Trenér brankářů Láska míří s dvacítkou do Kanady. Kolegové jsou s mou absencí smíření, usmívá se

Jaké to pro vás je opustit v rozjeté sezoně svůj tým?
Nikdy to není zrovna ideální. Tím spíš když příští týden následuje reprezentační přestávka. Během ní se toho dá mnoho natrénovat. Naštěstí tu mám Jirku Stejskala, který mi pomáhá u Benátek a bude chodit místo mě na tréninky s áčkem. O gólmany bude dobře postaráno.

Co na vaše působení u národního týmu říkají vaši kolegové z realizačního týmu?
Ti s tím jsou víceméně smíření. Přeci jen to je to stejné už druhý rok po sobě. Navíc budeme komunikovat například přes maily, v dnešní době už to není takový problém. Určitě budeme ve spojení, kdyby bylo potřeba cokoliv řešit.

Je složité skloubit práci v klubu a reprezentační dvacítce?
Volný čas, který bych měl v reprezentačních přestávkách, je vyplněn dvacítkou, takže se to příliš vzájemně netluče. Samozřejmě tu pak je vrchol v podobě mistrovství světa, před nímž následuje dlouhá příprava. I s ní celá akce vlastně zabere přes tři týdny. Od února už ale ve druhé části sezony bere zbylé turnaje jiný realizační tým, takže se mohu soustředit plně na Bílé Tygry.

Přijdete však o vánoční svátky, které nemůžete trávit s rodinou...
Je to složité hlavně kvůli dětem. Pomalu dorůstají, není to zrovna ideální. Jenže člověk nikdy neví, co bude dál, a za každou příležitost u národního týmu jsem velmi rád. To se zkrátka neodmítá.

Martin Láska o zkušenosti ze zámoří:

"Nezapomenu na pozitivní přístup Mitche Korna, který trénuje už přes pětadvacet let. Stále se drží nastolených trendů, hledá nové věci a neustává ve své práci. Není to jen o tom, že jeden rok někomu pomůžete a tím to končí. Musíte se pořád vzdělávat. To vás pak posouvá."

V reprezentaci se často setkáváte s brankáři, které jste dříve vedl, jako v minulých letech třeba Vítek Vaněček nebo Aleš Stezka. To musí být vždy příjemné?
S klukama jsem během roku i tak pořád v kontaktu. Dával jsem jim nějaké zkušenosti v Liberci, oni mi je teď pro změnu dávají teď ze zámoří. Člověk se pak může pořád nějak posouvat a čerpat ze zahraničí. V NHL mají úplně jiné podmínky pro trénování, hodně mě to posouvá.

Jistě je to i příjemná vizitka, když tyto hráče pomůžete vychovat pro národní tým?
Vždycky mě to potěší, to nezastírám, ale v první řadě je to zásluha těch kluků. Jsem rád, že s nimi dál komunikuji, oni se občas ozvou pro nějakou radu. Zkrátka si pořád vyměňujeme informace. Je to podle mě ku prospěchu oběma stranám.

Sám jste býval brankářem, byl pro vás přesun do role trenéra gólmanu jasnou volbou?
Po celý svůj život jsem vyrůstal jsem v hokejovém prostředí. Později ocitl na Fakultě tělovýchovy a sportu, kde mě vysoká škola nasměrovala právě k trénování brankářů. Zůstal jsem u toho a dělám tak něco, co mě baví a k čemu mám vztah. To je to nejlepší, co vás může potkat.

Každý hráč obvykle sní o tom, že se dopracuje do NHL. Jaké kariérní cíle si však dává trenér brankářů?
Nemyslím si, že bych měl nějaké cíle. Že bych třeba v kariéře potřeboval trénovat v NHL nebo tak. Spíš mi jde o osobní pocity. Hodně pro mě znamená zpětná vazba od kluků, kteří se někam dostali a posunuli. Nastupující generace gólmanů se postupně prosazuje a to člověka pak zahřeje u srdce.

V minulosti jste zažil stáž ve Washingtonu Capitals, co se vám z této zkušenosti jako první vybaví?
Nezapomenu na pozitivní přístup Mitche Korna, který trénuje už přes pětadvacet let. Stále se drží nastolených trendů, hledá nové věci a neustává ve své práci. Není to jen o tom, že jeden rok někomu pomůžete a tím to končí. Musíte se pořád vzdělávat. To vás pak posouvá.

Snažíte se některé z těchto zkušeností přenést také do svého působení u Tygrů?
Jsou věci, které můžeme využít i v Liberci. Hodně jsme třeba letos zapojili pomůcky, které jsme dříve nepoužívali. Například odrazové mantinely a tak dále. Hodně mi to v tomto směru otevřelo oči. Jsou tu i nějaké technické věci, které se snažíme používat. Speciálně s Romanem Willem, který je ještě mladý, se snažíme pracovat na tom, aby stále lepší.

Jak se vám vlastně se současnou brankářskou dvojicí Lašák - Will pracuje?
Každý je úplně jiný. Jánko je starší škola, ale zároveň je otevřený novým věcem. To mě osobně strašně překvapilo, naučil se třeba různé nové technické prvky a určitě mu to pomohlo. Roman je zase mladý kluk, který chce hodně trénovat. To je pro trenéra brankářů ideální stav. (úsměv)

Bílí Tygři inkasovali v této sezoně nejméně gólů v celé extralize, oba brankáři se navíc stali postupně Hvězdami měsíce. Považujete to částečně i za svou vizitku?
To je vizitka kluků, to oni přece stojí v bráně. (smích) Strašně jim pomáhá i mančaft. Když gólman nemá svůj den, pomohou mu, a funguje to také naopak. Zatím jejich vzájemná symbióza funguje. Celý tým maká tak, že mají brankáři ulehčenou pozici. A když už je to potřeba, gólman je podrží. Přesně tak má spolupráce ideálně vypadat.