Filip Pešán: Postup ze čtvrtfinále? Věřím, že to nebude náš vrchol!

Co o vašem postupu rozhodlo?
V zápase s Finskem jsme nebyli lepším týmem, ale myslím si, že jsme byli týmem s větším srdcem. I proto se nakonec štěstěna naklonila k nám. Když jsem viděl, jak náš tým od rána touží postoupit, věřil jsem nám. Jsem rád, že to vyšlo.

Neměli jste v úvodu ze soupeře přehnaný respekt? Finové měli přeci jen značnou převahu.
Nešlo o přehnaný respekt, plynulo to spíš z obrovské kvality soupeře, který byl silný na puku. Když to vezmeme obráceně, dominovali jsme nad Švýcarskem a stejně to ve druhé třetině bylo 3:3. Nesmíte hlavně přestat věřit, hokej se hraje na góly. A kluci se tím přesně řídili.

Soupeři jste udělili lekci z produktivity, ve druhé třetině jste koneckonců vyrovnali na 2:2 z takřka první velké šance...
Přestože možná soupeř na začátku dominoval, Pepa Kořenář chytal skvěle a Finové nám nijak neunikli. Nechat hrát soupeře, to by byla sebevražda, což naštěstí kluci pochopili. Osmělili jsme se a vyvrcholilo to druhým gólem Kristiana Reichela.

Zmínil jste výkon brankáře Kořenáře. Co vás vedlo k rozhodnutí nasadit právě jeho?
Měli jsme dostatečnou dobu na to si vše zanalyzovat. Pobavili jsme se o svých pocitech s Martinem Láskou, trenérem brankářů, a právě na tyhle pocity jsme nakonec dali. Respektuji všechny tři gólmany, ale Pepa Kořenář pro mě byl před zápasem jasnou volbou.

Tento tah vám vyšel, stejně jako odvolání brankáře už tři minuty před koncem. To vás jistě těší?
Je to otázka toho, že jste buď hero, nebo zero, jak se říká v angličtině. Nechci to nějak zveličovat, nakonec to zkrátka vyšlo. Jsem moc rád, že to kluci zvládli vyrovnat.

Vidíte na utkání také nějaká negativa?
Nesmíme teď propadnout přehnané radosti. Je třeba si uvědomit, že byli Finové i v prodloužení nesmírně nebezpeční. Ale kluci, kteří zápas dohrávali, si zaslouží absolutorium. Musí být hrozně vyčerpaní, ale o to více šťastní.

Věděl jste, koho poslat na nájezdy?
Nájezdy jsem s nimi jezdil. Většinou jsem tedy vyhrával já... (smích) Ne, máme tu šikovné kluky. Trochu jsem si je ošahal a jsem rád, že jsme nakonec měli šťastnou ruku. Nadiktoval jsem pět jmen, která pojedou. Pořadí už pak bylo na nich, jak si kdo věřil. Ráno jsme absolvovali důkladnou analýzu soupeře od kolegy Martina Lásky, kterou pak kluci využili. Minimálně gól na 1:0 byl ze situace, kterou jsme ráno rozebírali. Široký realizační tým, který tu máme, přináší ovoce.

Jak si nyní užíváte postupovou radost?
Euforie je to veliká, ale jak vidím mančaft, kluci nechtějí, aby tohle byl úplný vrchol. Uvidíme, jak daleko to dotáhneme.

Lze to porovnat s úspěchy, které jste zažil s Bílými Tygry?
Jsou to věci, které se srovnávat nedají. Postup do semifinále sice znamená jistou euforii, ale zatím jsme nic nevyhráli. Když vyhrajeme medaili, bude co srovnávat. S Libercem jsme vyhráli titul, tady jsme teprve v semifinále. Hlavně je to velkým oceněním pro celý realizační tým a všechny hráče, kteří tady odvádějí skvělou práci.

Stíháte sledovat, jak si váš klub vede v extralize?
Sleduji je, ale musím upřímně říct, že jsem emočně plochý. Podívám se na výsledek, zakroutím hlavou, případně zvednu palec, ale jinak teď žiju bohužel pro Liberec především tímto turnajem.