Zpověď Romana Willa: Naskakuje mi husí kůže, říká o organizaci

Po reprezentační pauze čeká Tygry bitva se Spartou. Je pravda, že o tebe pražský klub loni hodně stál? 

Pravda to je, ale já měl na Liberec ty nejlepší reference. A ty se nakonec nejen potvrdily, ale i předčily má očekávání. Svých rozhodnutí nikdy nelituju, tady ani nemám sebemenší důvod. Vlastně si neumím představit, že bych dnes byl v jiném českém klubu.

Čím tě tak učaroval?

Víte, tohle je organizace špičkové kvality – a teď vůbec nepřeháním. Začíná to už u majitele, pan Syrovátko je neskutečný člověk, který pro nás dělá maximum. My se to pak jemu i všem fanouškům okolo snažíme vrátit. Náš realizační tým je na úrovni NHL, od trenérů až po kustody, statistiky, marketing. Servis je nejlepší, co můžeme mít. Všichni tu jsou v tygří kůži.

V tygří kůži? Jak to myslíš?

Chci říct, že se tady každý den dělá maximum pro úspěch. Je to o vizi, synchronizaci, všichni tady přemýšlejí stejně. Každý chce být lepší a lepší, jako celek to perfektně funguje, i když se to třeba někdy neprojeví na výsledcích. Ale důležité je, že jsme dobrá parta. Že se na nás lidé nedívají jako na nějaké frajírky, ale že nás třeba zastaví a rádi si s námi popovídají. Já jsem na tenhle klub hrdý.

Šťastný Roman Will po čistém kontu

O Liberci se v posledních letech mluví jako o klubu, který v Česku udává trendy moderního hokeje. Souhlasíš s tím?
Odpovím otázkou: v čem si myslíte, že máme tak obrovskou výhodu?

Odpověděl bych, že především v celkovém zázemí a realizačním týmu.

Ano, protože je tak mladý. Všechno to jsou mladí trenéři, kteří mají sami zájem na sobě neustále pracovat, posouvat se. A protože jsou tak mladí, jsme si i všichni tak blízcí. Žijeme v kabině pospolu, Filip Pešán s Karlem Mlejnkem jsou nová generace koučů. Dobře vědí, kdy mohou na mítinku hodit vtípek a kdy naopak jde legrace stranou. Umíme se společně bavit nejen o hokeji, ale i o nejrůznějších problémech. Těch důležitých věcí je však mnohem víc.

Například?

Musel bych tu jmenovat hodně detailů, takže uvedu jen namátkou: třeba Martin Láska, náš trenér brankářů, má na každém zápase připevněnou GoPro kameru hned za naší brankou. Můžu s ním hned po utkání rozebírat zákrok po zákroku, podrobně studovat své pohyby. Jsou to drobnosti, ale jsou velmi důležité… Videokouč Aleš Vladyka zase během reprezentační pauzy stahuje zápasy z různých hokejových soutěží a shromažďuje věci, které nám mohou být prospěšné. To je přece ono – že se snažíte vzít si od všeho něco a sami to pak vylepšujete. Vím, že nás v posledních sezonách některé kluby v určitých věcech kopírovaly, ale tak to má být: nerazit si umanutě jen svůj vlastní pohled.

Cítíš, že si Liberec začíná vytvářet respekt i na evropské scéně?

Cílem je dát do každého zápasu všechno a na konci se podívat na výsledek. Tím výsledkem jsou poslední dvě sezony a já doufám, že i za tu letošní se nebudeme muset stydět. Chceme být nejlepší organizací v Česku, potažmo jedna z nejlepších v Evropě. Když se o tom tak bavíme, vážně mi naskakuje husí kůže. Na druhou stranu – nezapomínejme, že ve sportu bývá všechno vrtkavé.

Jaké to vlastně je, když v aréně slyšíš vyvolávat fanoušky tvé jméno?

Nádherný pocit, hnací motor. A taky závazek vůči nim. Snažíme se lidem splácet důvěru, někdy to nevyjde, ale proto fanoušky máme, aby nás podrželi i v těžkých chvílích. My jim zase poděkujeme a těšíme se, až přijdou znovu. A tak to má být... Bylo třeba neuvěřitelné, že někteří vážili za námi cestu po venkovních tripech v CHL. Za to jsme jim opravdu vděčni, moc si toho vážíme.

Pověz, pomáhají gólmanovi zkušenosti ze zámoří?

Myslím, že pomáhají každému hráči, a pokud má někdo příležitost jít do zámoří, doporučuju mu to. I v tom se mi Liberec moc líbí – že to svým hokejistům umožňuje. Zrovna na startu sezony jsme se o tomhle bavili s Alešem Stezkou. V Americe vidíte rozdíl v konkurenci, protože když už si myslíte, že máte místo jisté, najednou někoho draftují nebo podepíšou a vy musíte bojovat znova. I tady teď běží transfery, pořád někdo čeká na vaše místo. Je to o každodenní práci a vy nesmíte polevit.

Letošní sezonu jsi ale začínal v jiné pozici, než tu minulou…


Pro mě to nebylo jiné v ničem, na zápasy se připravuju pořád stejně. Ať do toho jdu jako jednička, nebo jako dvojka, vždycky chci týmu co nejvíc pomoct. Chci ale říct, že v Liberci jsem za tu dobu narazil na super parťáky, se kterými se dá bavit, rozebírat různě věci a vzít si z toho to nejlepší. To mě tady strašně moc baví. Že pomáháme jeden druhému.

Když je ta reprezentační přestávka, nemohu se nezeptat na tvé osobní ambice.

Národní tým je pro mě samozřejmě lákadlo. Ale pozvánku můžu dostat jedině tím, že se nám bude dařit v Liberci. Každý gólman musí odvést 100% práci v klubu, takže se dívejme na mety postupně. Já jsem pyšný, že mohu na dresu nosit liberecé logo. Že mohu po letišti chodit v liberecké soupravě. Že jsem Bílý Tygr. Nejdůležitější je teď týmový úspěch. A všichni pro něj uděláme maximum.