Martin Ševc: Pocit křivdy? Měli jsme to zvládnout lépe

V kariéře jsi už zažil velké úspěchy, ale i velká zklamání. Co se honí v hlavě hráče, když mu v play-off skončí sezona?
Je to zkrátka sport. Po zápase to člověk tráví, v dalších dnech to každého mrzí, ale musíte s tím žít. Já si myslím, že se nemáme zač stydět. Předvedli jsme skvělý výkon. Polovinu sezony jsme nehráli vůbec dobře, pohybovali jsme se ve spodních patrech tabulky. To vlastně platilo i po olympijské pauze. Že jsme to dotáhli až do sedmého zápasu čtvrtfinále, to byl velký díl práce. Jsem na tento tým pyšný.

Je tedy podle tebe možné hodnotit tuto sezonu jako alespoň částečně úspěšnou?
Celá liberecká organizace má jen ty nejvyšší cíle. Z tohohle pohledu nemůžeme čtvrtfinále hodnotit jako nějaký velký úspěch.

Na některých hráčích však byl v celé sezoně a zejména v play-off vidět velký progres, jako třeba v případě tvého parťáka Filipa Pyrochty. Alespoň to je tedy jistě pozitivem uplynulého ročníku?
V těch hráčích už schopnosti většinou jsou. Je jenom potřeba, aby si začali věřit. V českém hokeji se jim bohužel nedává tolik prostoru, ale v Liberci příležitost dostávají a chce se po nich, aby hráli. Jinak nám tu kreativní hráči vyrůst nemohou. Podle mě je tu v Čechách máme, ale nesmíme je špatným přístupem zabíjet.

Co podle tebe rozhodlo o výsledku čtvrtfinálové série?
Možná to bude znít blbě, ale já cítím, že jsme ve všech sedmi zápasech byli lepším týmem. Nicméně Hradec byl na ledě šikovnější a důraznější. Proto vyhrál čtyři zápasy a my jenom tři.

Co bylo vaší slabou stránkou?
Šance jsme si vytvářeli, měli jsme i tlak. Nedařilo se nám ovšem v předbrankovém prostoru. Když se zpětně ohlédneme, tak podle mě minimálně polovina gólů Hradce padla právě z hranice brankoviště. Tam se podle mě série lámala.

Takže vám chyběl důraz?
Dnešní hokej není o tom, abychom se s někým strkali a přetlačovali. Je to o tom, abychom kontrolovali hokejky. A to se nám nepovedlo. Mají šikovné hráče, ale zase to nejsou žádné světové superhvězdy, které nejde uhlídat. Podle mě byli k zastavení.

Těžkou překážkou vám v závěru série byl také Patrik Rybár. Byl podle tebe jedním z hlavním strůjců úspěchu Mountfieldu?
Myslím si, že spoustu toho k němu ani neprošlo. Hradec hrál výborně, a když už puk prošel, tak to Patrik kolikrát chytil, aniž by věděl jak. To k dobrým brankářům patří. Měli jsme být důraznější. Když v posledních dvou zápasech dáme za šest třetin pouhé dva góly, těžko můžeme myslet na postup.

Během série jste si stěžovali na některé sporné výroky sudích. Jak těžko se takové věci překonávají?
Abych pravdu řekl, koušu tyhle věci osobně hrozně těžce. Můžeme se rozčilovat, jak se co píská, ale akorát se tím odvádíme od hry. Mrzí mě to, ale s tím se už teď nedá nic dělat.

Vypjaté emoce vám v konečném důsledku příliš nepomohly...
Bylo to na škodu. Ale kdo někdy dělal jakýkoli sport, ví, že emoce k němu prostě patří. Vyhrává ten, kdo své emoce lépe uhlídá. Cítili jsme nějaký pocit křivdy, ale stavěli jsme se k tomu špatně. Namísto toho, aby nás to nakoplo a hráli jsme ještě lépe, začali jsme akorát být frustrovaní mluvit s rozhodčími. Měli jsme to zvládnout lépe.