Mládežnický hokej

Pracant měsíce ledna Trunda: Áčko je obrovskou inspirací, snažím se vše dělat naplno

Liberec - Pracantem měsíce ledna byl vybrán patnáctiletý útočník Tomáš Trunda. Šikula pendlující mezi juniorkou a dorostem se nedávno za kategorii U20 dvakrát prosadil v Salzburgu, kde Tygři vyhráli v 11 hráčích do pole 5:1. Jak se snaží talent liberecké akademie posouvat a je nervózní při zápasech?

Byl jsi zvolen Pracantem měsíce ledna. Jak si ocenění vážíš?
Vážím si ho moc. Jsem rád, že jsem byl oceněn zrovna já.

Čím sis ho podle tebe vysloužil?
Myslím, že jsem ho dostal za své výkony na ledě i na suchu. Snažím se všechno dělat naplno.

V patnácti sbíráš starty za kategorii do dvaceti let. Je to velká škola?
Ano, určitě. Je to pro mě neuvěřitelná zkušenost a myslím, že mě posouvá v hokeji dál.

Koneckonců musíš proti o dost starším a fyzicky vyspělejším spoluhráčům využívat šikovnost a hokejové myšlení, ne?
Přesně tak, musím. Jak šikovnost, tak hlavně i hokejovou chytrost. Musím při zápase víc přemýšlet o tom, kam mám jet a jak mám danou situaci vyřešit.

Kromě juniorky sbíráš starty i za liberecký dorost a reprezentaci. Zvládáš zápasové vytížení a co je pro tebe víc: gól, nebo nahrávka?
„Myslím, že zatím zápasové vytížení docela zvládám. Je tedy pravda, že jsem někdy unavený, ale stačí se mi dobře vyspat, najíst a pak už je vše zase v pohodě. Asi pro každého je každopádně víc gól. Nicméně někdy mě těší, když dám nahrávku a je z ní povedená akce, která skončí gólem.“

„Možná vynikám obalením hokejky. Na čepeli mám omotanou skoro jen špičku"

Myslíš, že mezi hráči něčím vynikáš? Jinak zahnutou hokejkou, vázáním tkaniček, rituály…
Ne, nemyslím, že bych v něčem úplně mezi spoluhráči vynikal… Možná maximálně obalením hokejky. Na čepeli mám totiž omotanou skoro jenom špičku. Rituály mám, asi jako každý sportovec, ale jinak nevynikám.

Jsou momenty, kdy během zápasu cítíš nervozitu, nebo jsi spíš typ, co vůbec neřeší.
Neřekl bych, že jsem typ, co zápas vůbec neřeší, ale během utkání upřímně nejsem nervózní nikdy. Snažím se pořád o svoji hru, která mi vyhovuje.


Co tvůj vzor? Máš nějaký?
Poslední dobou jsem si dost oblíbil Gabriel Landeskoga z Colorada Avalanche. Ale jinak se snažím brát od každého hráče něco.

Člověk by řekl, že se ti z Colorada bude spíš líbit Mikko Rantanen.
„No, líbí se mi Landeskogova hra na kotouči, pohyb a hlavně myšlenka. Kam nahrát, kdy přihrát a naopak kdy jít sám na bránu. Proto ho mám rád.“

„A-tým je obrovskou inspirací, snažím se učit i při sledování"

Snažíš se učit i od hráčů libereckého A-týmu?
Samozřejmě, že áčko je obrovskou inspirací. Ještě když hraje takhle úžasně. Jelikož bydlím v Liberci na intru, chodím se na extraligové zápasy Bílých Tygrů koukat často. Snažím se pozorovat jednotlivé hráče a snažím se od nich něco vytáhnout. Učit se i při sledování.

Co přesně vidíš? Hádám, že řešení situací 1v1, souboje…
Hru s kotoučem, situace jeden na jednoho určitě taky, ale hlavně jejich způsob přemýšlení o nahrávkách… Je zároveň neuvěřitelné, co extraligoví hráči s jejich dovednostmi někdy udělají.

A dá se něco přenést do tréninku?
„Určitě, někdy se o to pokouším, ale není to tak jednoduché, jak se zdá (směje se).

Jak ses vůbec dostal do Liberce? V žákovských kategoriích jsi hrál za Letňany.
Do Liberce jsem se dostal hlavně díky panu Jiřímu Bermannovi (manažer mládeže, pozn. red.). Hrál jsem v Letňanech s o rok staršími kluky a měli jsme v lize právě Bílé Tygry, které právě on ještě tehdy trénoval a nabízel tátovi, jestli bych se nechtěl přesunout. Když jsem se o nabídce dozvěděl, byl jsem hrozně rád… Už jen kvůli podmínkám, které v klubu jsou.

Co jsi po příchodu říkal na zázemí?
Bylo to určitě jiné než v Letňanech. Byl jsem hrozně vyjukaný z toho, jak je areál v Liberci obrovský. První dny jsem se dokonce i na aréně ztrácel (směje se). Ale první pocity byly suprové. Všichni mi pomáhali se začlenit a byli na mě hodní, za což zpětně děkuji jak klukům, tak trenérům.


Minulou sezonu jste s dorostem Bílých Tygrů vyhráli titul, hráli jste i finále MČR krajů. Vzpomíná se hezky, že?
Titul s dorostem je asi můj největší úspěch kariéry. Vzpomínám na sezonu 2018/2019 jen v tom nejlepším, celou soutěž se vám nepovede vyhrát jen tak… Byl to úžasný rok. A na Mistrovství České republiky krajů jsme skončili druzí za Prahou. I když jsme před turnajem velkou šanci na placku neměli, byl z toho nakonec neskutečný turnaj a zážitek. Hráli jsme super hokej, díky čemuž jsme se dostali až do finále.

Tvůj hlavní hokejový cíl je NHL?
Přesně tak, asi jako každý mladý hokejista sním o tom, si jednou slavnou NHL zahrát.


Související

Naši partneři

Generální partner
Generální partner