Jaké byly vaše prvotní pocity po příjezdu do Ameriky?
Na začátku, po příjezdu, to bylo čistě takové, že jsem nevěděl, do čeho jdu. Byla to nová zkušenost, která mě mile překvapila. Musím se přiznat, že jsem byl nervózní, ale kluci i trenéři mě vzali v pohodě, což mi pomohlo a bylo to super.

Vzpomínáte si na úplně první trénink, jak probíhal?
V rámci prvního tréninku jsem šel na led s bývalým gólmanem NHL a majitelem klubu Jocelynem Thibaultem (více než 500 zápasů v NHL za Chicago, Montreal a další, pozn. red.). Vzal mě na led, kde jsem byl s několika kluky.

Jak dlouho trvala aklimatizace?
Asi tak měsíc, kluci mi to hodně ulehčili.

V čem jste zaznamenal největší rozdíly proti Evropě?
Chování lidí je rozdílné než tady, ve městě je totiž juniorský klub braný jako Áčko. Je to vidět všude, třeba na divácích. Těch chodí na zápasy třeba 4 000, atmosférea je tam výborná. Když nepodáte výkon, který od vás očekávají, trenéři vás prostě pošlou do nižší soutěže nebo vůbec nehrajete.

Jak bylo těžké tam žít s tím, že kdykoliv může přijít sestup?
I kdyby přišel, musel bych makat a dělat vše proto, abych se vrátil do prvního týmu.

Vám se ale sezóna povedla na výbornou. Jak jste ji viděl?
Měl jsem dost bodů, i když na to moc nekoukám. Důležitý je pro mě hlavně týmový výsledek a tam bohužel přišlo zklamání, protože jsme se neprobojovali do play-off. Měli jsme hodně mladý tým, ale osobně se mi sezóna povedla výborně. Mohl jsem se akorát o trochu víc ukázat, měl jsem mnoho šancí a něco šlo udělat lépe.

„Zázemí je srovnatelné s Libercem. V Kanadě máme jednu nejkrásnějších hal v lize"

Byla nějaká konkrétní věc nebo neproměněná šance, které byste litoval?
Asi ne. Měl jsem jich tam hodně (směje se).

Jak jste to měl v Sherbrooku s bydlením?
Bydlel jsem u rodiny. Ta byla napůl česká a napůl kanadská, takže jsem to měl o dost lehčí. Cítil jsem se víc doma než kdybych šel do cizojazyčné rodiny.

Jak to tam vypadá se zázemím?
Máme obrovskou arénu jen pro sebe. Je jedna z nejkrásnějších v soutěži. Máme tam posilovnu, fotbalové hřiště a servis je tam parádní. Je to srovnatelné s Libercem.

Co bylo na celém pobytu úplně nejtěžší?
Ani si nemůžu nic vybavit. Kluci mě ihned vzali a cítil jsem se o to lépe, že jsem trochu uměl anglicky a mohl se s nimi domlouvat. Rychle mě vzali mezi sebe a bylo.

Jak jste komunikoval s rodinou v Čechách?
Komunikovali jsme přes facetime nebo jsme si psali. Byli za mnou i v Kanadě, táta, máma a malá sestra, což bylo takové příjemné odfouknutí od hokeje.

Říkal jste, že v Kanadě je ve města juniorský tým jako Áčko. Poznávají vás lidé?
Ano. Když jste tam hokejový hráč, tak na vás koukají jako na megastar. Jsem rád, že mi to nestouplo do hlavy, je strašně těžké si to udržet. Když třeba jdeme s kluky po ulici, tak se s námi lidé fotí, chtějí podepsat čepice nebo dresy. Je to velký rozdíl.

Co vám vyhovovalo oproti hokeji v České republice?
Ohledně hokeje jsou hráči silní, ale pomalejší. Jsem menší a rychlý, takže jsem měl výhodu v rozích hřiště a předbrankových situacích, kdy jsem se rychlostí dokázal uvolnit a dát gól. Rychlost pro mě byla velkou výhodou.

Jak probíhá předzápasová příprava? Jak vypadá celý rituál?
Když hrajeme doma, tak máme ráno rozbruslení, jdeme společně na oběd. Musíme mít oblek. Jdeme na video, máme polední klid a přesuneme se na zápas.

Vytvořil jste si nějaký rituál?
Ani ne. Já osobně žádné rituály nemám, takže se jen pořádně rozcvičit, abych se nezranil.

Je známo, že v Kanadě není tolik času na posilovnu. Hodně času tráví tým na cestách. Jak jste toto vnímal?
Suché přípravy jsme téměř vůbec nedělali s trenéry. Kluci na to dbají sami a trenéři mají jen tréninky na ledě. Není na to tolik času, ale najde se. A ohledně cestování... Je to strašně dlouhé. Jezdili jsme třeba čtyřiadvacet hodin na zápas a museli jsme vyjíždět tři dny předem. Buď v autobuse, nebo na ledě.

Jaká je to změna v porovnání s Českem. Cestování je enormní.
No... Ze začátku jsem byl hodně, hodně hořký. Poté jsem si na to ale zvykl a bylo to v pohodě.

Jak člověk tráví čas v autobuse.
Koukáme s klukama na film, nebo hrajeme poker. Nějak se zabavíme.

„S kluky jsme jezdili i na výlety, snažil jsem se hodně regenerovat"

Mluvili jsme o divácích. Jaká byla na vašem stadionu atmosféra?
V zámoří lidé moc nefandí, neskandují. Nemají žádný fanclub, ale když se vstřelí gól, je to poznat.

Volný čas, jak jste ho trávil?
Ve volném čase jsem byl většinou s kluky z týmu. Jezdili jsme i na výlety, nebo jsme šli na autogramiádu. Snažil jsem se ale hlavně regenerovat, abych se připravil dobře na další zápasy, bylo jich hodně.

Sezóna nakonec nebyla nakonec zakončená play-off. Jak byste ale popsal týmový výkon, jak držela kabina při sobě?
Každý tým má někdy krizi a nějakých deset zápasů v řadě jsme prohráli, což byla krize. Poté jsme to dokázali otočit a bylo to dobré. Majitel chodí do kabiny skoro pořád a je s námi skoro jako kamarád. Také se s námi o všem baví a pozval i nějaké hráče z NHL, ti nás nakopli. Tohle bylo super.

„Snažil jsem se dát týmu všechno, na ledě jsem skauting neřešil"

Řeší tam člověk třeba skauting. Jde o vaší budoucnost, o potenciální draft.
Ano, na zápasy chodilo strašně moc skautů. V podvědomí jsem to samozřejmě měl, ale na ledě jsem to ani nijak nevnímal. Soustředil jsem se hlavně na týmový výkon. Snažil jsem dát všechno týmu.

S kým jste hrál?
Většinu sezóny jsem nastupoval v první nebo druhé formaci. Chodil jsem na přesilovky, oslabení, trenér ve mně měl velkou důvěru. Odehrál jsem třeba pětadvacet minut za zápas, což je enormní množství. Byl jsem za to rád, nastupoval jsem s Rusem, který je o rok mladší a také ho draftovali, jmenuje se Jaroslav Alexejev a půjde na draft do NHL. Je to strašně kvalitní hráč s výbornou přihrávkou. Hráli jsme ještě se silovým hráčem, Quebečanem Hugo Royem, který je kapitán.

Sezónu berete úspěšně nebo si říkáte, že to mohlo být ještě lepší?
Vždycky si říkáte, že to může být ještě lepší. Jsem spokojený, na první sezónu to nebylo špatné, ale mohlo to být lepší.

Mediální zájem o mládežnických soutěžích v Kanadě je úplně jiný. Jsou tam novináři, píše se o tom, mluví se o tom. Jak jste to vnímal?
Myslím si, že tam už je to pouze půlkrok od dospělého hokeje. I ten hokej je minimálně o dva levely výš než tady juniorská liga. Je tam obrovská kvalita a je to malý krůček k dospělému hokeji.

„Reprezentace je odměna a rozhodně to nevnímám jako práci navíc. Beru to spíš jako odlehčení"

Jak jste se aklimatizoval na menší hřiště?
Užší kluziště jsem skoro vůbec nevnímal.

Váš draft. Jak to vidíte?
Určitě bych chtěl, ale když to nevyjde, budu muset makat. Třeba si mě poté někdo vyhlédne.

Nastupuje i v reprezentačních mládežnických týmech. Máte toho hodně, jak to zvládáte?
Reprezentace je odměna a nevnímám to jako práci navíc. Beru to spíš jako odlehčení v sezóně a pobavím se s kluky z Česka. Humor je v Kanadě také odlišný a jsem rád, že se zase setkám s Čechy. Je to paráda. Nedokážu říct, který styl humoru mi víc sedí.