Odchovanec Marek Zachar o sezóně v zámoří: Nejtěžší bylo cestování, s výkony jsem spokojený
Liberec - Marek Zachar odešel před uplynulým ročníkem za velkou louži. Sezónu strávil v nejvyšší juniorské soutěži, kde veleúspěšně bojoval za tým z kanadského městečka Sherbrooke. Od trenérů dostával velkou důvěru, zahrál si přesilovky, oslabení a stabilně působil v prvních dvou útočných formacích. Očekávání splnil na výbornou, sám však přiznává, že vždy může být výkon ještě o něco lepší.
Jaké byly vaše prvotní pocity po příjezdu do Ameriky? A jaký byl váš první trénink? Na začátku, po příjezdu, to bylo čistě takové, že jsem nevěděl, do čeho jdu. Byla to nová zkušenost, která mě mile překvapila. Musím se přiznat, že jsem byl nervózní, ale kluci i trenéři mě vzali v pohodě, což mi pomohlo a bylo to super. V rámci prvního tréninku jsem šel na led s bývalým gólmanem NHL a majitelem klubu Jocelynem Thibaultem (více než 500 zápasů v NHL za Chicago, Montreal a další, pozn. red.). Vzal mě na led, kde jsem byl s několika kluky.
V čem jste zaznamenal největší rozdíly proti Evropě? Chování lidí je rozdílné než tady, ve městě je totiž juniorský klub braný jako Áčko. Je to vidět všude, třeba na divácích. Těch chodí na zápasy třeba 4 000, atmosféra je tam výborná. Když nepodáte výkon, který od vás očekávají, trenéři vás prostě pošlou do nižší soutěže nebo vůbec nehrajete.
Sezóna se vám povedla na výbornou. Jak jste ji viděl? Měl jsem dost bodů, i když na to moc nekoukám. Důležitý je pro mě hlavně týmový výsledek a tam bohužel přišlo zklamání, protože jsme se neprobojovali do play-off. Měli jsme hodně mladý tým, ale osobně se mi sezóna povedla výborně. Mohl jsem se akorát o trochu víc ukázat, měl jsem mnoho šancí a něco šlo udělat lépe.
Jak jste to měl v Sherbrooku s bydlením a jak vypadá zdejší hokejové zázemí? Bydlel jsem u rodiny. Ta byla napůl česká a napůl kanadská, takže jsem to měl o dost lehčí. Cítil jsem se víc doma než kdybych šel do cizojazyčné rodiny. Máme obrovskou arénu jen pro sebe. Je jedna z nejkrásnějších v soutěži. Máme tam posilovnu, fotbalové hřiště a servis je tam parádní. Je to srovnatelné s Libercem.
Říkal jste, že v Kanadě je ve města juniorský tým jako Áčko. Poznávají vás lidé? Ano. Když jste tam hokejový hráč, tak na vás koukají jako na megastar. Jsem rád, že mi to nestouplo do hlavy, je strašně těžké si to udržet. Když třeba jdeme s kluky po ulici, tak se s námi lidé fotí, chtějí podepsat čepice nebo dresy. Je to velký rozdíl.
Co vám vyhovovalo oproti hokeji v České republice? Ohledně hokeje jsou hráči silní, ale pomalejší. Jsem menší a rychlý, takže jsem měl výhodu v rozích hřiště a předbrankových situacích, kdy jsem se rychlostí dokázal uvolnit a dát gól. Rychlost pro mě byla velkou výhodou.
Je známo, že v Kanadě není tolik času na posilovnu. Hodně času tráví tým na cestách. Jak jste toto vnímal? Suché přípravy jsme téměř vůbec nedělali s trenéry. Kluci na to dbají sami a trenéři mají jen tréninky na ledě. Není na to tolik času, ale najde se. A ohledně cestování... Je to strašně dlouhé. Jezdili jsme třeba čtyřiadvacet hodin na zápas a museli jsme vyjíždět tři dny předem. Buď v autobuse, nebo na ledě.
Jaká je to změna v porovnání s Českem. Cestování je enormní. No... Ze začátku jsem byl hodně, hodně hořký. Poté jsem si na to ale zvykl a bylo to v pohodě.
Sezóna nakonec nebyla nakonec zakončená play-off. Jak byste ale popsal týmový výkon, jak držela kabina při sobě? Každý tým má někdy krizi a nějakých deset zápasů v řadě jsme prohráli, což byla krize. Poté jsme to dokázali otočit a bylo to dobré. Majitel chodí do kabiny skoro pořád a je s námi skoro jako kamarád. Také se s námi o všem baví a pozval i nějaké hráče z NHL, ti nás nakopli. Tohle bylo super.
Řeší tam člověk třeba skauting. Jde o vaší budoucnost, o potenciální draft. Ano, na zápasy chodilo strašně moc skautů. V podvědomí jsem to samozřejmě měl, ale na ledě jsem to ani nijak nevnímal. Soustředil jsem se hlavně na týmový výkon. Snažil jsem dát všechno týmu.
S kým jste hrál? Většinu sezóny jsem nastupoval v první nebo druhé formaci. Chodil jsem na přesilovky, oslabení, trenér ve mně měl velkou důvěru. Odehrál jsem třeba pětadvacet minut za zápas, což je enormní množství. Byl jsem za to rád, nastupoval jsem s Rusem, který je o rok mladší a také ho draftovali, jmenuje se Jaroslav Alexejev a půjde na draft do NHL. Je to strašně kvalitní hráč s výbornou přihrávkou. Hráli jsme ještě se silovým hráčem, Quebečanem Hugo Royem, který je kapitán.
Sezónu berete úspěšně nebo si říkáte, že to mohlo být ještě lepší? Vždycky si říkáte, že to může být ještě lepší. Jsem spokojený, na první sezónu to nebylo špatné, ale mohlo to být lepší.
Rozsáhlejší verzi rozhovoru s Markem Zacharem naleznete zde.Pro sdílení musíte povolit cookies sociálních sítí. Detaily a nastavení
Sdílet