy s trenéry hráčů, kteří jdou na draft. Já mám v Detroitu tento kemp na starost a chtěl jsem, aby trenéři z naší farmy získali zkušenosti také s něčím novým. Adeptů byla spousta, kritérium se tedy nastavilo tak, že někdo musí vyhrát titul.

A to se Filipu Pešánovi povedlo.
Filip v minulé sezoně s Bílými Tygry přetrhal snad všechny rekordy v extralize. Strašně mu to přeju. Jsem rád, že jsme mu mohli dát příležitost vybudovat si vztah s mezinárodními trenéry. Je to pro něj jen dobře.

Jiří Fischer vedl trénink obránců
V minulé sezoně vedl Jiří Fischer v Home Credit Areně trénink obránců

Je v současné době reálné, že by Česká republika měla v NHL zástupce mezi trenéry, jako se to povedlo Ivanu Hlinkovi?
Ivan byl tehdy ve specifické situaci. Češi vyhráli Nagano, měli nejlepšího hráče na světě v Jaromíru Jágrovi a nejlepšího brankáře v Dominiku Haškovi. Ivan šel trénovat do Pittsburghu, kde bylo v jednu chvíli sedm Čechů v základní sestavě. To je dnes asi trochu utopie. Vše záleží jen na výsledcích. Před patnácti lety nebyl žádný evropský kapitán, který by vyhrál Stanley Cup. Od té doby tu jsou Lidström a Chára. Stejně tak to bylo s generálními manažery z Evropy, což pro mnohé také donedávna byla utopie. Podle mě budou v NHL působit evropští trenéři. Otázkou je jen kdy.

Co musí takový trenér splňovat?
Nejdůležitější je jazyk. Pak je zásadní také vztah s generálními manažery, protože na ně je v dnešní době takový tlak, že dají šanci pouze trenérovi, jemuž naplno věří. To vše se pak odráží na výsledcích.

Jak těžká cesta na post trenéra pro Evropana v NHL vede?
Každý evropský trenér, který bude jednou trénovat v NHL, si bude muset projít vývojem, aby právě o tom všem dokázal vedení přesvědčit. Filip má třeba výborné výsledky v extralize. Realita je taková, že musí to samé zopakovat také v nějaké soutěži v Severní Americe. Ale to není nic nového. Pár trenérů jde do NHL z univerzit, ale většina z AHL, případně některá jména z juniorky. Každý má cestu jinou, ale evropský trenér musí v první řadě dokázat své výsledky v zámoří.