Liberec je na vzestupu, chci být u toho

Kariéra Angela Nikolova byla dlouho spjata jen s Litvínovem. Před čtyřmi lety ale odešel robustní zadák do Finska a od sezony 2001/2002 hájil barvy týmu JYP Jyväskylä. Po dvou letech následovala ruská štace v týmu Metallurg Novokuzněck, odkud se letos v lednu přesunul do švédské elitní soutěže. Za tým Mora IK odehrál zbytek sezony 2004/2005.

Čtyři roky jsi strávil v zahraničí, proč ses rozhodl k návratu domů, do Česka?

Důvodů je několik, ten nejdůležitější je asi moje rodina. Jsem ženatý, děti sice ještě nemáme, ale mám psa, staforda a mít ho s sebou například v Rusku, to je dost riskantní. Druhou sezonu už jsem ho s sebou neměl a jako rodina jsme nebyli kompletní, nebylo to prostě ono. Sice jsem původně chtěl ještě jednu sezonu venku odehrát, ale když jsem přijel domů a odpočíval jsem, tak se začaly ozývat i týmy z extraligy se svými nabídkami. Začali jsme doma zvažovat i alternativu, že už ven nepůjdu a budu hrát někde doma, v Čechách. V prvním kole jsem měl šest nabídek, nakonec jsem se rozhodoval jen mezi Pardubicemi a Libercem. Dopadlo to, jak to dopadlo, jsem v Liberci.

Nemůže tedy následovat jiná otázka, než proč Liberec?

Vzhledem k tomu, že jsem poslední čtyři roky hrál venku, tak jsem musel hodně dát na reference od lidí z branže. A ze všech stran jsem na Liberec slyšel samé fajn věci. Jaká je tu dobrá parta, dobré vedení, perfektní podmínky, organizace je na vzestupu ve všech směrech kolem hokeje. Liberec je také blíž Litvínovu. Jednoznačným faktorem ale byla skutečnost, že tady je to na vzestupu, je kam postupovat a já u toho chci být. Podepsal jsem zde v Liberci tříletý kontrakt, od klubu jsem ihned dostal byt naproti stadionu, už jsem přestěhovaný. Korektní a profesionální jednání jen potvrdilo, že to jsem slyšel je pravda.

Teď když už se v Liberci zabydluješ, zeptám se jak hodně a dobře znáš město?

Abych pravdu řekl, tak jsem tady byl poprvé v životě minulý týden ve středu, když jsem přijel za generálním manažerem panem Jechem. Prohlédl jsem si budoucí halu, kabinu a už jsem si přivezl věci na trénování. Jsem tu první týden, město teprve pomalu poznávám společně s manželkou. Co jsem zatím viděl, tak myslím, že Liberec bude patřit k těm lepším štacím, co jsem zatím zažil.

Znal jsi před svým příchodem někoho v kabině?

Moc ne, pár kluků jsem trochu znal, jak jsem se s nimi třeba sešel krátce v kabině, ale jinak ne. Některé kluky znám z jejich působení v extralize, když jsem tu ještě hrál, ale většina týmu jsou pro mě nové tváře. Ale stejné by to bylo i v případě, kdybych se vrátil do Litvínova, tam je ten kádr také jiný, než byl před mým odchodem.

Tak to budeš mít asi drahé zápisné, když skoro nikoho neznáš. Už Ti Vašek Novák něco naznačil?

Zatím ještě ne, ale určitě mě to čeká. Patří to ale k věci.

Jak to vůbec probíhá v cizině, třeba ve Finsku, nebo Rusku?

Ve Finsku funguje přijímací rituál, nováčky přijímá rada starších. Většinou se jde do sauny, je nějaká párty a nováček si musí počkat, jaký úkol dostane. Vzpomínám si, že když jsme přijímali mladé nováčky, tak kluci běželi v trenkách a s vlaječkami před autobusem, když jsme jeli do sauny. Bylo to asi deset minut cesty přes město. Já jsem to měl přeci jen trochu lehčí, protože jsem přišel jako pětadvacetiletý, takže se ke mně chovali trochu jinak, než k mladým juniorům. Musel jsem zpívat českou hymnu. Některé úkoly jsou lehké, jiné i dost drsné.

Zpět do Čech, nebyl důvodem návratu také fakt, že je odtud blíže do reprezentace ?

Přemýšlel jsem o tom také, to přiznávám. Uvidíme, jak se s tím vypořádám, jak zvládnu přechod do jiné soutěže. Věřím, že se mi to ještě povede. I když pokud bych měl šanci, tak v mých letech by mělo význam hlavně mistrovství světa. Nechci tím říci, že bych nejel na některý turnaj Euro Hockey Tour, ale to mistrovství je priorita. Samozřejmě, každý start za reprezentaci posiluje člověka psychicky, fyzicky, v neposlední řadě jde i o posílení jména klubu. Prostě reprezentace ano, uvidí se, jak se vyvine situace.

Jeden z turnajů Euro Hockey Tour je i v Rusku, tam bys měl výhodu známého prostředí. Jaké vůbec bylo ruské angažmá v Novokuzněcku?

Především to byla obrovská životní zkušenost. Podmínky jsou tam výborné, na druhou stranu nic není jisté, nic není garantováno. Občas se tam děly věci, že nad tím zůstával rozum stát. Může se stát, že první tři měsíce nejsou peníze a čtvrtý měsíc vás pošlou domů. Také to odloučení od rodiny je veliké. Za měsíc je člověk s rodinou opravdu jen pár dní. Je to tvrdé, ale je to zkušenost.

Co říkáš na novou halu, která se staví, kde už budete v létě trénovat?

Byl jsem se tam pochopitelně podívat, také už jsem byl na autogramiádě na dni otevřených dveří. Moc se těším, je radost hrát v nové aréně a když to bude naše domácí, tím lépe. Zázemí a podmínky budou naprosto super, věřím, že budeme hrát tak, že bude pořád plná diváků.

Co Ty a lyže, v Liberci jsou skvělé podmínky?

Od dětství jsem nelyžoval, až když jsem přišel do Finska, tak jsem byl okolnostmi nucen si na lyže stoupnout. A zjistil jsem, že to není tak špatné, že to celkem zvládám. Od té doby jsem byl párkrát lyžovat, docela mě to baví, ale není to zásadní náplň volného času. Je to ale příjemný a aktivní relax a ve spojení s dobrým počasím je to fajn.

Jaký je Tvůj současný den, jaký máš režim?

Naplno jede letní příprava, takže dopoledne trénuji, na oběd jdu domů, po něm si odpočinu. Pokud máme odpoledne druhou fázi, jdu znovu trénovat. Do toho navíc třikrát denně se psem, žena se připravuje na nějaké zkoušky, prostě celkem normálka, zatím ale nic hektického. Když máme odpoledne volno, tak poznáváme s manželkou město.

Okolí města si určitě prohlédneš zejména na kole, až s klukama vyjedete v rámci přípravy.

To určitě, vím o tom. Ale musím říci, že já mám kolo celkem rád, je to opravdu poctivý sport. I když výhodu pochopitelně mají ti s nižší váhou. Já měřím 190 centimetrů a vážím skoro 100 kilo, to na kole není nic jednoduchého. Na ledě to potom už hraje jinak, ale letní příprava a v ní i to kolo nebo nepopulární běhání být musí.

V draftu NHL si Tě vybral tým San Jose Sharks, byl jsi draftován ve druhém kole, celkově na 37. místě. To je hodně vysoko, proč myslíš, že to nevyšlo, že sis v NHL nezahrál?

Já jsem byl několikrát na kempu, ať už na nováčkovském, nebo potom i v tom předsezónním. V té době jsem byl hráč Litvínova pod smlouvou a v klubu působil ať už jako trenér, nebo jako manažer Ivan Hlinka. A ten mi vždy řekl, že na kemp mám letět, ale že má zájem, abych se vrátil a hrál v Litvínově. Pro mě to znamenalo moc, bylo to obrovské slovo. Navíc argument, že extraliga mi dá více, než farma v zámoří měl také svoji váhu. Zvolil jsem tedy cestu, že se pokusím do NHL odejít a prosadit se, až budu starší a budu takzvaně „hotový“ hráč. Ty námluvy a zájem San Jose byl dlouhodobější, ale na druhou stranu nikdy to nebylo úplně žhavé, že by mi nabídli super podmínky a chtěli mě za každou cenu. No a pak jsem měl i trochu smůlu, v době, kdy už to fakt vypadalo nadějně, tak San Jose mělo snad nejhorší sezonu v historii, v organizaci nezůstal kámen na kameni a tím pádem bylo po nadějích. Sice asi před dvěma lety byly náznaky pozvání na kemp, ale já to ve svém věku odmítl, protože bych tam letěl bez kontraktu. Takže abych to shrnul, v NHL jsem nehrál, ale abych z toho byl smutný a nějak zvlášť litoval, to ne.

Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně úspěchů v Liberci.