Hvězda měsíce října Ján Lašák: Náš recept na vítězství? Pravá poctivá kapustnica!

Fanoušci tě vyhlásili Hvězdou měsíce října. Co to pro tebe znamená?
Je to příjemné. Sice jde o individuální ocenění, ale stojí za tím celý tým. Tím spíš, když jde o gólmana. Jsem rád, že mě lidí vybrali, a hlavně děkuji klukům, že mě v zápasech podpořili.

V průběhu října jsi více než tři zápasy v kuse neinkasoval. Co ti problesklo hlavou, když branka nakonec padla?
Že mě mrzí, že jsem nevydržel ještě těch nějakých deset minut, které chyběly do klubového rekordu! (smích) Ale zase když už jsem dostal gól, řekl jsem si, že je dobře, že už to mám za sebou. Až moc jsem na to myslel, hlavou mi to běželo posledních pět šest minut. Svým způsobem to tedy byla i úleva, že jsem inkasoval.

Věřil jsi, že bys mohl klubový rekord (224 minut a 20 sekund) svého krajana Melicherčíka překonat?
Kdybych to vydržel do konce druhé třetiny, věřím, že bych už výkon Marcela Melicherčíka zlomil. Ale není všem dnům konec! Můžu začít novou sérii. Věřím, že ještě nějaká série přijde a třeba se to povede. (úsměv)

Jak moc si vlastně osobně takovýchto sérií ceníš?
Víte, individuální ceny a série jsou fantastické. Ale až tak za deset let, ne hned. Poté se třeba za těch deset let otočíte zpět a říkáte si, jak to tehdy bylo skvělé. Teď to třeba aktuálně nijak neřeším. V současné době je vždy podstatné, jak si vede tým. Všichni jsme v kabině na jedné vlně, máme velmi charakterní mančaft. Tým je prostě na prvním místě.

Budeš muset za ocenění Hvězdou měsíce října přispět do klubové kasy?
Nějaká pokuta určitě bude, to mi je jasné. Ale zaplatím ji velmi rád. Kluci už mě pořádně zkasírovali za ty nuly, ty pro mě rozhodně nebyly zadarmo. Padl na ně snad celý tátův důchod! (smích)

Roman Will zmínil, že jsi také během října zavedl novou vítěznou tradici, kdy jsi po výhře nad Litvínovem za čisté konto vzal spoluhráče na tradiční slovenskou zelnou polévku, kapustnicu.
Je to tak. Objednal jsem ji, protože jsem ji sám předtím u kamaráda ochutnal a byla úplně skvělá. Poté, co jsem na ni vzal celý tým, jsme vyhráli nějaké zápasy a musela přijít druhá. No a tak to šlo dál.

Když jsi poprvé zmínil kapustnicu, věděli spoluhráči, o co vůbec jde?
To v kabině nikdo nevěděl! Nikdo netušil, co je naše pravá poctivá slovenská kapustnica! Ještě že máme ten Google a mladí kluci si mohli zjistit, co to vlastně je. (úsměv)

V kabině jsi tedy vlastně takovým šiřitelem slovenského folklóru. Na masce nosíš vyobrazenou fujaru, teď je bereš na kapustnicu...
Musím mladé kluky trochu učit. Vždyť kdyby přijeli na Slovensko, byli by ztracení jako v lese. Takhle tam přijedou a budu hrdý na to, že všechno vědí. Je to jen dobře.

Bude tradice s kapustnicí i nadále pokračovat?
Samozřejmě! Na středu je už objednaná znovu. Bál jsem se, abych to před zápasem se Zlínem nezakřikl, ale kluci to zvládli. A hlavní je, že jim chutná. (úsměv) Ostatní už se na to nabalí. Nevyhráváme samozřejmě jen díky kapustnici, to by ji pak mohl klidně jíst každý tým. Ale vítězná tradice se nemění!