Nesmíme se nechat ukolébat úspěchem

„Věděli jsme, že tentokrát už musíme do play-off proniknout. Měli jsme za sebou dvě zkušební sezony. První v pozici nováčka s cílem udržet se v soutěži, v té druhé už jsme pochopitelně chtěli výše, do elitní osmičky. Zkušenosti jsme ale měli pouze roční a play-off nám uteklo pouze o několik bodů. Tím bylo jasně dáno, že třetí pokus už musí být úspěšný, ale vyžadovalo to další kroky.“

Kádr Bílých Tygrů prošel před sezonou obměnou, s napětím se také čekalo, jak dopadne vývoj situace kolem NHL v zámoří. To byla dost specifická situace pro celou extraligu, že?

„My jsme před sezonou podnikli různé kroky, o kterých jsme se domnívali, že povedou k úspěchu. Bylo to jednak na poli přípravy, kterou jsme zkvalitnili a zařadili několik soustředění a také na poli kvalitnějšího výběru hráčů. Už jsme přeci jen měli trochu jiné renomé, než jako nováček. Sezona navíc byla naprosto mimořádná díky výluce v NHL. S tou se tak nějak počítalo již v létě a podle toho také vypadala řada jednání kolem stavby týmu.“

Liberecký klub nešel cestou drahých hvězd, ale vsadil hlavně na strategii mládí a dravosti, i když prioritním úkolem bylo obsazení postu brankáře. Jak to do sebe zapadalo?

„Již dlouho před sezonou jsme si vytipovali Jirku Fischera z Detroitu, který nám předběžně slíbil, že pokud k výluce skutečně dojde, bude ho angažmá v Liberci zajímat. V létě jsme ho uvítali v Liberci, ukázali jsme mu halu, město, seznámili ho s naší organizací a plány. Jirkovi se to zalíbilo a byl první posilou z NHL, kterou jsme získali. Této skutečnosti jsme využili, když jsme oslovovali další dva mladé hráče z NHL, Radima Vrbatu a Václava Nedorosta. Oba to zajímalo a k dohodě došlo velmi rychle. Těsně před sezonou jsme získali ještě Aleše Kotalíka. Ten měl zájem hrát v zahraničí, nebo ve špičkovém klubu u nás. Nakonec se nám povedlo ho přesvědčit, ať to u nás zkusí také. Vliv asi mělo i to, že už tu byl Vrbata a Nedorost a před těmito hráči se otevřela šance na vytvoření kompletního útoku. Základní kámen kádru jsme ale získali už dříve, na konci minulé sezony, kdy jsme vstoupili do jednání s brankářem Milanem Hniličkou. Obsazení postu brankáře jsme věnovali nejvíce pozornosti. Řekl bych, že první jednání začala již na počátku roku 2004. Velmi intenzivně jsme potom jednali v dubnu, v době, kdy vrcholilo play-off NHL i na farmách. Nechtěli jsme to protahovat do léta a v polovině května už jsme byli s Milanem domluveni. Dále byl posílen i útok příchody Rataje, Vaice a Podkonického. Změn v kádru bylo tedy poměrně dost.“

Přípravné zápasy se Bílým Tygrům i přes velké změny v kádru vesměs vydařily, a to vzbuzovalo optimismus do sezony...

„Soutěž byla v úplně jiné kvalitě, než ročníky předešlé. Ve všech týmech došlo k posílení a řadě změn. I z tohoto důvodu chvíli trvalo, než se hráči zapracovali do kádru. I přes to jsme měli výborný start do sezony a od samého začátku jsme byli na pozicích, které zaručovaly postup do play-off. Z elitní osmičky jsme za celou sezonu nevypadli. Na týmu se ale stejně projevovaly herní nedostatky, chvíli trval proces zapracování posil, trápila nás rozsáhlá marodka, také Milanovi Hniličkovi chvíli trvalo, než přivykl evropskému hokeji. Od Vánoc už byl klíčovou postavou týmu. Přes sérii zranění se tým přenesl svojí vnitřní sílou, šanci dostali i mladí hráči, pro které to byla cenná zkušenost. Výborně se povedla hostování z Českých Budějovic, zejména Martin Štrba a Petr Sailer nám výrazně pomohli. Všechny tyto pozitivní aspekty přivedly tým do play-off prakticky bez problémů a s předstihem. Škoda jen, že jsme v závěru soutěže nezvládli utkání ve Vsetíně a doma s Litvínovem, mohlo se nám i povést být do čtvrtého místa, což by znamenalo ještě výhodnější pozici v play-off.“

První play-off v extraligové historii klubu postavilo Bílým Tygrům do cesty nejúspěšnější tým posledních dvou let, Slavii Praha. Co jste si myslel před startem série?

„Slavii jsem považoval za jednoho z nejvážnějších kandidátů na titul a jestli jsem si někoho vysloveně nepřál, tak to byla právě Slavia. Ta se totiž uměla v posledních letech výborně připravit právě na play-off, měla výborný kádr a zkušenosti. Play-off jsme zahájili dvěma porážkami v Praze, ale přesto jsme věřili, že doma, kde jsme celou sezónu hráli výborně, to srovnáme. Povedlo se to, mužstvo se naladilo na vítěznou notu a v sedmém zápase v Praze přesvědčilo všechny kolem, ale i sebe, že to jde. Myslím, že ten sedmý zápas se Slavií zanechal ve všech, kterým leží liberecký hokej na srdci, nesmazatelnou stopu. Bylo to něco, o čem se bude mluvit ještě dlouho. Postup do semifinále byl neskutečný úspěch. Série s Pardubicemi mohla mít podobný vývoj. Do problémů jsme se ale dostali už v prvním utkání v Pardubicích, Sehráli jsme výborné utkání, ale prohráli jsme v prodloužení, bohužel i vinou nešťastných rozhodnutí sudích. Nechceme se na to vymlouvat, ale ten fakt tam prostě byl. Koneckonců, bylo to publikováno v tisku, prezentováno v televizi. Domácí zápasy jsme potom již tak brilantně jako se Slavií nezvládli, zejména to druhé domácí utkání nám uteklo. Do Pardubic jsme přesto jeli s tím, že sérii ještě vrátíme do Liberce. Odehráli jsme tam skvělé utkání, které rozhodly až samostatné nájezdy. Tím jsme ukončili letošní vystoupení v extralize. I přes vyřazení je to skvělý a mimořádný úspěch. Díky lepšímu umístění v základní části a vyřazení Vítkovic máme za letošní sezonu bronzovou medaili! V extralize je řada klubů, které ji hrají mnohem déle než my a ještě se ani nepodívaly do play-off, i v tomto úhlu pohledu je třeba letošní umístění vidět.“

Sezona tedy skončila úspěšně, a to nejen na poli sportovním, ale i v dalších oblastech. Bílí Tygři výrazně upevnili svoji pozici mezi domácí hokejovou elitou.

„Klub udělal velký pokrok nejen po sportovní stránce, ale i ve své prezentaci veřejnosti, ve vztahu k fanouškům. Tyto kroky spolu se sportovním úspěchem výrazně pozdvihly renomé klubu a všem naznačily, že s Libercem se opravdu musí počítat. Tato sezona tedy nastavila laťku hodně vysoko a obhajoba nebude jednoduchým úkolem.“

Klub se samozřejmě nespokojí s úspěchem v jedné sezoně, ale již nyní se pracuje na tom, aby i do budoucna bylo na čem stavět. Budou nějaké velké změny?

„Bude třeba udělat nějaké kroky směrem ke kádru, protože s jedním týmem jsme dohráli letošní sezonu, ale jak to bude dál, zatím nevíme. Situace kolem hráčů z NHL je nejasná, nevíme, zdali začne sezona, nebo ne. Musíme se připravit na variantu, že v NHL se hrát bude a podle toho postavit tým. Dále některým hráčům ze stávajícího kádru se dařilo více, některým méně. Chceme dávat příležitost mladým hráčům, z toho všeho musíme udělat závěry a kádr připravit. Některé hráče asi uvolníme, některé chceme získat. S trenéry je podepsán kontrakt na další sezonu, už jsme si řekli některé věci a na nich se bude v dubnu a začátkem května pracovat. Prostě čeká nás další práce. Rozhodně se nenecháme ukolébat dobrým výsledkem, to by byla největší chyba. V hlavách si ho můžeme užít ještě chvíli, ale potom už je třeba pracovat na další sezoně jakoby od nuly.“

Renomé Liberce v letošní sezoně mimořádně posílilo, navíc se mezi hokejovou i nehokejovou veřejností stále více mluví o výstavbě multifunkční haly, kde budou Bílí Tygři od příští sezony hrát. Hráči i jejich agenti také vědí o velmi dobrých podmínkách, které hokejisté v Liberci mají, a to nejen finančních, ale i v servisu, zázemí, podmínkách pro přípravu. To vše dohromady dává libereckému vedení dobrou pozici při jednáních o posílení a doplnění kádru. Je to tak?

„Klub si získával dobré renomé už když působil v první lize. Patřil mezi dobře organizované i zajištěné kluby. Uzavírali jsme jen takové kontrakty, které bylo možné realizovat, do žádných, řekl bych kaskadérských kousků, se klub nepouštěl. Při postupu do extraligy jsme renomé znovu vylepšili, ale přesto všechno jsme mimořádně kvalitní superhráče hned nezískávali, protože jsme byli nováčci. Dnes máme za sebou tři sezony, z toho tu poslední medailovou. Renomé jsme nejen udrželi, ale i výrazně zvýšili, to všechno v jednáních určitě pomáhá. Ale na druhou stranu musím říci, že v této situaci, kdy o nás jde dobré jméno, jsou někteří hráči, nebo jejich zástupci přesvědčeni, že si u nás mohou říci o cokoliv. Všechny požadavky mimořádně pečlivě zvažujeme a chtěl bych zdůraznit, že nikdy nebudeme sázet pouze na finanční stránku věci. Chceme, aby hráč měl zájem u nás hrát, aby si pokládal za čest, že může a bude působit v naší organizaci. Hodně se soustředíme na charakterové vlastnosti hráče a sledujeme i to, jak se chová při jednáních o kontraktu. Myslím, že většina lidí z druhé strany, tedy hráči i jejich zástupci, tuto naši politiku chápou.“

Nejen materiální podmínky pro hráče, ale i prostředí a vztahy v klubu hrají velkou roli a Liberec je i v tomto ohledu hodnocen hodně vysoko.

„Tím, že jsme se zde pustili do stavby nové haly, navíc ne jen pro hokej, ale opravdu multifunkční, i tím jsme zdvihli náš kredit u veřejnosti. Zpočátku to bylo sice přijímáno s rozpaky, ale dnes, kdy jsme ve finále, je to věc obdivovaná. Všichni se na to těší a celá hokejová veřejnost nám to v dobrém slova smyslu závidí. A pokud byla řada lidí skeptická, tak nyní se na nás dívají a sledují, jak vše dáváme dohromady a přijíždí s otázkami, jak to udělat u nich, jak pomoci hokeji, ptají se na cesty, jak jsme toho dosáhli. Musím říci, že je to určité zadostiučinění, ale my to spíše vnímáme tak, že český hokej to potřebuje a pokud tímto budeme nápomocni i jinde, bude to nakonec jen ku prospěchu celého hokejového hnutí.“

Nová multifunkční aréna bude slavnostně otevřena na podzim, Bílí Tygři v ní zahájí svoji čtvrtou extraligovou sezonu. Klub nyní čeká nelehké období. Budování kádru, poté letní příprava, do toho dokončování stavby, stěhování do nových prostor, bude toho skutečně dost a bude to hektické a náročné.

„Je jisté, že to zasáhne i do přípravy našeho týmu. Každý člověk potřebuje ke své práci určité podmínky, hokejisté nejsou výjimkou. Nebude to jednoduché, vyvolá to určitý neklid, problémy určitě budou. Ale na druhou stranu, záleží jen na nás, jak to zvládneme, jak přesvědčíme hráče, aby tuto věc vnímali pozitivně a nikoliv negativně. Už ve stávající hale měli zázemí a podmínky více než dobré, v nové hale to bude ještě mnohem lepší. Takhle je třeba se na celou věc dívat. Je třeba vidět až na konec problému, na to, že podmínky k práci budou naprosto mimořádné. Věřím, že to zvládneme.“