Přípravy svatby? To je náročnější než hokej, usmívá se Roman Will

Co říkáš na slavnostní poděkování, které klub zorganizoval pro úspěšné mládežnické kategorie?
Podle mě to byla super akce, kde si od prezidenta klubu Petra Syrovátka vyslechli zaslouženou pochvalu i rodiče hráčů. Bez jejich podpory by se z malých kluků nikdy nestali úspěšní hokejisté. Každý z nás moc dobře ví, co pro nás během těch let udělali. Ukazuje se, na jaké úrovni naše organizace pracuje. Jinde by to medailí skončilo, ale tady ještě pozvali kluky i s rodinami a připravili jim krásný večer.

Jak ses mezi mladými tygřími nadějemi cítil?
Přijde mi, že hrozně rychle stárnu. Ten čas hrozně letí, najednou se na nás tlačí další mladí talentovaní kluci, kteří by brzy také rádi nakoukli do áčka. Sám na ta léta v dorostu nebo v juniorce vzpomínám. Začínal jsem v Plzni, kde jsem strávil krásné roky, poté jsem byl v Mladé Boleslavi nebo v juniorce v Kanadě... Se spoustou kluků z té doby jsem dodnes v kontaktu. Jsou z toho přátelství na celý život. Řada z mých bývalých spoluhráčů už třeba ani hokej nehraje, ale i tak je příjemné sejít se u piva a popovídat si o životě. Hokejisté jsou taková jedna velká rodina.

Sám jsi jistě kdysi vzhlížel k hráčům A-týmu. Jaké pro tebe bylo najednou sám být v této roli mezi mladými hokejisty?
Jako malý jsem chodil na každý zápas, na stadionu jsem byl skoro jako první a hltal jsem vše od rozbruslení až po závěrečnou sirénu. Byly to krásné časy. Člověk si ani neuvědomí, jak to utíká. Najednou sám hraju extraligu. Bylo mi ctí, že jsem mohl klukům předat ceny a popřát jim hodně štěstí. Dokážu si představit, jaké by to bylo pro mě, kdyby mi tehdy v dorostu nebo v juniorce blahopřál někdo z A-týmu. Snad si to kluci užili.

Spolu se spoluhráči si v současné době užíváš dovolenou. Jak vypadá tvůj program?
Mám toho teď docela dost. S přítelkyní plánujeme v červnu svatbu, takže nevím, kam dřív skočit. Vybíráme prstýnky, svatební menu... Chceme, aby ten náš den proběhl co nejlépe. Přeci jen je to jen jednou v životě, tedy alespoň doufám. (úsměv) Kromě příprav svatby už jsem začal i trošku trénovat a snažím se udělat si čas i na aktivity, které během sezony trochu zanedbávám. Teď se třeba hodně věnuji zahradě. Vlastně mi skoro přijde, že mám méně volna, než během rozjeté sezony.

Takže svatební přípravy jsou pro profesionálního hokejistů vlastně náročnější, než samotný hokej?
Je to tak, je kolem toho spousta starostí. Přítelkyně mi s tím hrozně pomáhá. Zvládla to vlastně skoro sama, spoustu toho vyřídila už během sezony. Já už většinou jenom odsouhlasím, co teda ano a co ne. I tak si pořád říkáme, že to vše snad nemůžeme stihnout. (smích) Ale věřím, že to bude dobré.

Chybí ti už tradiční hokejový režim?
Už i přítelkyně mi sama říkala, že bych měl jít na zimák. Jste zvyklý na ten stereotyp, že strávíte většinu času na stadionu mezi spoluhráči, trénujete... No a najednou měsíc jenom sedíte doma. Moc mě to nebaví. Sleduji NHL, už teď si říkám, co bych měl dělat jinak a na čem pracovat. Vlastně ani nemám potřebu nějak vypnout a nemyslet na hokej, naopak se těším, až zase začneme trénovat.

Co ti vlastně chybí nejvíce?
Asi celkově kabina. Třeba s trenérem brankářů Martinem Láskou chodíme pravidelně na badminton, ve kterém mě pokaždé poráží. Ráno si vždy před tím zajdeme v kabině na kafe. Už než jsme začali pravidelně chodit na badminton, občas jsem tam šel, uklidil jsem si tam věci a podobně. Ta atmosféra naší arény mi během volna zkrátka chybí.

V květnu odstartuje letní příprava. Jak se na ni těšíš?
Sice to není zrovna nejoblíbenější část sezony, ale tady v Liberci se suchá příprava dělá jinak, než jinde. Dost týmů si z nás v poslední době bere příklad. Nejezdíme celý den na kole na Ještěd, naopak děláme specifická cvičení, o nichž víme, že nám pomůžou k hokeji. Každý to dělá naplno. Dopoledne makáme, odpoledne máme čas na regeneraci. I proto nás tady suchá příprava baví.