Rozhovory

Hlavní je, když kondice nežene hráče proti proudu, vysvětluje Aleš Pařez

Liberec - Příprava na novou sezónu je v plném proudu. Fyzičku Tygři pilují pod taktovkou kondičního trenéra Aleše Pařeze, který se snaží vést přípravu moderní cestou. "V Česku jsou kluby, kde se zasekl čas a není tam žádný posun", říká kouč, mezi jehož klienty patří například David Pastrňák, či Jakub Vrána.

Část suché přípravy je již za námi. Jak vnímáte její letošní průběh?
Letos máme konečně rok, kdy na to máme spoustu času. Jsem za to rád. Není to takový rychlokurz, jako například po sezóně, kdy jsme vyhráli titul. Příprava nicméně pokračuje dál a "off ice" byla i v posledních dvou týdnech naší prioritou s tím, že už je tam také troška ledu. Je potřeba, abychom na start extraligy byli kondičně připraveni!

Hraje nějakou roli fakt, že letos budou Tygři vůbec poprvé chybět v Champions Hockey League?
Určitě! Bude to mít vliv především na tu silovou stránku přípravy, protože během sezóny budeme hrát méně zápasů v úterý. Většina utkání bude v pátek a v neděli, takže bude více prostoru na posilování v průběhu týdne. Tuším, že v úterý budeme hrát pouze čtyřikrát. Začátek týdne tedy budeme věnovat právě posilovně a budeme se chystat na víkendová utkání.

Ladislav Šmíd vyváží kotouč

Do týmu zavítalo několik posil. Jak jste spokojen s jejich fyzickou vybaveností?
Přístup je dobrý od všech, makají na sobě. Obecně je to tak, že kdokoliv přijde do nového týmu, snaží se zaujmout. Není tam nikdo, kdo by byl nějakým způsobem zaostalý nebo namyšlený.

Probíhá letní příprava podle nějakého vzorce platícího pro celý tým, nebo je proces zaměřen více individuálně?
Ideální by byla individuální příprava, jako ji dělají v Americe. Mají tam individuální přístup ke každému hráči, nebo maximálně ke skupinkám po dvou až třech hokejistech. Klubový přístup má své výhody i nevýhody. Výhodou určitě je, že jsou kluci pohromadě. Tvoří spolu a dělají různé sporty, třeba florbal. Jsou na sebe zvyklí. Navíc je to skvělé, když je dobrá parta. Kluci se tak více vyhecují a intenzita je vysoká. Nevýhoda je naopak v tom, že je to méně osobní a musí tam být nějaký vzorec cviků, který pro někoho nemusí být úplně ideální. Může tam být fáze, kdy se nabírá svalová hmota, ze které je sval větší a tudíž také silnější a rychlejší. Je tam tedy nějaká fáze kulturistiky, a jakmile má někdo svalů už dost, tak už se necítí dobře. Může se tedy stát, že někomu určité cviky odpustím, protože už dané svaly má.

Dalo by se tedy říci, že někdy může být svalů až moc? Konkrétně právě u hokejisty...
Nejsme v situaci, kdy byl někdo nějakým způsobem přepracovaný. Kdybychom tu měli nějakého kulturistu, tak už by se mu mohlo těžko hýbat. Svaly jsou ale potřeba! Dobrým příkladem jsou sprinteři, kteří určitě nejsou vyhublí. Jsou to klidně až stokiloví chlapi. Sprinter ale běží pouze rovně a na rozdíl od nás nepotřebuje měnit směr. My jsme něco mezi - nejsme vytrvalci, ani klasičtí sprinteři. Spíše jsme takoví opakovaní sprinteři. Musíme to dělat častěji a do toho ještě přemýšlet a manipulovat hokejkou.

Aleš Pařez o přístupu k hráčům

"Chceme myslet trošku dopředu, k čemuž nám pomůže, že sem naši hráči budou chodit s chutí. Ne, že sem musejí a že na ně řveme. Měli bychom je podporovat, pomáhat jim. Mojí prací z pohledu trenéra je zaregistrovat, když hráč něco dělá dobře. Pokud bych nic dobrého nenašel, nedělal bych svoji práci pořádně."


Zastáváte názor, že by hokejista měl ovládat více sportů a být tak komplexněji zaměřený?
Hokej je těžký sport. Hráč stojí na dvou nožích a je to rychlé, balanční, kontaktní. Navíc je potřeba velká kreativita. Hokejisté jsou tedy schopni převzít i jiné sporty a jde jim to celkem lehce. Je určitě dobré, když hokejista umí více sportů. David Pastrňák, se kterým spolupracuji, hraje tenis a fotbal. Baví ho to a zároveň to má jako kondiční doplněk. Celodenní tenisový turnaj představuje spoustu běhání a sprintů, takže je to určitě dobrá aktivita. A také je dobré dělat něco úplně jiného, třeba plavat pozadu. Zkrátka změnit ten pohyb, aby to nebylo furt jednostranné.

Kde jste mezi Tygry našel rezervy a v jakých činnostech vám naopak udělali radost?
Myslím si, že jsou to shyby. Dělali jsme na ně testy a nebylo to nejlepší. Někteří hráči udělali třeba jen jeden nebo dva shyby, což si myslím, že je málo. Ať se jedná o gólmana, nebo o útočníka, myslím si, že by to člověk na profesionální úrovni měl zvládat. Dá se říct, že asi v 95 % činností registrujeme zlepšení. Výjimkou je trojskok, kde je to těžké z hlediska techniky. Například ve člunkových bězích se kluci hodně zlepšili a je příjemné pozorovat ten jejich pokrok. Progres je také při vážení, či měření tuku.

Ladislav Šmíd vyváží kotouč

Chtěl byste svojí cestou pomoci obecně českému hokeji? O Liberci se ví, že zastává moderní trendy, ale ne všude v Čechách to tak funguje. Projevuje se to poté například v mezinárodním měřítku, kde na úplnou světovou špičku mnohdy kondičně ztrácíme...
Bohužel, všude v Čechách to nefunguje. Jsou tu hráči, kteří jsou rádi, že se vrátili zpět do Liberce a váží si toho, protože si v předchozím klubu něčím prošli... Nechci tu nikoho odsuzovat, ale jen říkám, že člověk může přijít do klubu, kde se zasekl čas a není tam žádný posun. Filip Pešán jezdí do zahraničí a sleduje, jak se dělají tréninky v NHL. Já se tyto podněty také snažím pochytit. Chceme myslet trošku dopředu, k čemuž nám pomůže, že sem naši hráči budou chodit s chutí. Ne, že sem musejí a že na ně řveme. Měli bychom je podporovat, pomáhat jim. Mojí prací z pohledu trenéra je zaregistrovat, když hráč něco dělá dobře. Pokud bych nic dobrého nenašel, nedělal bych svoji práci pořádně. Kluci, které tu máme, nejsou žádná "střeva", jinak by tu nebyli. Já se snažím být pozitivní, a když mám nějaké výhrady, musím k hráčům přistupovat s citem a třeba i s humorem.

Kdybyste měl vyzdvihnout jedno konkrétní jméno, které zde za dobu tvého působení udělalo největší progres, které by to bylo?
Velice se zvedá Kryštof Hrabík. Byl takové děcko, zatímco už se z něj stává chlap a bere to vážně. Veliký pokrok udělal také Filip Pyrochta, který teď míří do zámoří. Je těžké vybírat konkrétní jména, všichni na sobě pracují. Ale asi bych vybral právě Kryštofa Hrabíka. Ten má potenciál, dotáhnout to daleko.

Aleš Pařez o systému v Liberci

"Já hráče v posilovně "neždímám", ale trénuji, což je obrovský rozdíl. Neběháme dlouhé tratě, kde akorát ztrácejí svalovou hmotu a starty se stávají pomalejší a pomalejší. Nejsou potřeba kouzelné cviky, pouze vynikat v základech tréninkové periodizace, která hráče pomalu ale jistě posouvá vpřed."


Jaká je to pro trenéry odměna za vytrvalou práci, když například Filip Pyrochta podepsal smlouvu v NHL?
Já jsem za to hrozně rád! I v Praze mám několik hráčů, kteří teď podepsali velké kontrakty. Třeba s Pastou jsem také byl čtyři roky a on poté podepsal krásnou smlouvu. Já se hráčům snažím pomáhat a věřím, že jim to vyjde. A když ano, jsem za to velice rád. Já už to nehraji, takže se mohu soustředit na předání informací. Kdybych já tyto informace dostal, když mi bylo dvacet, taky by mě to posunulo dál.

Zároveň se každý takový úspěch dá brát jako potvrzení správnosti nastavené cesty...
Myslím si, že určitě. Je to shoda věcí. Mladší hráči zde dostávají od Filipa velký prostor a zázemí k tréninku je vynikající. Důležité je, že je se jako klub posouváme kupředu. Já je v posilovně "neždímám", ale trénuji, což je obrovský rozdíl. Neběháme dlouhé tratě, kde akorát ztrácejí svalovou hmotu a starty se stávají pomalejší a pomalejší. Nejsou potřeba kouzelné cviky, pouze vynikat v základech tréninkové periodizace, která hráče pomalu ale jistě posouvá vpřed. Už jen tato pointa hraje hráčům ve prospěch oproti jiným klubům.

Související

Naši partneři

Generální partner
Generální partner
×
Dnes v 16:00 | Muži
Bílí Tygři Liberec
BK Mladá Boleslav