Ján Lašák o nové masce: Je to osobní záležitost

Proč ses rozhodl vyměnit masku?
Každý má na novou sezonu obvykle novou. Přeci jen je v permanenci každý den, materiál se opotřebovává. Každá den máte na ústech náhubek, taky tam nevzniká úplně nejhygieničtější prostředí. Člověk to zkrátka z mnoha důvodů musí občas vyměnit. Máme tu masku pak na celou sezonu.

Mohl bys nám představit prvky, které na ní najdeme?
Zvolil jsem takový trošku tradičnější motiv s prvky překvapení. Na přední části je samozřejmě Bílý Tygr jako klubové logo. Na boku se nachází slovenský sedlák s fujarou a kolibou, to má trošku hlubší význam. Dostáváme se do doby, kdy se začíná zapomínat na tradice, a já mám velmi rád i slovenský folklór. Zapomínáme na své předky a identitu, takže se k tomu aspoň takhle vracím. Na druhé straně je překvapení, tu část jsem nechal navrhnout jednoho nemocného chlapce, který je velkým bojovníkem a pro mě také inspirací. Strana, kde je archanděl Michal ochránce, byl jeho návrh a já ho viděl až ve chvíli, kdy byla maska hotová.

Jánkova maska při pohledu zhora

Mám tu také mnoho iniciálů. Na archandělovi je Michal, což byl můj kamarád ze Slovenska, který bohužel zemřel ve velmi nízkém věku. Byl to fantastický člověk, se kterým jsme měli velké plány, ale letos těsně před finále umřel. Dál tu jsou samozřejmě rodiče, kamarád, sestra a samozřejmě je tu zobrazena i má rodina.

Postava na straně nápadně připomíná Jánošíka, ten to ale tedy není?
Není to spoluhráč Adam Jánošík! (smích) Je to zkrátka sedlák. Rozdíl je asi takový, že Jánošík by měl v ruce valašku, aby to byl takový čistý symbol. Já se přiznám, že jsem tento motiv trošku okoukal, viděl jsem to jako tetování někoho na internetu. Ten motiv mě hned oslovil, i když jsem si ho ještě upravil. Ale je to už asi tak tři čtyři roky.

Podle motivů si evidentně potrpíš na slovenský folklór.
Ano. Mám ke slovenské kultuře velmi blízko. Vyrůstal jsem na vesnici, kde byl statek, takže mám k podobným prvkům vztah. Chtěl jsem, aby se tam objevilo něco, co je mému srdci blízké.

Takže jsi tím motivem chtěl ukázat na určitou národní hrdost?
Až tak jsem to nemyslel, to bych tam asi dal nějakou trikoloru. Spíš to byl takový odkaz, že bychom měli být hrdí na svou minulost. V současné době malinko ztrácíme národní identitu, což nemyslím v tom vztahu, kdo nám sem různě chodí. Spíš je to míněno tak, že najednou máme Santa Clause, začínáme používat samá cizí slova. Ano, je to vývoj a dá se s tím počítat, ale odkaz tohohle prvku byl, abychom zůstali sami sebou.

Jak moc vlastně maska a její motivy pro brankáře znamenají?
Hodně brankářů si nechává masky dělat podle někoho, třeba podle svého vzoru. Ale já jsem takový nikdy nebyl. Tady v Liberci máme kluky, ať už je to Matěj Žajdlík z juniorky, nebo Roman Will, kteří mají každý svou vlastní masku. Jsou tam i určitá hesla, kterými se každý z nás řídí a kterých se drží. Není to jen o osobnosti, ale také o cílech. Je to osobní záležitost, která ukazuje, jakým směrem se člověk ubírá, což se mi líbí. Kreativita je na nich takřka nevyčerpatelná.

Může brankáře ovlivnit, když se mu během zápasu například rozbije a musí si na sebe vzít jinou?
Může to poznamenat dejme tomu jeho komfort, ale zase bych nedával na pověrčivost. Samozřejmě, může jít o masku jiné firmy, která není na daného brankáře seřízena a nesedí tedy tak dobře, ale jinak bych tomu moc vlivu nepřisuzoval. Na druhou stranu, já mám třeba vždy pro podobné případy po ruce masku z minulého roku. Kdyby se mi doma stalo něco podobného, vyměnil bych si masku a chytal dál.

Takže si ji jako mistrovskou masku neschováváš nikde ve vitríně?
Celou sezonu bude připravená, aby byla jako náhradní. Kdyby byla potřeba nějaká výměna, třeba košíku nebo tak, tak díky tomu mám náhradní díly vždy po ruce.

Musíš si na novou masku nějakou dobu zvykat?
Tím, že používám masku stejné firmy, je to v současné chvíli ještě lepší pocit, než ve staré. Cestováním a používáním pěna uvnitř hrozně ztvrdne, už není měkká, což jsou bezpečnostní důvody. Dál se hrozně vytahají gumičky, takže už tolik nedrží. V té nové se hned cítíte líp, není tu žádný proces zvykání.

Už jsme zmínili sedláka s fujarou, kterého máš vyobrazeného na straně. Umíš sám na fujaru hrát?
Samozřejmě! Fujaru mám dokonce doma. Nehraju na ni každý den, ale umím to. Vyrobit fujaru je také nádherné dílo, jednomu kamarádovi v Čechách jsem ji dával jako svatební dar a vlastně i Mirovi Šatanovi jsem nechal speciální na svatbu vyrobit. Je to takový dar, který nedokážete okopírovat. Když třeba chcete dát něco Miroslavu Šatanovi, který má jinak vše, tak musíte vymyslet něco originálního. (smích)

Takže máš skutečně doma fujaru?
Ano, samozřejmě doma na Slovensku, do Čech jsem ji nevezl. (úsměv) Mám s ní hezkou příhodu, jel jsem na svatbu kamaráda v Čechách a daroval jsem mu fujaru jako svatební dar. Donesl jsem ji do kabiny a musím říct, že mladší hráči, jako třeba Petr Průcha, vůbec netušili, co to je a jak se používá. Zkusil na ni zahrát, ale foukal do opačného konce. Hučel do toho jako do didgeridoo. Potřebujeme, aby si česká mládež trošku osvojila, co je to slovenský lidový nástroj fujara! (smích)

Jak náročné je na ni hrát?
Abyste byl mistr, tak byste opravdu musel hodně trénovat. Ale základní tóny se dají zvládnout. Je to o foukání, ne o prstokladu. A takové laiky, jako jste vy, bych samozřejmě okouzlil! (smích)