Volné léto? To jsem zažil poprvé v životě, ale užívám si to, směje se Ján Lašák

Po sezoně tě čekala operace kolena, jak dopadla?
Byla z toho plastika křížového vazu a nějaké čištění. K tomu něco s meniskem, zkrátka práce jako na kostele! (úsměv) Ale dopadlo to dobře a díky doktorům v Chrudimi se teď už cítím výborně.

Můžeš v současnosti na led?
Na led samozřejmě můžu chodit, ale v nejbližší době to bude maximálně tak do ledničky, když si večer nalévám panáka. (smích) V současné době pořád čekám, co vlastně bude. Celé to potřebuje nějaké čtyři měsíce, aby se koleno dalo do pořádku. Pak se uvidí. Nechávám to plynout.

Jaké to je trávit takovou dobu bez hokeje?
Je mi 38 let a poprvé v životě mám volné léto. Při hokejovém režimu to normálně nehrozí, tentokrát mám skutečně poprvé přes prázdniny naprosté volno. Neskutečně si to užívám! Ať už jde o výlety na motorce nebo o golf, vše je to takové krásné zpestření života, které jsem dosud nepoznal. Teď si to užívám a někdy v říjnu se pomalu začnu chystat do práce.

Bude se ti vůbec chtít vracet?
Až se trochu ochladí a odstartují všechny soutěže, asi to přijde trošku k sobě a začne mi to chybět. V tu dobu se uvidí, jak na tom budu a jak silná bude ta vůle se vrátit.

Co tě přivedlo zpět do Liberce?
Včera jsem si prostě sedl na motorku a vyrazil jsem na dva dny do Liberce. Pak pro změnu asi vyrazím do Prahy, spodem projedu na Moravu... Bude to prostě takový pěkný výlet. Měl by se ke mně přidat i Petr Gřegořek. Původně měl jet i Honza Výtisk, ale ten to nestíhá.

Navštívil jsi i bývalé spoluhráče během tréninku, podílíš se na něm nějak?
To ne. I když hodně se tu teď staví a rekonstruuje, vyzdívá se kabina a tak, tak že bych šel přiložit ruku k dílu? (smích) Dělá se tu krásné zázemí. Organizace ukazuje, že chce být pořád lepší a lepší, což obdivuji. To, co pro klub majitel dělá, je úžasné.

Stejně tak chválíš trenéra Pešána. Platí to i po tvém konci v Liberci?
Chválím ho, kudy chodím. Teď už to můžu říct, snad mu nenaprší do nosu. (úsměv) To bych si tu na rekonstrukci musel vzít kladivo a trochu srovnat. (smích)

Neplánuješ se vrátit k hokeji dřív třeba v nějaké trenérské funkci?
Zatím ne. Teď mám naplánované léto. Syn mi odchází hrát hokej a studovat do Ameriky, takže mám v plánu jet v září za ním. Stejně bych na to tedy neměl čas. Teprve až se vrátím, dojde na nějaké rozhodování.

Hodláš se také výrazněji zapojit do obrody slovenského hokeje?
Je to velmi pravděpodobné. Trošku jsme se tam do toho obuli a já byl jedním z iniciátorů, takže kdybych nehrál hokej, rozhodně bych se i z toho důvodu měl do nějakého toho procesu reformy zapojit.

Je situace skutečně tak špatná?
V Čechách sice také, ale na Slovensku o mnoho víc. Zaspali jsme, patnáct let se vůbec nic nedělo a infrastruktura je špatná. Děti nám odcházejí hrát do Čech za lepšími podmínkami, což musíme změnit.

Jádro problému lze tedy hledat už u mládeže?
Je to celé takový mnohem hlubší problém. Regionální sport financují regionální sponzoři. Bez velkých silných firem nebudou peníze ve sportu a takhle to pak má vliv až na celostátní úrovni. Navíc se na Slovensku politicky hospodaří tak, jak se hospodaří. A vlastně celkově je dobré se v Česku rozhlédnout. Když jsem sem přišel, slovenštinu jsem skoro nikde neslyšel, ale teď na Slováky narazíte ve všech možných profesích. Je vidět, že pro ně podmínky doma nejsou ideální.

Jak se projevují důsledky?
Když se to vše shrne, tak to pak dopadá tak, že když se někomu potom narodí dítě v Čechách, už se cítí víc Čechem. Tak to je i v případě mého syna, který tu vyrůstal a má dva pasy. To vše se nabalí a dochází k odlivu hráčů.

Cítíš, že má slovenský hokej chuť se změnit?
Chuť rozhodně máme. Navíc jde v případě iniciátorů o komunitu bývalých hráčů z NHL, kteří v tom nehledají způsob, jak si vydělat. Je to spíš taková osobní mise. Když nejste pod finančním tlakem, dokážete se někomu postavit. Ten, kdo je naopak závislý na výplatě, se hned tak šéfovi nepostaví. To by mohla být naše velká výhoda. Věřím, že se slovenský hokej podaří alespoň trochu zdvihnout. Hůř se to stejně asi dělat už nedá.

Je možné něco změnit už do domácího mistrovství světa v roce 2019?
Myslím si, že se dá hned třeba deset nebo dvacet procent změnit. Nebude to tak, že bychom hned doma bojovali o medaili, nebudeme drtit Kanadu a Ameriku, ale změna by se měla projevit. Už v Liberci se třeba ukázalo, kolik toho změní jen špičkový trenér. Pro mě to byla vysoká škola hokeje.

Takže jedním z prvních kroků by mělo být hledání ideálního trenéra?
I když mužstvo není tak kvalitní, jako jsme byli třeba my vloni, kouč může tým táhnout. Jistě, mistrovství světa není dlouhodobá soutěž, ale Filip Pešán dělal svou práci neskutečně. Lidé nevidí, jak jsme se připravovali na soupeře, ale důkladně jsme si rozebírali, v které ruce kdo drží hokejku a jak na něj hrát, jak ho připravit o puk. Navíc dal volnost odborníkům kolem sebe, nedává jen na své ego, jako někteří jiní trenéři. Filip je v tom skutečně skvělý.

To skoro zní, jako bys ho chtěl přetáhnout ke slovenské reprezentaci?
To by se mi asi nepovedlo, když teď má tu dvacítku. Takový trenér by se nám hodil, ale řekněme si to na rovinu, v Česku a Slovensku je nejspíš jen jeden. Byla by to asi nemožná mise. (úsměv)