Marek Schwarz: Kdo půjde do branky v pátek? To už víme

Jaké jsou ohlasy na tvůj výkon z úterního zápasu?
Jsem z toho až docela překvapený. Dostávám samé kladné ohlasy, až si myslím, že je toho moc. Je to jeden zápas, celé se to hrozně nafouklo. Jsem samozřejmě šťastný, ale člověk si to nesmí moc připouštět. Nejdůležitější zápasy teprve přijdou, musíme udržet chladnou hlavu.

To se ti v úterý dařilo, působil jsi velmi klidně.
Když jsem se nad tím zamyslel, neměl jsem tam co ztratit. Zkrátka jsem do zápasu šel s tím, že si ho chci užít. Byla to pro mě taková odměna za to, že jsem naplno pracovat a trénovat. Poslední měsíc a půl nebyl vůbec jednoduchý, o to větší radost jsem ale měl, když jsem do brány šel. Navíc jsme ten zápas zvládli, týmově jsme hráli fantasticky a od toho výkonu se teď budeme chtít odrazit. Když předvedeme stejnou hru, nemusíme mít z pátého finále strach.

Maska Marka Schwarze

Paradoxně to proti Spartě byl tvůj první zápas v extraligovém play-off v kariéře, do kterého jsi zasáhl od začátku, je to tak?
V Čechách ano. Užil jsem si to hlavně na druhé straně, baráže o udržení. Oproti tomu je finále svým způsobem v pohodě. Když jsme hráli baráž, byly to hrozné nervy, zato v play-off můžete jen získat. Jdete do toho s větší energií, s jiným sebevědomím. Je to spíš o tom si zápasy užít, než o nějakých nervech.

Do play-off jsi naskočil se speciální maskou, pomáhá ti?
Myslím si, že jo. Je na tom práce celé mé rodiny, podíleli se na ní například syn, bratr, manželka... Tímhle je mám všechny u sebe a je to hrozně příjemné. Před zápasem se na tu helmu vždy podívám a vidím, kdo co kreslil. Bylo to kreslené přímo na masku, prodávají se takové speciální lihovky, jakýsi lak, kterým to dělali.

Kdo se nejvíce podílel na tvorbě výsledného designu?
Nejvíc práce na ní udělal syn. (úsměv) Tady se podepsal, tady nakreslil čerta... Většina je od něj. Je tu třeba i motiv play-off, něco jsem přidal i já, ale to si nechám pro sebe, co jsem kreslil. (smích)

Co stálo za nápadem přidat na masku růžovou mřížku?
Na výzbroji už jsem měl jiné růžové prvky a tohle vymyslel Kuba Valský. Řekl, ať k tomu udělám růžovou mřížku, tak jsem mu to svěřil. Valda ji nastříkal a tohle je výsledek. Původně jsem se té růžové trochu bál, nejdřív jsem si dal pouze růžové tkaničky na betony, k tomu nějaká malá loga. Pak jsem se rozhodl, že ji přidám na lapačku. Vypadá to docela výrazně a jsem s tím spokojený.

Myslíš, že může mít křiklavá barva mřížky také nějaký vliv na soupeře?
To snad ani nikdo nemůže pořádně vnímat. Já třeba ani pořádně nevnímám, kdo na mě jede, takže si myslím, že soupeři moc nesledují, jakou mám zrovna mřížku.

Uvidíme tuto masku v akci také v pátečním zápase?
To vám samozřejmě prozradit nemůžu. (úsměv) To je otázka hlavně pro trenéry. Už ale víme, kdo půjde do brány.

Je pro tebe jako pro brankáře podstatné vědět předem, zda nastoupíš?
Snažím se rutinu dělat stejnou prakticky před každým zápasem, ať už chytám, nebo ne. Potom mě nemůže rozhodit, když se na poslední chvíli něco dozvím. Na mém režimu se nic nezmění.

Myslíš, že tím můžete také do jisté míry zmást soupeře, který do poslední chvíle nebude tušit, kdo naskočí do branky?
Možná to může nějaký vliv mít. Jánko chytá celou sezonu výborně, mně se teď podařil jeden zápas, ale to kariéru nebo sezonu nedělá. Byl bych samozřejmě rád, kdybych mohl stejný výkon zopakovat.

Považuješ úterní zápas za jeden z nejlepších ve své kariéře?
Byl to skvělý pocit. Hrozně mě to bavilo, zápas jsem si nesmírně užíval, ale zatím bych to v kariéře asi nikam neřadil, ještě mohou přijít mnohem důležitější zápasy. Uvidíme, snad se budu na konci sezony radovat ještě víc.

Po inkasovaném gólu jsi přeci jen chvíli působil naštvaně, čím to bylo?
Naštvaný, to ani ne. Spíš jsem věděl, že jsem udělal chybu. Trošku jsem utekl do strany a nechal tam díru. To si člověk hned uvědomí a pak vás to zamrzí. Ale stejně jsme vyhráli, splnili svůj úkol a to je nejdůležitější.

Jaké bylo nastoupit proti Tomáši Pöpperlemu, se kterým se z předchozí kariéry znáš?
Známe se ze Sparty, snad někdy od dorostu. Tomáš je o dva roky starší, já tam tehdy přišel trošku později. Myslím, že někde v juniorce jsme byli spolu v jedné kategorii. Ale maximálně se pozdravíme, při finálové sérii si není moc o čem povídat. Chytá výborně, Spartu drží a je vidět, že je ve velké pohodě.

Je pro tebe finálová série proti klubu, v němž jsi hokejově vyrostl, nějak speciální?
Je fakt, že jsem hned po základní škole šel na Spartu. Tam jsem prošel dorostem a juniorkou. Před deseti lety jsme vyhráli titul, byl jsem tehdy prakticky ve stejné pozici, jako teď. Do play-off jsem ani nenaskočil, Petr Bříza chytal fantasticky. Je to takové zajímavé. Něco jsem tam odehrál, strávil jsem tam zhruba stejnou dobu, jako teď v Liberci. Je to takové pikantnější.

Pondělní zápas jste nezvládli vinou nedisciplinovanosti, jak těžké bylo se před úterým krotit?
Je to těžké, emoce ve finále play-off vždy budou. Každý máme nějakou povahu, někdo se musí krotit víc, někdo méně. Jde hlavně o to udržet všechno na uzdě a bojovat jen pro tým, nějaké vlastní ego musí zůstat v pozadí.

V pátek půjde o hodně, vítěz bude mít v sérii mečbol. Co od utkání očekáváš?
Tenhle zápas bude obrovsky důležitý. Pokud předvedeme stejný výkon, jako na Spartě, tak věřím, že můžeme vyhrát. Celé je to ohromně vyrovnané, každý zápas byl úplně jiný, ale nic to nemění na tom, že vždy přišlo něco, co zápas zlomilo. To musíme také tentokrát zvládnout my.