Hvězda měsíce listopadu Roman Will: V Liberci je skvělá parta, do kabiny se každý den těším

Stal ses Hvězdou měsíce listopadu, tvůj zákrok byl nominován na Zlatou helmu, jsi v čele brankářských statistik a Tygři vévodí extralize. Mohl se poslední měsíc vydařit vůbec lépe?
Nějaké zápasy jsme tam prohráli, kdybychom zvítězili, mohlo být ještě líp! (úsměv) Ale ne, jsem hrozně rád za to, jak se nám v současné době daří. Není to jen otázkou nějaké osobní formy, hlavní je, že je úspěšný celý tým. Snad nám to vydrží i dál.

Mimochodem, Hvězdou měsíce října se stal Jánko Lašák. Už jste o tom prohodili pár slov?
O tom jsme se po pravdě ani nebavili, ale je to super. Není to jen ohodnocení pro nás, ale také pro naši obranu a zároveň i pro trenéra brankářů Martina Lásku. Z největší části je to jeho zásluha, protože s námi výborně pracuje.

K tomu ti přišla také pozvánka do reprezentace. Ta ti určitě udělala radost?
Moc mě to těší. Sejdu se tam s novými kluky, ať už hrají v Rusku nebo v extralize. Bude to na ledě taková změna. Určitě mě zajímá, jak na ledě pracují Dominik Furch nebo Pavel Francouz. S Pavlem se navíc znám odmalička z Plzně, takže se hrozně těším, až ho zase uvidím. Z pozvánky jsem byl opravdu nadšený.

Na sraz reprezentace však jedeš v poněkud nevděčné roli. Jako trojka s týmem do zahraničí ani neodcestuješ. Jak se na tyto okolnosti díváš?
Mně to je jedno. V první řadě jsem rád, že jsem vůbec byl vybrán. Když to tak vezmu, kluci, kteří tam jsou, si to opravdu zaslouží. Jde o české top gólmany z KHL, svou výkonnost si drží už tři roky nebo jak dlouho. Nechci, aby to vyznělo blbě, ale měl jsem teď dobrou půlku sezony nebo dobrý měsíc. Jen kvůli tomu nemůžu počítat s tím, že budu jednička národního týmu. Jsem velmi rád, že vůbec mohu v národním týmu být a s kluky trénovat. Zápasy třeba přijdou časem... Rozhodně to neberu tak, že bych byl v nějaké nevděčné roli, stejně tak určitě nedoufám, že se někdo zraní a já pojedu místo něj. To v žádném případě.

Napadlo by tě po příchodu do Liberce, že hned po polovině sezony nakoukneš do reprezentace?
Nad něčím podobným jsem vlastně ani nepřemýšlel. Šel jsem sem s tím, že budu chytat co nejlépe. Věřil jsem si, že na to mám. Reprezentace je už jen taková odměna. Jde také o zásluhu Martina Lásky a spoluhráčů. Ti mi pomáhají, já pomáhám zase jim. Jde o vzájemnou spolupráci.

Ján Lašák po tvém příchodu zmínil, že jeho úkolem bude posunout tě do národního týmu...
On mi to taky hned po nominaci připomínal, ale psal mi, že to sice říkal, ale že chce, abych tam byl jednička! Takže teď máme rok a půl na to, aby ze mě udělal jedničku. Že to je zatím jenom malý krůček. (smích)

V úvodu sezony jste se s Jánkem střídali, nicméně v listopadu ze sestavy pro zranění vypadl. Jak se tím tvá pozice změnila?
Vůbec Jánkovi nepřeju, aby byl zraněný. Ono se toho pro mě tolik nezměnilo. Stále jsem pravidelně chytal, ať už v Liberci, nebo v Benátkách. Těším se, až zase Jánko bude v pořádku a budeme tu spolu. Možná mi to teď trošku pomohlo, že mám vyšší sebevědomí. Mám na čem stavět, ne jako kdybych chytal zápas, pak deset dní nic a pak zase další. Jenže na druhou stranu, určitě nejsem rád z toho, že je mimo hru. Zkrátka to tak přišlo a musíme se s nastálou situací vyrovnat. Naštěstí se nám dařilo. Kdybychom prohrávali, asi by to bylo nepříjemné. Takhle alespoň Jánko ví, že má čas dát se v klidu do pořádku na sto procent a že až bude připraven, může se vrátit.

Právě v úvodu sezony jsi naskakoval také na liberecké farmě v Benátkách. Jaké to pro brankáře, který ještě v minulém ročníku okusil NHL, je?
Mám k první lize respekt, stejně jako ke všem hráčům, kteří v ní působí. Je to hokej, pro brankáře je puk stejný, ať hrajete jakoukoliv soutěž. První liga přece není vůbec žádné ponížení. V Benátkách je skvělá parta kluků. Jsem rád, že jsem jim mohl pomoct, a zápasy u nich jsem si užíval. Když jdu do Benátek, snažím se na zápas připravovat úplně stejně, jako bych chytal třeba sedmý zápas finále play-off. Rozhodně se tam nechci tvářit jako nějaký frajírek, který byl v Americe. Jsem rád za to, že mohu chytat. Někteří gólmani takovou šanci nemají.

V průběhu uplynulého měsíce se váš tým vyšplhal na první příčku tabulky. Změnilo se tím v kabině něco?
Jsem přesvědčen o tom, že jsme pořád ta stejná dobrá parta. Každý den se do šatny hrozně těším, není tu vůbec žádný problém. Od začátku sezony jsme šlapali jako parta. Možná jsme v úvodu extraligy nedávali tolik gólů, ale i to se nám teď trošku vrací. Vyhráváme i zápasy, které se nevyvíjejí zrovna dobře. Tam se ukazuje síla, kterou máme. Když máte tak skvělý kolektiv, pak můžete zvládnout i utkání, jako bylo třeba to s Brnem. Prohrávali jsme 3:0, ale nic jsme nezabalili a nakonec jsme ho zvládli. Musím to zopakovat, s takovouhle partou se do kabiny každý den velmi těším.