Ján Lašák: Je to krásná oficiální tečka za mou kariérou

Pohybuješ se stále v hokejovém prostředí?
Ano, dokonce si myslím, že mám teď hokeje ještě víc, než předtím! Musím říct, že snad ani nemám čas na to, aby mi už brankářská kariéra chyběla.

Jak je to možné?
Stal jsem se trenérem brankářů slovenské hokejové reprezentace a v rámci toho mám za úkol spojení celé slovenské brankářské komunity. Cestuji po celé republice, scházím se s jednotlivými trenéry a připravujeme společně program pro slovenské brankáře.

Snad poprvé v kariéře jsi před ohlášením konce kariéry zažil volné léto. Jaké to bylo?
Úplně skvělé! Velmi jsem si to užil. Pojezdil jsem si na motorce, byl jsem s dětmi na Slovensku, tatínka jsem pro změnu vzal na ryby do Norska... Mám díky tomu zase kopec nových zážitků. A zároveň mi to ukázalo, že se člověk může bavit i mimo hokej. Ale pořád si myslím, že hrát hokej je nejkrásnější práce na světě.

Chybí ti tedy aktivní kariéra, přestože jsi z hokeje úplně nezmizel?
Jak říkám, je to zkrátka nádherná práce. Každý sportovec, který měl svůj sport tak rád, jako já, se s ním loučí hrozně těžko. Přiznám se, že jsem se bál, jaké to bude. Ale zatím jsem opravdu tak vytížený, že se mi snad ani nestihlo začít stýskat.

Ale asi už chápeš hráče, kteří se po ukončení kariéry zase vraceli?
To rozhodně chápu. Dáváte tomu celý život. Je to pro vás prostě vše – a najednou to musí nějak skončit. Ale já myslím, že mám takový program a takovou pracovní náplň, že mi něco takového nehrozí. (úsměv)

Těšíš na svou dnešní rozlučku?
Hrozně moc. Dělá mi strašnou radost, když vidím, co kvůli mně vedení klubu a všichni kolem připravili. Se všemi se rád uvidím. Zároveň se moc těším i na fanoušky, kteří byli v Liberci vždy skvělí. A vyšlo to opravdu báječně, že jde zrovna o utkání s Pardubicemi. Také jsem tam poznal spoustu skvělých lidí, vyhrál jsem tam svůj první titul. Bude to skutečně taková krásná oficiální tečka za mou kariérou.

Chybí ti také tygří kabina?
Spoluhráči mi velmi chybí. Poslední dva roky byly snad nejzábavnější částí mé kariéry. Užili jsme si kopec srandy, do toho jsme byli úspěšní. A to šlo ruku v ruce, bylo prostě potřeba si ze sebe dělat srandu a přidat nějaký vtípek. Jenže ono to na dálku nijak neustalo. (smích) Už jsem něco klukům do kabiny posílal, připravil jsem jim tam takovou fotokoláž. No a vím, že oni také něco připravují. V kontaktu jsme prakticky neustále.

Sleduješ výkony svých bývalých spoluhráčů?
Jasně! Vše důkladně sleduju. Nejen výsledky, ale i statistiky, jak se mění tým... S klukama jsem v kontaktu, všechno moc dobře vím! (úsměv)

A komu vlastně budeš v utkání s Pardubicemi fandit?
No, bude to těžké. Tomáš Rolinek je mým velkým kamarádem, je tam také Tomáš Mojžíš, který s námi hrál v Liberci... A řada dalších kluků. No a vlastně i doktor Strnad, kterému jsem se po zranění svěřil do rukou a který mě operoval. Teď bude stát na pardubické střídačce. Bude to rozhodně velký souboj. Ale asi budu i tak fandit Bílým Tygrům!