Bílí Tygři Liberec

Milan Plodek: Naše cesta je v republice ojedinělá. Celý český hokej vidí, kam Liberec směřuje

Date of publication Author Ondřej Belák

Liberec - Juniorka mohutně finišovala, přesto jí letos zůstaly brány do play-off zavřené. "Není se na co vymlouvat, chtěli jsme hrát o titul," přiznává na rovinu trenér Milan Plodek. V rozhovoru se rozpovídal také o unikátní roli Benátek, zabudovávání mladších hráčů či o tréninkových metodách.

V sobotu se definitivně rozhodlo o vašem nepostupu do vyřazovacích bojů. Zklamání asi ještě úplně nevyprchalo, že?
Rozhodně ještě ne. Na druhou stranu jsme už po úvodních čtyřech porážkách věděli, že dostat se dál bude nesmírně těžké. V hlavách jsme měli, že i kdybychom všechny další zápasy vyhráli, nemuselo by se to povést. Nakonec to tak bylo. Bohužel jsme nezvládli první čtyři kola, což rozhodlo.

Kluci se dostali do situace, kdy to neměli ve svých rukách, avšak případná pátá prohra by jim dveře do play-off zavřela už definitivně. Se situací se ovšem vypořádali skvěle, ani jednou už nepadli a strhli těžké duely na svoji stranu. Je dobré znamení, že v takových momentech dokáží zapnout?
Nechci říct, že bychom to po těch čtyřech kolech vzdali, nicméně udělali jsme razantní změny. Do prvních utkání jsme to nabili zdánlivě tím nejlepším, a ono se nakonec ukázalo, že nejstarší neznamená nejlepší. Po sérii porážek jsme do týmu zapracovali i mladší hráče a utvořili jsme trošku jiné jádro. Hned v Třinci to vypadalo velmi dobře, ukázala se parta a větší nasazení. Kluci věděli, že pokud nevyhrají, zmizí všechna šance na play-off. Šli do toho, a přestože jsme 2:4 prohrávali, dokázali jsme v posledních sekundách srovnat. Tím jsme se odrazili ode dna a naše výkony se stupňovaly. Gradovalo to při soubojích v Hradci a s Olomoucí, kdy jsme sáhli k Honzovi Šírovi a Kubovi Rychlovskému. To byli hráči, kteří už od začátku odváděli maximum. Od ostatních jsme to bohužel necítili.

"Systém byl podobný jako loni. Všechny týmy věděly, do čeho jdou"

Byly právě nekonzistentní výkony některých hráčů, kteří měli plnit roli lídrů, problémem?
To je otázka, kterou jsme si pokládali... Nikdo jim samozřejmě nemůže odepřít nějakou snahu. Jsou to kluci, kteří nastupovali už i v Chance lize. Je ale otázka, kolik tam toho odehráli, většinou se pohybují na hraně třetí a čtvrté lajny. Čas na ledě tedy nemají až takový. Nemuseli přijít úplně rozehraní, na druhou stranu to jsou kluci, kterým už je, nebo letos bude, dvacet let. Už by měli zvládnout tým táhnout a prosadit se.

Letošní sezóna byla trošku specifická, hrály se dvě juniorské soutěže. O postupu do play-off nakonec rozhodovalo jen osm zápasů. Je to dostatek?
Systém byl podobný jako loni, kdy jsme narazili na Hradec, Pardubice, Spartu a Boleslav. Taky jsme se s tím museli popasovat a postupovali jen dva. Všechny týmy věděly, do čeho jdou. Není se na co vymlouvat, chtěli jsme hrát o titul.

Benátky letos disponovaly na první ligu neskutečně mladým kádrem, který měl na konci ročníku průměr přesně dvacet let! Už dříve jste říkal, že s takovou rotací hráčů nemůže moc být řeč o nějaké sehranosti. Trošku to vypadá, jako by nejstarší akademický tým byly Benátky.
Je to naše cesta. Máme to tak nastavené, je to pro hráče další motivace. Že se jich tam letos protočilo tolik, je jedině dobře. Někteří kluci tam strávili víceméně celou sezónu. Je to pro ně vzkaz, že tu je příležitost zahrát si Chance ligu, vytvořit si v Benátkách stabilní místo a pokusit se probojovat až do áčka.

Na druhou stranu jste do týmu zabudovali spoustu mladších kluků. Vypadalo to, že své příležitosti chytli velmi dobře!
Prakticky celou sezónu jsme měli deset nebo i dvanáct mladších kluků v tréninku. Napomohlo jim i to, jaký byl letos prostor v Benátkách. Hráči se posouvali nahoru a uvolnila se místečka. Byli jsme s nimi velice spokojení, mohli navíc chodit i s dorostem. Měli tedy velký počet tréninků, jak klasických, tak dovednostních. Byli jsme rádi, že jsme jimi ten prostor vyplnili. Myslím, že řada z nich, hlavně ročníku 2004, ani nepočítala, že v juniorce dostane šanci. Ukázali, že soutěž mohou hrát i s o čtyři roky staršími protihráči. Nechtěli jsme je tam jen uměle posunout, abychom se chválili, že reprezentanti budou hrát nahoře. Předváděli výborný hokej!

"Hráči sem chodí, protože je tu cesta pro mladé otevřená"

Mnoho hráčů, kteří jsou věkem ještě dorostenci, dostali nejen příležitost v juniorce, ale i v Benátkách. Petr Gajda například ve všech třech týmech skóroval. Je to unikátní známka zdejší liberecké cesty?
Ano, je to u nás možné, naše cesta je v republice ojedinělá. Celý český hokej vidí, kam Liberec směřuje. Áčko znovu získalo Prezidentský pohár a má dobře nakročeno, aby se pokusilo vyhrát i titul. Takhle to u nás funguje. Hráči sem chodí, protože je tu cesta pro mladé otevřená. Kluci si sami dokázali, že jde na začátku ročníku hrát dorost a během sezóny se vypracovat až v platné členy kádru Benátek.

Už dříve jste zmiňoval přínos Jana Šíra a Jakuba Rychlovského. Oba v této sezóně vstřelili své první extraligové branky! Jak mají nakročeno stát se nejen stabilními členy áčka, ale v budoucnu i jeho tahouny?
Oba znám strašně dlouho, Honzu vůbec odmalička. Něco jsem s nimi zažil a vím, že jsou pracovití, pokorní a poctiví. Ukazují, jak zde hráči mají tím systémem projít a pro ostatní je to motivace. Oba byli při každém zápase za juniorku ohromně cítit na ledě i v kabině. Proto už si letos zahráli v áčku a střelecky se prosadili. Do budoucna se s nimi může určitě počítat a věřím, že to mohou dotáhnout i někam dál.

Dokázal byste jmenovat nějaké hráče, kteří vás letos zaujali svým výkonnostním pokrokem?
Z těch starších Honza Křepelka. Povyrostl nám, je z něj veliký hráč. Potřebuje ještě trošku zesílit, nicméně má výbornou ránu z první, což jsme hodně využívali. Je to dovednost, na které může stavět. Když zesílí a bude dál pracovat na věcech, které potřebuje zlepšit, je to hráč s potenciálem. Podobně jako Filip Jansa, jenž na sobě začal makat a druhou půlku sezóny byl na ledě hodně znát. A pak ti mladší kluci, ať už Kuba Šedivý, Petr Gajda, Kuba Hujer nebo Tomáš Trunda. Ti nás úplně ohromili, jak vlétli do prvního zápasu a okamžitě byli silní na kotouči a začali se prosazovat. Máme ale program, který hráče celkově posouvá a každý rok je znát, přestože se nepovedl postup do play-off. Absolvovali spoustu dovednostních tréninků, Tomáš Krámský s nimi skvěle pracuje na suchu. Kluci neustále zesilují. Další věc je box s Honzou Ludvigem, který jim dává určitou sebedůvěru a dokáží se porvat, když je třeba. Tohle všechno patří k naší liberecké cestě a funguje to perfektně, navzájem se podporujeme. Pracují tu i Radek Duda a Kuba Ficenec, dva velmi zkušení hráči. Tréninky vedeme i v angličtině.

Nebáli jste se některé mladší kluky nasadit do zápasů? Přece jenom tam například u Jakuba Hujera a u Tomáše Trundy byly v porovnání s protihráči velké váhové rozdíly.
Kdyby byly obavy, do utkání by nenastoupili. Už před sezónou bylo v plánu, že jejich zabudování do týmu nějak takhle proběhne. Pokud bychom věděli, že ten skok nezvládnou, neudělali bychom to. Oba jsou hodně hokejoví, výborně se jim vede i v reprezentační šestnáctce. Byli jsme si jistí a kluci to jen potvrdili. Od prvního zápasu hráli na puku, žádné odpalování, unikání ze soubojů u mantinelu. Hráli, bojovali, prosazovali se a nám to jen potvrdilo, co jsme si mysleli.

V aktuální sezóně působíte i jako asistent trenéra v reprezentaci U18. Jsou nějaké prvky, i třeba v tréninku, které vás inspirovaly a přenesl jste si je sem do Liberce?
Stoprocentně. Dlouhodobě se bavíme o dovednostech, že v nich český hokej trošku stagnuje. Když to porovnám s nejlepšími Finy a Švédy, skutečně jsou v tomhle trošku napřed. Ale je vidět, že se pracuje. Nastavili jsme nějaké věci, které teď Filip Pešán přes svaz posílá do klubů a v porovnání s prvním reprezentačním srazem bylo znát, že se na tom dělá. Kluci za sezónu udělali znatelný pokrok!

"Snažíme se, aby nám tady hráči zůstali co nejdéle"

Bílí Tygři už podruhé za sebou získali ocenění pro nejlepší akademii roku. Je to něco, co může hráče motivovat k ještě větší práci? Nejen na české poměry je zdejší zázemí skutečně nadstandardní.
Kluci to asi vnímají a vědí, že se zde mohou rozvíjet. Spíš mi přijde, že si toho někteří malinko přestanou vážit a už to berou jako samozřejmost. Je vidět, jak si toho váží kluci, kteří sem přijdou během akademického věku, třeba před osmou třídou. Na nich je vyloženě znát, jak to hltají a užívají si to tady. Je to pro ně něco, na co nebyli z předchozích menších klubů zvyklí. Juniorům i dorostencům občas musíme připomenout, jaké možnosti tu mají. Dobrý příklad byl Matěj Pekař, který se tu otočil před MS dvacítek. Vyprávěl klukům, jak jim v Kanadě kolikrát ani neteče teplá voda a posilovna je jeden stojan s činkou.

Značí to, že se lze stát kvalitním hokejistou i zvolením liberecké cesty a není potřeba utíkat v mladém věku za moře?
Přesně tak. Snažíme se, aby nám tady hráči zůstali co nejdéle. Pochopitelně tu jsou agenti a skauti, kteří to mnohdy tlačí trošku jinam. Chceme hokej dělat poctivě a nabídnout hráčům všechno. Pak už je na nich, zda zůstanou a využijí toho. Cesty jsou ale různé. Třeba právě Matěj Pekař se rozhodl hodně brzo odejít do Ameriky a dneska je to hráč na hraně NHL. Na druhou stranu Honza Jeník sem přišel do mladšího dorostu a vydal se cestou Benátek a áčka, podobně jako Pavel Zacha, který už v NHL nějaký rok působí. My se zde snažíme pro hráče udělat maximum, aby zůstali a mohli jsme s nimi pracovat.

Pro sdílení musíte povolit cookies sociálních sítí. Detaily a nastavení

Sdílet

Nejnovější video

TOP 5 | BŘEZEN | Rychlík v laufu

Nejnovější články

Získejte originální hrané dresy Tygrů ze sezony 2023/24!

Unikátní příměstský tábor Hravé prázdniny nebude chybět ani v roce 2024

Průlomová sezóna či podpora fanoušků. Nejen o tom se rozhovořil Daniel Král