Na roky v liberecké mládeži vzpomínám, jsou to pro mě nezapomenutelná léta, prozradil Filip Pyrochta

V libereckém A-týmu si odbýváš své první krůčky, jak situaci vidíš?
Už zde pod Ještědem zažívám čtvrtou letní přípravu v životě, ale do mistrovského zápasu jsem ještě nezasáhl, takže sbírám jen přátelská utkání. Doufám, že tento rok už se to povede.

Vrátil ses k Tygrům po dvouročním angažmá v zámoří, proč ses rozhodl pro Liberec?
Třetí rok bych v zámoří hrál juniorskou ligu, tentokrát jako dvacetiletý již jen díky výjimce. Tudy cesta nevede. V Liberci to mám moc rád, takže potom už bylo zřejmé, jaké působiště si vyberu.

Jak tvoje působení za mořem probíhalo, vystřídal si hned dva mládežnické celky (Victoriaville Tigres, Val-d´Or Foreurs, pozn. red.)?
Ve Victoriaville nám to v druhé sezóně příliš neklapalo, byli jsme až na desátém místě a potom mě o vánocích, když jsem odletěl do Česka, vytrejdovali do Val-d´Oru, kteří byli během té doby v tabulce druzí. Měli jsme dobře našlápnuto, dlouho jsme se přetahovali o první příčku. Ale jak jsme poté skončili těsně pod vrcholem, tak jsme dostali těžkého soupeře ve vyřazovacích bojích. Vypadli jsme v prvním kole play-off, což bylo nakonec velké zklamání.

Vloni ti těsně unikla nominace na mistrovství světa hráčů do dvaceti let, byl jsi úplně posledním vyřazeným.
Je to pravda, během posledního dne už jsem si říkal, že to vyjde. Byl jsem hrozně zklamaný. Myslel jsem si, že na to mám a místo toho mě poslali domů.

V Liberci si prošel řadou mládežnických celků, vzpomínáš na tyto léta?
Samozřejmě, jsou to nezapomenutelné roky. Hráli jsme vždy dobrý hokej a to jak pod panem Šťastným, tak Hakenem i Filipem Pešánem. Pamatuji si, jak jsme vyhráli titul za starší dorost. S kluky se nyní vídám vlastně neustále, takže mám možnost každý den lehce zavzpomínat. Titul byl krásný, jsem rád, že jsem tady vůbec mohl být, a i proto na tyto léta hrozně rád vzpomínám.

Zpět k titulu se starším dorostem. Je to prozatím tvůj největší hokejový úspěch?
Je to spíš jeden z těch nejnezapomenutelnějších momentů, co se týče největšího úspěchu, přišel na mistrovství světa U18, kde jsme skončili druzí na světě. Ve finále jsme podlehli Američanům, i tak to ale pokládám za jeden z nejkrásnějších momentů.

Jak aktuálně vidíš své šance, nastálo se probít do A-týmu?
Uvidíme, snad ještě čas mám, ale doufám, že během sezóny se do Áčka prokoušu. Budu tvrdě o nominaci bojovat. Nedá se nic jiného dělat.