Vánoce ve znamení mladých Tygrů, plných tribun, umanutých novinářů a klubového rekordu

Světový šampionát hráčů do 20 let skončil teprve před pár dny a českým barvám bohužel ani tentokrát nepřinesl možnost přímého boje o medaile. V předchozích třech případech jsem byl přímo u toho v roli videokouče, tentokrát jsem ale oslavil Vánoce v kruhu rodinném a zápasy dvacítek sledoval jen prostřednictvím televizní obrazovky. Předčasný vánoční dárek mě i celému klubu Bílých Tygrů ale přinesla už samotná nominace na finální soustředění juniorské reprezentace před šampionátem. Počítal jsem to raději několikrát, ale vždy došel ke stejnému číslu. Hned 8 hráčů prošlo mládežnickými výběry Bílých Tygrů! Lakatoš, Ordoš a Havlín působí v našem klubu stále. Další z nich, Zacha, Pyrochta, Vaněček, Stezka a Chlapík už válí v zámoří. To je výborná vizitka a ocenění pro všechny, kteří se v našem klubu věnují práci s mládeží. A nic na tom nemění ani fakt, že na samotný šampionát se nakonec obránci Havlín a Pyrochta bohužel neprobojovali.

Pro mnohé byly překvapením především výkony Dominika Lakatoše, nikoliv však pro trenéry Bílých Tygrů. Dominik má v sobě velkou dávku zdravé drzosti a nám bylo jasné, že se mu z atmosféry velkých zápasů nerozklepou kolena. To se také potvrdilo. Dva vstřelené góly byly bonusem navrch. Příjemně nás překvapil Honza Ordoš, kterého vždy zdobí tvrdá, často neviditelná práce a ochota podřídit se potřebám kolektivu. Oba kluci si z šampionátu přivezli obrovský balík zkušeností a také sebevědomí. To je dobře, jak pro jejich další kariéru, tak pro Bílé Tygry.

5. místo je pro českou národní „20“ v současné době reálné umístění. Viděli jsme v podání našich kluků výborně sehrané zápasy s finalisty turnaje, s Finskem a Ruskem, a dobře zvládnutá utkání s papírově slabšími Slováky a Bělorusy. I z tohoto důvodu bych na práci s mládeží v Česku hledal především klady. Ovšem výběr kolegy Jakuba Petra bude bohužel nakonec hodnocen optikou nepovedeného čtvrtfinále, ve kterém jsme podlehli USA 0:7.
Stejně jako v minulém roce, tak i letos se ozývají kritické hlasy. Každý má právo na svůj názor, ale velice často s kritikou znovu přispěchají ti, kteří nenesou žádnou zodpovědnost a ani pro mládežnický hokej dlouhodobě nepracují. Já si naopak myslím, že letošní šampionát ukázal, že můžeme být znovu silní a konkurenceschopní.

Rozladěný jsem byl také z některých medií, která se snažila zcela uměle vytvořit kauzu na téma romského původu Dominika Lakatoše. Nikde na sociálních sítích jsem nenašel žádné anonymní a nevhodné poznámky od fanoušků a to ani v komentářích. Nikdo z jeho spoluhráčů, to neřeší, jistě to neřeší ani trenéři či protihráči a rozhodně to neřeší sám Dominik. Kdo to tedy řeší?! Světe div se, řeší to jen novináři. A nejspíš je každému z nás jasné, proč to dělají…

A teď už zpět k A týmu Bílých Tygrů. V poslední době předvádíme kvalitní výkony a výsledkem toho byla i série výher, která se stala dalším oblíbeným tématem novinářů. Klubový rekord je fajn, ale nebyl a není to náš cíl. I proto jsme se nechtěli zapojit do toho mediálního humbuku. Šňůra skončila na Spartě. Škoda té prohry, ale nevadí, my pokračuejeme dál, protože vyhrávat nás nikdy nepřestane bavit.

Poslední domácí zápas byl kulatým desátým vítězstvím v řadě. Třinec jsme udolali po tuhém boji. Myslím si ale, že duel dost ovlivnil faul na Lukáše Dernera, který s otřesem mozku musel odstoupit ze hry. Zatímco Filip Pešán v komunikaci s rozhodčími jasně a správně pojmenoval, že to byl „úder do oblasti hlavy a krku“, protože Marek Růžička v plné jízdě trefil pouze Lukášovu hlavu, nikoliv tělo. Hlavní sudí přispěchal s vysvětlením, které bylo dobře slyšet i v přímém přenosu České televize, že zákrok byl veden ramenem na rameno a tudíž byl podle rozhodčích čistý. V zápase už s tímto rozhodnutím nelze nic udělat. Po utkání jsme ovšem zákrok předali na přezkoumání k Disciplinární komisi ČSLH a podali jsme také Pravidlový podnět ke Komisi rozhodčích. U obou instancí nám bylo dáno za pravdu!
Marek Růžička dostal třízápasový distanc a hlavní sudí byl za hrubou chybu potrestán Komisí rozhodčích. Hokej je rychlá hra a je jasné, že v něm dochází k chybám a to jak v případě hráčů, tak i rozhodčích. Není těžké něco přehlédnout či nesprávně posoudit. Osobně by mi však bylo mnohem milejší, kdyby arbitr přijel ke střídačce a přiznal, že sporný moment dobře neviděl a tudíž za něj nemůže nikoho vyloučit. To se přeci stát může. Místo toho jsme si museli vyslechnout ujištění, že jej všichni rozhodčí dobře viděli a že se jednalo o čistý zákrok. Ale dobrá zpráva nakonec. Lukáš Derner se z ataku relativně rychle oklepal a už je znovu připraven nastoupit do hry.

Na inkriminovaný zákrok se můžete podívat zde!

Na závěr si nechávám jedno pozitivní poselství pro naše fanoušky. Chtěl bych jim poděkovat za celý tým Bílých Tygrů za to, jakou vytvořili kulisu na zápasech v období Vánočních svátků. Home Credit Arena doslova praskala ve švech. Jednou vyprodáno zcela a dvakrát téměř! Před zaplněnou halou se hraje skvěle a myslím, že to na našich výkonech bylo vidět. Stejně tak doufám, že se diváci a fanoušci bavili naším hokejem. Přál bych si, aby tahle skvělá hokejová symbióza platila i u většiny zápasů v roce 2016.

Aleš Vladyka
Autor je videokoučem Bílých Tygrů Liberec