Ján Lašák o svém návratu: Jsem velmi rád, že jsem tu. Bez hokeje to bylo těžké

sobota 31. prosince 2016

Jonáš Majtyka

Liberec – Po dlouhé době se Ján Lašák postavil do brány. A hned to bylo ve slavnostním utkání ve zlatých dresech, ve kterém Tygři po tuhém boji zdolali Olomouc. Ne malou zásluhu na tom, měl i slovenský gólman, jenž dlouhou dobu držel hostující útočníky zkrátka. „Kluci mi říkali, že na dva góly nejsou zvyklí, takže jsem od nich dostal za uši,“ smál se po zápase.

Jánko, kdy jste se dozvěděl, že budete proti Olomouci chytat a mělo to souvislost s tím, že to bylo slavnostní utkání?
S trenéry jsme se o tom nějak bavili během týdne. Chtěl jsem odchytat tento zápas i kvůli dresům, ale hlavně proto, že už jsem byl pomalu připravený a už nebylo na co čekat.

Jak jste si to užil? Ze začátku to vypadalo dobře, ten závěr už byl asi trochu nervózní.
Výhra jako výhra. Vedli jsme 3:0 a poté jsme inkasovali dvě branky. Kluci mi potom říkali, že na dva góly nejsou zvyklí (smích), takže jsem od nich dostal za uši. Jsem hlavně rád, že jsme zvítězili. Nebyl to z naší strany úplně optimální výkon. Na druhou stranu se ukázala síla toho mužstva, když dokáže vítězit, i když nehraje nejlepší hokej.

Fanoušci v závěru několikrát vyvolávali vaše jméno. Pomohla vám atmosféra, která byla ve třetí třetině?
Jsem v bráně tak soustředěný, že to ani nevnímám. A když ano, tak chci, aby to vyvolávání co nejdříve skončilo, protože se chci soustředit na své věci. Je to pro mě ale příjemné, že přišla tak velká návštěva a že nám lidi dnes pomohli. Hlavně v tom závěru začali fandit opravu pořádně, což nás hrozně nakoplo a dotáhli jsme to do vítězného konce.

Vnímal jste na sobě ten zlatý dres? Připomněl vám to, co jste dokázal tady v Liberci?
Jak jsem říkal, při utkání jsem velmi soustředěný a moje pozornost se upíná pouze na puk a na hokej, takže to jde úplně mimo mě. Vůbec jsem to nevnímal, naopak. Po dlouhé době jsem se vrátil do brány a snažil se o to, aby to bylo vítězné.

Jak moc vám chybělo chytání?
Mám hokej strašně rád. Byl jsem z toho hotový a bylo to velmi těžké. Měl jsem zranění a nemohl jsem ani trénovat, což je úplně nejhorší. Tělo je zvyklé na nějakou zátěž, takže to pro mě bylo náročné období. Jsem velmi rád, že jsem tu a věřím, že to tak bude až do konce sezóny.

Nejste trochu rozpolcený, když vidíte, že Roman Will chytá a vypadá to, že vás do brány asi nepustí?
Přiznám se, že kdybych neměl tak dobrou loňskou sezónu, by to pro mě bylo asi těžší. Už si ale nemám co dokazovat. Rozhodně jsem se nedával do nějaké role učitele, že by to celé stálo jen na mně. Pokaždé, když jsme na ledě i mimo něj, se budu snažit Romanovi pomáhat. Jak jsem kdysi říkal, je to slušný a opravdu tvrdě pracující člověk.