Klub legend

V rámci hokejové klubové kultury je to obrovská tradice a není mnoho výraznějších individuálních ocenění. Když stoupá dres s „vyřazeným číslem“ ke stropu arény, je to bez přehánění cena za celoživotní výkon. Této výjimečné pocty se prostě dočkají výjimečné a úspěšné osobnosti a snad i proto, že čísel dresů je pouze 99, v klubech s těmito poctami šetří.

Kabinou Bílých Tygrů (a v dřívějších dobách také Stadionu Liberec) ovšem prošla celá plejáda vynikajících hráčů. Dres Liberce obléklo mnoho výrazných osobností, včetně hokejistů světového formátu, stejně jako mnoho srdcařů, patriotů a dříčů, jejichž srdce srostlo s naším klubem i jeho fanoušky. Někteří jsou podepsáni pod největšími klubovými úspěchy let nedávných, jiní zase zachraňovali liberecký hokej v těžkých dobách. Ti všichni ale dres u stropu arény mít nemohou. I proto se Bílí Tygři u příležitosti 20. výročí mezi extraligovou elitou rozhodli založit KLUB LEGEND!

Získat „vstupenku“ do takového klubu není nic jednoduchého. Jaké jsou požadavky nominace?

hráč s vyřazeným číslem u stropu areny
kapitán hlavního týmu Bílých Tygrů Liberec či Stadionu
výrazný klubový nebo individuální úspěch v dresu Bílých Tygrů či Stadionu
minimálně 10 odehraných sezón v dresu Bílých Tygrů či Stadionu
mimořádná nominace vedením klubu Bílých Tygrů Liberec

Pro vstup do KLUBU LEGEND musí být splněna alespoň jedna z podmínek uvedených výše. Členství je dále podmíněno tím, že hráč již ukončil aktivní kariéru a oslavil své 40. narozeniny.

Jaroslav Kasík

Jeho číslo 11 bylo z klubové sady dresů vyřazeno jako úplně první. Ve Stadionu Liberec strávil celou svou kariéru a v jedné formaci navíc nastupoval s dalšími velkými legendami – Ctiborem Jechem a Jaroslavem Nedvědem starším. Z hráčského postu se poté přesunul do role trenéra mládeže, a i na této pozici toho pro liberecký hokej udělal více než dost. Vždyť pod jeho dohledem vyrostli hráči jako Ladislav Šmíd, Jan Plodek, Václav Kočí, Jiří Moravec, Lukáš Pabiška nebo jeho vnuk Michal Bulíř. Ani tím však jeho výčet zásluh nekončí. V devadesátých letech minulého století společně stál s Petrem Syrovátkem, Ctiborem Jechem a Františkem Vozkou za záchranou hokejového klubu ve městě pod Ještědem. Jeho životní pouť bohužel skončila po krátké těžké nemoci.

Jiří Peřina

Je z generace hráčů, která za Liberec bojovala jak ve třetí, tak i ve druhé nejvyšší soutěži. Po vojně v Litoměřicích ale zamířil do Olomouce, s kterou dokonce zažil postup mezi českou elitu, kde si s Hanáky zahrál jeden ročník. Poté chtěl zkusit štěstí v Německu, brzy se však vrátil do prvoligového Liberce, aby pomohl dostat klub z hluboké krize. V devadesátých letech patřil mezi tahouny Severočechů, za což si v sezóně 1996/1997 vysloužil kapitánské céčko. Nakonec v našich barvách odehrál celkem 380 duelů. V Liberci skončil na přelomu tisíciletí, nicméně ještě hodně dlouho poté hrál krajskou ligu v dresu nedalekého Frýdlantu a své si odbyl i při trénování liberecké mládeže.

Ján Lašák

Skvělý brankář se s Tygry dlouho potkával na extraligovém kolbišti v roli soupeře, neboť léta hájil bránu Pardubic. Do Liberce zamířil slovenský mistr světa až na sklonku své kariéry v roce 2014 a hned se zařadil mezi hlavní opory mužstva. Nakonec s ním v sezóně 2015/16 dokráčel až k mistrovskému titulu. V následujícím ročníku, který byl jeho úplně poslední v kariéře, pomohl týmu opět do finále, jenže tentokrát se musel spokojit se stříbrem. To ho však moc mrzet nemuselo, během svého hokejového života stihl nakouknout do NHL, vychytat Slovensku historický titul mistrů světa a dvakrát vyhrát českou nejvyšší soutěž. Aktuálně Lašák působí jako trenér brankářů u slovenské reprezentace.

František Vozka

Jeho jméno je neodmyslitelně spjato s libereckým hokejem. Ve druhé polovině 60. a první polovině 70. let válel v generaci dalších velikánů Stadionu Liberec, kterými byli Jaroslav Kasík či Ctibor Jech. Byl to všestranný útočník, který uměl skvěle rozehrát, ale dával i důležité góly. Málokdo toho má v libereckém dresu odehráno více než on. S kariérou pokračoval v nižších soutěžích až do svých 50 let. Od roku 1990 do roku 1995 působil ve Stadionu Liberec jako prezident klubu a byl i u významného milníku, kdy klub převzal Petr Syrovátko a liberecký hokej začal mít ty nejvyšší ambice. Až doteď působí František Vozka jako čestný viceprezident klubu.

Tomáš Vozka

Syn současného viceprezidenta klubu, Františka Vozky, je jedním z těch, kteří nastupovali za tehdejší Stadion Liberec ještě ve třetí nejvyšší soutěži. Později, v roce 1994, byl klub přejmenován na HC Liberec a jeho novým partnerem se stala společnost Syner. I díky její podpoře mohl Vozka v následující sezóně slavit s týmem postup do první ligy, v níž se roku 1998 podílel na vybojování druhého místa a během sezón 1998/1999 a 1999/2000 dokonce plnil roli kapitána. Roku 2000, kdy pověsil brusle na hřebík, měl na svém kontě téměř 600 startů za severočeský klub, v němž odehrál celou svou kariéru kromě dvou ročníků, jež strávil na vojně v Příbrami. Tomáš Vozka je dodnes součástí liberecké organizace.

Branko Radivojevič

Možná nejcharizmatičtější kapitán v tygří historii přišel do města pod Ještědem v průběhu sezony 2014/15, kdy už měl za sebou bohaté zkušenosti jak z NHL, kde oblékl dres Phoenixu, Philadelphie a Minnesoty, tak z ruské KHL. V průběhu své kariéry navíc pravidelně reprezentoval Slovensko na největších mezinárodních akcích, včetně světového šampionátu v roce 2012, kde naši východní sousedé vybojovali senzační stříbro. Hned ve svém druhém roce na severu Čech se Radivojevič výraznou měrou podílel na zisku historického titulu. Následující ročník převzal po Janu Výtiskovi kapitánské „C“ a jako správný vůdce pomohl týmu do dalšího finále, kde šelmy nakonec braly stříbrné medaile. Na poslední dvě sezony své bohaté kariéry se vrátil do mateřského klubu Dukla Trenčín, kde aktuálně působí ve vedení klubu.

Stanislav Procházka

Rodák z Pardubic naskočil do extraligového hokeje poprvé v roce 1991, kdy hájil barvy svého mateřského klubu. Po 11 letech strávených v Pardubicích se elegantní bruslař v roce 2002 objevil na soupisce Bílých Tygrů. V sezóně 2006/2007 dovedl Stanislav Procházka v roli kapitána Bílé Tygry k vítězství v základní části extraligy a také k vyrovnání tehdejšího historického maxima klubu – k zisku bronzových medailí.

Jaroslav Nedvěd st.

Jihlavský rodák přišel pod Ještěd jako dorostenec, a nakonec se stal jednou z prvních velkých legend libereckého hokeje. Tehdejší HC Stadion hrál v té době 2. nejvyšší československou soutěž a tak Jaroslav Nedvěd starší v Liberci dlouho nevydržel. Talentovaného útočníka si všimnul Litvínov, kde se na osm sezón zařadil k oporám. V té době byl členem reprezentačního „B“ týmu ČSSR. Na závěr hráčské kariéry se vrátil do milovaného Liberce, kde v pěti následujících sezónách patřil k lídrům a nejvýraznějším tvářím tehdejšího týmu. V jedné lajně tu hrával po boku dalších legend - Jaroslava Kasíka, Miloslava Masopusta a Ctibora Jecha. Po konci aktivní kariéry se přesunul do pozice trenéra, kde střídavě působil až do roku 2009. Jako asistent Josefa Jandače byl u historického postupu Bílých Tygrů do nejvyšší soutěže v roce 2002. Spolu se svým synem Petrem jsou jedinou dvojicí otec-syn v Evropě, která má společně vyvěšené dresy u stropu jedné areny.

Petr Nedvěd

Liberecký rodák a nejslavnější odchovanec klubu strávil úctyhodných 15 sezon v NHL, kde v 982 zápasech zaznamenal skvělých 717 bodů. Patřil k TOP hvězdám nejlepší hokejové soutěže světa. Po návratu do České republiky vedl Bílé Tygry s kapitánským céčkem na hrudi dalších šest sezon. V roce 2012 navíc vytvořil stále platný rekord klubu v produktivitě. 61 bodů v základní části stačilo také na vítězství v kanadském bodování celé Tipsport extraligy. S reprezentačním výběrem Kanady získal stříbro na ZOH v Lillehameru v roce 1994. Kvůli tomu ale nemohl dlouhé roky reprezentovat svou vlast a přišel tak o zlaté období českého hokeje. Do dresu českého národního týmu se mohl vrátit až na sklonku kariéry a v roce 2012 s ní vybojoval bronz na světovém šampionátu v Minsku.

František Blíženec

Patří do generace, která v 60. letech vybojovala postup do 1. národní ligy. Liberecký rodák si kromě povinné vojenské služby odkroutil téměř celou kariéru v Podještědí. Urostlý obránce patřil k velkým oporám a od sezony 1962/63 byl dlouholetým asistentem kapitána. Kariéru dohrával v Jablonci, načež se do rodného města vrátil v devadesátých letech jako mládežnický trenér. Později pak u mládeže působil i jako kustod, a to až do roku 2016.

Aleš Vála

Liberecký odchovanec poprvé nakoukl do extraligy v roce 1991 v dresu Pardubic. Brzy se ale robustní obránce vrátil do Liberce, aby tu strávil celkem devět sezón. S kapitánským „céčkem“ na prsou provedl Bílé Tygry baráží a jako kapitán oslavil v roce 2002 liberecký postup do extraligy. Ve zbytku své kariéry působil především v 1. lize a zakončil ji jako kapitán v Benátkách nad Jizerou. Aktuálně je členem libereckého A-týmu, kde společně s Janem Plodkem plní roli kustoda.

Martin Ševc

Komplexní obránce se do extraligového hokeje naplno prosadil během NHL výluky v sezoně 2004/05, kde v obranném páru nastupoval po boku Tomáše Kaberleho. Velké jméno si následně udělal ve švédské Elitserien, kde celkem strávil pět a půl roku a vyhrál zde hned čtyři mistrovské tituly v dresu Färjestadu a Skelleftey. Do toho zvládl i dvě sezony v KHL v barvách Dynama Minsk a Lva Praha. Do Liberce přišel před mistrovskou sezonou, která odstartovala nejúspěšnější období v historii klubu, jehož byl neústupný bek pevnou součástí. V ročníku 2017/18 byl dokonce kapitánem Bílých Tygrů. Kariéru ukončil v Mladé Boleslavi, kde současně pracuje jako sportovní ředitel.

Jiří Jaroš

Dnes už můžeme říct, že Jiří Jaroš je duší libereckého hokeje. V šedesátých a zkraje sedmdesátých let válel za Stadion Liberec a s číslem 10 proháněl obrany soupeřů. V libereckém dresu celkem nastřádal 300 startů. Později hrával také za Frýdlant a starou gardu. V roce 1996 se stal kustodem A-týmu Stadionu, který o rok dříve postoupil do první ligy. Mezi hráči byl “Jura”, jak mu každý říká, vždy velmi oblíbený, a to ať pro svůj smysl pro humor, či pro své veršované pokřiky po vítězných zápasech. Svoji funkci kustoda a maséra plní u Bílých Tygrů dodnes.

Jan Víšek

Odchovanec libereckého hokeje postupně prošel všemi mládežnickými kategoriemi. Ve dvaceti letech v sezoně 2001/02 poprvé nakoukl do A-týmu, podílel se tak na historickém postupu Bílých Tygrů do extraligy. V dalších 14 extraligových sezonách celkem nastřádal 546 startů, ve kterých zaznamenal 168 kanadských bodů. V sezoně 2006/07 dokonce dvakrát naskočil v reprezentačním dresu. Nejvyšší soutěž nikdy nehrál jinde než v Liberci, se kterým získal dvě bronzové medaile.

Klub legend

Tato webová stránka používá cookies