Bílí Tygři Liberec

Trenér mistrů Jiří Bermann nejen o MČR: Viděl jsem v klucích ohromnou sílu

Date of publication Author Kryštof Rossmann

Liberec - Osmá třída dosáhla na mimořádný úspěch, dokázala obstát v těžké konkurenci na výbornou a vybojovala celkové první místo na Mistrovství České republiky. Nejen o tom přišel promluvit trenér Jiří Bermann. „Na úspěchu se bezesporu podíleli všichni trenéři mládežnických celků, za to jim patří velký dík," prozrazuje na úvod.

Jak byste z celkového pohledu zhodnotil sezónu šesté a osmé třídy?
Osmá třída si počínala na výbornou, z úspěchu jsme nadšení. I díky posilám jsme prokráčeli sezónou fantastickým způsobem. Musím říct, že jsme já ani kolega Vít Jankových takto vydařenou sezónu doposud nezažili. Co se šesťáků týče, tak spokojeni nejsme. Největší problém u této kategorie je, že je málo hráčů. Ti, kteří neměli dostatečnou výkonnostní úroveň, skončili. Nechci nikoho urazit, ale člověk po několika letech trénování získá na tyto věci cit.

Nicméně u šesťáků stále máme v současnosti šikovné hráče, prozatím trochu ztrácejí kvůli síle, ale do osmičky samozřejmě zesílí. Důležité je, že jsou šikovní, že mají dovednosti, a že slušně bruslí, což bohužel prozatím nestačí na výsledky, které bychom si představovali. Když kluci mají třicet kilogramů, tak se hokej zatím hraje špatně, avšak, jak již bylo řečeno, určitě někteří šesťáci mají dobré předpoklady, jen je prozatím nenaplňují.

Takže myslíte, že by za dva roky třeba mohli navázat na letošní úspěch osmičky?
To každopádně. O úspěch se samozřejmě snažíme každou sezónu. Bereme to tak, že aktuálně nemáme příliš hráčů z naší vlastní základny. Jiné celky z velkých měst mají hokejistů v ročnících třeba čtyřicet, my máme do třetí hokejové třídy něco málo přes dvacet. V tomto ohledu se například s Brnem vůbec rovnat nemůžeme. Tím pádem musíme pracovat jinak a lépe, abychom hráče pořádně připravili. Celkově se snažíme do sedmé třídy hráče vychovat a osmička už je příprava na dorost. Jsme povinní těm nejlepším libereckým hráčům zajistit konkurenci na tréninku tak, aby byl co nejvíce kvalitní.

„Když si mládež vychová polovinu svých hráčů, pracuje nadstandardně"

Samozřejmě ne všichni hráči mají předpoklady pro to, hrát dorosteneckou extraligu, stejně jako někteří žáci ve škole nemají předpoklady pro to, studovat vysokou školu. Do osmé třídy se snažíme přivést nadstandardní hráče tak, aby byla příprava co nejkvalitnější. Myslím, že se nám to loni podařilo, přičemž doufám, že se nám to povede i letos. Máme vytipované slušné hráče, stejně tak přijdou noví kluci i do ročníku 2004 Víme, že opět budou hrát dobře a našim odchovancům to jen a jen pomůže. Obecně jsem četl statistiku, kterou jsem následně vyzkoušel a prodiskutoval s kolegy z ostatních velkých klubů. V ní stálo, že když si mládež do dorostenecké extraligy vypracuje polovinu svých hráčů, pracuje nadstandardně a o tom jsem také přesvědčený.

Osmáci společná fotka po MČR u busu

Na co je potřeba klást největší důraz při výchově mladých hráčů?
Když opomenu morálku a vezmu to čistě z hlediska hokeje, tak především na techniku bruslení a práci s kotoučem. To jsou dvě základní věci. Taktiku se naučí každý hokejista, už teď vlastně osmáci a nižší kategorie hrají základy a s tím jsem spokojený. Kluci musejí mít dovednosti, některým práce s kotoučem a obecně šikovnost trvá samozřejmě déle než se to naučí, některým zase naopak. Každý to má jinak a stejné je to i u bruslení. Jsem přesvědčen, že rozdíl mezi hráči ve vyšších a nižších soutěžích je převážně v rychlosti. Nejlepší hokejisté zvládnou těžké věci s kotoučem ve vysoké rychlosti, v nižších soutěžích ne. Kličku jako takovou umí udělat jak hráč v Krajském přeboru, tak v extralize. Nicméně hokejista z extraligy jí udělá v mnohem větší rychlosti.

Jaký máte pro sportovní třídy přichystaný posezónní program?
Budeme na ledě do osmého dubna, následně kluci dostanou po zbytek měsíce volno. V květnu začnou třídy opět trénovat. Hráči budou mít tedy zhruba tři týdny volna, což se na jednu stranu zdá jako krátká doba, ale z vlastní zkušenosti vím, že po této době již většinou rodiče chtějí, abychom znovu začali. Naprostá většina kluků má hokej jako jeden jediný koníček, což je bohužel zvykem už od první třídy. Snažíme se tedy proto vyplnit velké množství volného času i nějakými hrami, ne jen pouze hokejem.

Plánujete před novou sezónou nějaké inovace, ať už co se tréningů nebo letní přípravy týče?
Já dostanu jiné ročníky, takže opět uspořádám stejné soustředění jako vloni. Zase zkusíme netradiční věci. Chci, aby děti zažily něco, co normálně nezažijí. Určitě bude slaňování do rokle, za dopravní prostředek jsme zvolili kolo, schválně neříkám kondiční, ale vyloženě dopravní. Ušetříme peníze a zároveň to naprostou většinu hráčů baví, pokud to samozřejmě nejsou nějaké delší trasy. Opět pojedeme také na soustředění. Chceme do Děčína. Hrozně se nám tam líbí a vše je blízko.

„Příprava, jak jsme ji pojali letos se osvědčila, kostru proto zachováme stejnou"

Osmá třída má i mojí důvěru, takže jsme u bazénu a oni kromě poledního klidu a tréninků mají volno. Hráči si jdou kupříkladu k vodě v kolik chtějí. V Děčíně máme nadstandardní podmínky a ještě jednou musím připomenout, že se nám tam hrozně líbí. Jinak musím říct, že příprava, tak jak jsme ji pojali letos se osvědčila. Kromě toho, že ji chceme zpestřil dobrovolnými tréninky, přičemž některé přibudou, některé naopak ubereme, tak kostru chceme zachovat stejnou.

Osmáci MČR rozhovory

Jak vůbec taková předsezónní příprava šestáků a osmáků, když nepočítám soustředění a akce mimo Liberec, probíhá?
Každý den trénujeme, přičemž osmá třída má cvičení v pátek rovnou dvě (ráno i odpoledne). Dopoledne je na programu crossfit. Chodíme do tělocvičny ke Starým pekárnám, kde hráče trénuje nový, neokoukaný trenér. Vše je zaměřené převážně na pohyblivost, sílu a dynamiku. Odpoledne se zabýváme vyloženě pouze hrami. Kluci si sami vyberou, co chtějí hrát, jestli fotbal, florbal nebo basketbal. To je čistě na nich. Nenařizuji jim co dělat, pouze chci, aby si hráli, což oni chtějí taky. Zbylé tréninky jsou zaměřeny víceméně podobně. Chceme, aby jejich součástí byla hra. Snažíme se dělat věci tak, aby podporovali dovednosti s míčem a zajistili hráčům silné a rychlé nohy.

Na druhou stranu, tím že osmičku netrénuji prvním rokem, tak jsem si rozvrh trochu poupravil. První rok jsem pořádal s kluky výběh na Ještěd. Bylo to každý pátek, ale zrušil jsem to, protože v tom, aby osmá třída běhala na Ještědu, nevidím úplně smysl kolektivního sportu. Dorost už je poté něco jiného, ale my zatím využíváme pouze háječek, co je za Arénou. Snažíme se, co se fyzičky týče, vše udělat zábavnější formou.

Jak byste přiblížil čtenářům Mistrovství České republiky vaším pohledem?
V České republice existuje pět skupin žákovských lig. Z každé skupiny postupuje na MČR pouze vítěz. Celá sezóna vás tak trochu nutí vyhrávat a vyhrávat, přičemž my jsme se o postup prali až do posledních kol s pražskou Slavií, která měla tento rok taktéž velmi silný tým. Myslím, že na mistrovství by měli Pražané velkou šanci na medaili. Následně se hrají zápasy každý den. Běžně 3x20 minut. Ani jedno utkání není jednoduché, celky jsou silné, stejně jako my prošly svými skupinami, kupříkladu Strakonice ztratily pouhý bod. Porazily Plzeň i České Budějovice.

Poslední dva zápasy už každý hráč mele z posledního, protože ono se to nezdá, ale je to velmi náročné a to jak po fyzické, tak psychické stránce. Když jsme první den otipovali soupeře, tušili jsme, že na tom nejlépe budeme my s Brnem. Nevím, jestli to stejné bylo jasné i Kometě, protože jsme první střetnutí sehráli špatně, což bylo způsobeno pětihodinovou cestou do Přerova a obrovskou nervozitou. Tým byl zvyklý vyhrávat a mít navrch. Jakmile to nešlo úplně podle našich not, tak jsme poměrně snadno ztratili klid. Když jsme ve třetím duelu porazili Brno, již jsem cítil, že máme takovou sílu, abychom si zlato nenechali proklouznout mezi prsty.

Nicméně jsme měli obrovskou výhodu. Kluci jsou šikovní, byli vhodně doplněni a tento ročník je navíc výškově velký. Dokonce jsem tam jel s tím, že jsme široko daleko nejvyšší mančaft, nicméně následně jsme se potkali s Brnem, kde mají ještě vyšší hráče než my. Najednou jsme zjistili, že tam jsou celky na stejné fyzické úrovni a byli jsme nemile překvapeni (směje se). Úspěch ale určitě není zásluha pouze mě a Víti Jankového jakožto trenérů osmáků. Jelikož kluci mají dobrovolné tréninky, tak chodí ve středu na speciální cvičení pro obránce, ten vede Václav Lacek a pro útočníky, ten pro změnu Vojtěch Fiala a Ctibor Jech mladší. To jsou trenéři, kteří "naše hráče" taktéž vedou po celý rok, sice nejsou hlavní, ale zásluhu na tom mají obrovskou.

„Ve hře osmáků se projevují stejné herní prvky jako ve hře Áčka, pod úspěchem se podepsali všichni trenéři"

Na kvalitě osmé třídy se tedy podepsali všichni, včetně klubu, kterému bych chtěl poděkovat za nadstandardní podmínky a možnosti, díky nimž mohou být hráči již v nízkém věku šikovnější. Dokonce si některé osmáky brali i Václav Lacek, který je hlavním koučem "B" Dorostu a Milan Plodek. Nejšikovnější hokejisté si tak mohli zahrát i za mladší dorost "A", což je pro ně obrovská zkušenost. Je to dáno samozřejmě také tím, že nám dali Filip Pešán a Petr Haken jednoznačné pokyny a systematiku. Hned na začátku nám řekl, co po nás chce a sdělil nám jeho představu o tom, k čemu bychom měli kluky vést. V podstatě hraje osmá třída jako Áčko. Samozřejmě je to myšleno ve zlehčeném slova smyslu, ale podobné principy hry se tam objevují.

Jak vypadal den osmáků na turnaji, jak trávili volný čas?
Tyto kluky už delší dobu trénuji a navíc mě nezklamali na soustředění, tak jsem jim nechal volnou ruku. Byly tam týmy, které pořádaly organizovaný výlet do kina a podobně, ale já jsem jim nic nepřikazoval. Řekl jsem jen, že všichni víme, proč tu jsme. Kluci vědí, jak se mají chovat, znám je, tudíž vím, že toho jsou bez problému schopni. Program jsem nedělal, jedině pokud by sami chtěli, což samozřejmě nechtěli (usmívá se). Jestli někdo chtěl jít po zápase v klidu odpočívat, tak odpočíval. V pátek, sobotu a neděli se hrál v Přerově i závěrečný turnaj mladšího dorostu, takže byli kluci, jenž se sbalili a šli se podívat do Arény na dorost. Některé to logicky nezajímalo, tak zůstali na hotelu. Chtěli jsme akorát vědět, kde jsou. Chtěli si udělat výlet do centra města? Řekli si skupinku a šli do města. Byli v tomto ohledu trošičku jako reprezentanti, ale mám je tolik let a byl jsem s nimi na tolika soustředěních, že k nim mám důvěru. Musím říct, že nám ji bezezbytku vrátili. Jediné co jsem chtěl aby bylo pravidlem: Chození na zápasy. Prostě, aby všichni viděli, že se chodíme podívat na jejich hru.

Osmáci MČR společná fotka na ledě

Co si myslíte, že v silné konkurenci rozhodlo?
Podle mého názoru jsme měli největší sebevědomí. Když jsem pozoroval kluky před zápasem s Brnem, moc dobře si uvědomovali, o co půjde. Myslím si, že v první třetině jsme právě sebevědomí měli daleko větší než soupeř. Samozřejmě že v průběhu zápasu, když protivník zjistil, že je hra vyrovnaná, se srovnala i psychika. Máme takovou jednu příhodu, kdy jsem náhodou procházel kolem a slyšel jsem rozhovor mezi hráčem a trenérem Komety, přičemž ten hokejista říká: „Trenére, ten Liberečák mi říkal, že nás zítra porazí". To by naši kluci neudělali, prostě by se se mnou o tomto vůbec nebavili. Vyřídili by si to s ním sami. Cítil jsem z našeho celku sebevědomí, hráči samozřejmě měli důvod si věřit, respekt a strach jsme největší měli my trenéři, protože jsem sílu Brna cítili více než kluci, což je samozřejmě lepší verze než opačně.

„Ke konci posíláte na led hráče, kterým věříte, že je při střele soupeře kotouč vždy trefí"

Jaké je to z pozice trenéra, když víte, že má tým dobře našlápnuto, ale nervozita se zřejmě přeci jen dostavuje...
V průběhu zápasu jsem až tolik nervózní nebyl, ale ke konci samozřejmě ano. První dvě třetiny víte, že když se to stane tak nebo tak, máte šanci opravy. Jak se zápas blíží ke konci, je nervozita větší. Ke konci vedete, přijde zbytečná chyba, poté i remíza. Sice se nám podařilo odskočit o dvě branky, ale pak bum a bylo to zase o gól. Nicméně trenér má obrovskou výhodu, že zápas může ovlivnit. Zrychlí nebo zpomalí hru. Nechá sedět pomalejšího hráče, vezme si oddechový čas. Ke konci posílá na led namotivované hráče, u kterých ví, že častěji zblokují střely. Každý hokejista umí stát proti puku, ale polovina týmu předstírá, že chce blokovat a puk je často obletí a poté jsou hráči, které ten kotouč pokaždé trefí. Prostě přes ně nepřejde. Je to hlavně o schopnosti obětovat se pro tým. Já svěřence jako trenér znám a některým věřím více. Vím, že neuhnou, což se také potvrdilo. V posledních minutách jsme hráli ve čtyřech a k bráně prošlo minimum střel. Nervozita tedy samozřejmě je, nicméně si myslím, že kdybych byl rodič a seděl nahoře, je to mnohem horší...

Brankář Pavel Čajan a Vojtěch Strnad byli vyhlášeni nejlepšími hráči turnaji, byl to třeba také jeden z klíčových faktorů?
Pavel Čajan přišel letos jako nadstandardní brankář, což potvrdil. Poté se sice zranil a dva měsíce nechytal, nicméně jakmile se do výstroje oblékl, tak se dostal zpět do formy. Dokonce odchytal i několik třetin v dorostu "B", kde byl také chválený. Bydlí v Liberci na hotelu, má dobré známky, je pracovitý a slušný. Má rychlé nohy a chce hrát kolem brány. Navíc z něj nevypadávají puky a logicky následně nepřicházejí nepříjemné dorážky. Strašně mu ale na turnaji pomohla obrana, v utkání s Brnem příliš střel na naše zařízení díky defenzivě neletělo, a když už ano, dokázal si s nimi poradit. V mých očích je to velmi kvalitní brankář, který si úspěch zaslouží. Co se Vojty Strnada týče, jsem rád, že si ho direktoriát turnaje všiml. Je to liberecký odchovanec, který je velmi poctivý. Za celou sezónu jsem ho ani jednou neslyšel na střídačce nadávat. Jsou hráči, jenž si nadávají, jsou naštvaní, bouchají do věcí. Ty emoce prostě na hřišti jsou. Vojta však naopak vleze na led a jezdí, je šikovný, maká dopředu i dozadu. Nechává se trefovat. Je to komplexní útočník, jemuž bych hodně přál, aby zesílil. Je to jeden z hráčů, který trénuje navíc, dobře bruslí. Musím zopakovat: Jsem rád, že si ho organizátoři všimli. Měli jsme mnohem více gólových hráčů, ale on je vynikající i v defenzivě. Zapadá skvěle i do kolektivu.

„Úspěch je skvělý, ale je potřeba si uvědomit, že za čtrnáct dní začne příprava na novou sezónu a jede se opět od nuly"

Po vyvedené sezóně zřejmě těší i mediální zájem, který stoupá. Může to být pro hráče další motivací?
Doufám, že to pro ně motivace je a zároveň doufám, že hráči, kteří vybraní nebyli, nejsou vystresovaní nebo že si neříkají, že nejsou tak dobří, protože nebyli před kamerou České televize. Je to pro kluky důležité, baví se o tom, dělají si srandu. Na druhou stranu je si potřeba uvědomit, že čtrnáct dní se budeme radovat z úspěchu a poté začne nová sezóna. Jede se znovu od nuly a úspěch je zapomenut.

Pro sdílení musíte povolit cookies sociálních sítí. Detaily a nastavení

Sdílet

Nejnovější video

Slavná trojice aneb selská jízda

Nejnovější články

Klub uplatnil opci u tří hráčů

Ve finále Zlaté helmy hned dva Tygři!

Od středy týdenní inventura fanshopu

Z našeho fanshopu

Poukaz dárkový 500 Kč

500 Kč
Koupit

Svíčka krychle s logem

110 Kč
Koupit

Šála bílá s logem

320 Kč
Koupit

Kšiltovka s velkým logem bílomodrá

550 Kč
Koupit