Kdybych nic nedělal, šla by váha rychle nahoru, usmívá se Nedvěd

Bílí Tygři se konečně dočkali vysněného titulu. Jak jste to jako liberecký odchovanec prožíval?
Kluci odehráli výtečnou sezonu a klobouk dolů před nimi. Už nákupy v létě byly perfektní - od brankáře, přes obranu až po útok. Letos neměli konkurenta, byl to Liberec proti zbytku extraligy.

Oslavy byly bouřlivé. Zapojil jste se do nich i vy sám?
Bohužel ne, já jsem byl v Miami. Ale celé jsem to samozřejmě sledoval na dálku.

Už v minulosti se povídalo, že byste se mohl nějak zapojit do dění v libereckém hokeji. Jak to vypadá v současnosti?
Pořád jsem sice spolumajitelem klubu, ale o ničem nerozhoduju. Ani bych to nechtěl, protože by to nebylo fér. Na dálku nemůžete dělat chytrýho. Ten člověk u toho musí být a nést zodpovědnost. Ale prezident Petr Syrovátko se mě ptal na názory.

A co vaše budoucnost, máte nějaké představy? Viděl byste se třeba jako trenér či funkcionář?
To úplně nemohu vyloučit, ale momentálně ne. Do budoucna by mě funkce, která se bude týkat chodu mančaftu, zajímala a bavila. I trenéra bych si dovedl představit.

Například Slavomír Lener nastavil na svazu filozofii zapojování bývalých hokejistů. To by mohla být zajímavá cesta i pro Vás, že?
Podle mě je to dobrá myšlenka, byť neznamená, že každý bývalý hokejista bude dobrý trenér. Ale hráče potřebujeme, aby to hokeji vrátili. Hlavně aby poskytli své zkušenosti. Vždyť třeba pan Hlinka nebo Růža měli know-how, které některým trenérům chybí. To v knížkách nenajdete. Zkušenosti jsou k nezaplacení.

Mnoha bývalým hokejistům se po konci kariéry poupravila postava, vy jste ale pořád stejný. Jak to děláte?
Snažím se něco dělat, protože jsem na mnoha případech viděl, že šla váha hodně rychle nahoru. My hokejisti jsme zvyklí hodně jíst, i já jím dost a ještě k tomu mám rád pivo. Kdybych nic nedělal, bylo by to zlý. Dvakrát týdně proto chodím na hokej, do toho hraju tenis, který teď vede nad golfem. Ten můžu hrát, i když budu starej. Hejbat se musím, protože na to pivo si minimálně třikrát v týdnu bohužel zajdu.

Když jdete na pivo po sportu, máte pak méně výčitek?
Nevím, jestli přímo tak, ale pivo mi po sportu chutná asi tak desetkrát víc. Ne, že bych si ho dal jen po sportu, ale je to pak daleko lepší.

Na Floridě trávíte přes rok hodně času. Hrajete hokej i tam?
Ne, to vůbec, chodím jen tady v Čechách. Máme takovej bejvalej nároďák s Růčou, Žemlou, Vejbou a Vlasym. Scházíme se v Letňanech.

A na ledě se cítíte pořád dobře?
Jasně, že to už není jako dřív. Ale když jdu dvakrát po sobě úterý, čtvrtek, úterý, čtvrtek, tak se cítím super. Jak vynechám, tak je to špatný.

Teď už to jsou dva roky, co jste skončil s profesionální kariérou. Jak vám to chybí?
Asi už vždycky mi bude po hokeji smutno. Tak to prostě je. Chvíli po konci jsem nějakou dobu přemýšlel, jestli se nevrátím, aspoň třeba na půlku sezony. Ale teď už to asi není na pořadu dne. Neříkám, že by to nešlo, ale člověk by se tomu musel hodně podřídit. A to si už nedokážu představit.

V zámoří jste v uplynulé sezoně NHL zavítal na nějaký zápas?
Byl jsem párkrát na Floridě. Ale já bydlím na South Beach a hala je bohužel v Sunrise na druhé straně města. U televize si to kolikrát užiju víc. Sice tam letos začali chodit lidi, ale loni přišlo jenom sedm, osm tisíc a atmosféra je tam oproti jiným klubům v NHL o dost horší. A člověk si chce na zápase užít hlavně atmosféru. Tu v televizi nemáte.

K větší popularitě přispěla jistě i přítomnost Jaromíra Jágra, že?
Jde tam hlavně o výkonnost, ta je hlavní. Florida není Montreal. Ten může být dvacet bodů mimo play-off, ale budou mít každý zápas vyprodáno. To prostě na Floridě není. Tam musíte mít výkonnost a stejně tam nebudete mít takovou atmosféru jako v tradičních hokejových městech. Tam na hokej přijde padesát procent lidí, kteří jsou na Floridě na návštěvě. Ale má to i své plus, kterým je počasí. V Montrealu máte minus 25, tak tam prohrajete, ale přijedete domů a máte 20 stupňů. Po tréninku si zahrajete golfíček a jdete se vykoupat do moře. Vše má svoje.

Světový pohár je za rohem a český výběr nečeká nic lehkého. Jak to vidíte vy?
O naše kluky nemám strach. Neříkám, že všechno vyhrajeme, ale nebojím se, že bychom vyhořeli. Hlavní je, že tam nejedeme jako favorité a navíc je to krátkodobý turnaj. Do Nagana taky Češi nejeli vyhrát, i když ten tým se nedá srovnávat. Výběr Evropy je hratelný, to je pro nás klíčový zápas. Že porazíme Kanadu, tomu bych moc nevěřil. Ale i když Amerika bude skoro stejně silná jako Kanada, tak můžeme překvapit. Amerika je mužstvo, které můžeme potrápit. Můžou mít zápas blbec a nám vyjde všechno včetně brankářů. Hlavně tlak bude ležet na nich a my budeme v klidu. Musí nám jít taky přesilovky. Ty Kanaďani i Američani umějí zahrát.