Jan Ordoš: Zkrácené volno? Stejně nevydržím nic nedělat

Sezona ti skončila teprve nedávno. Stačila ti dovolená?
Měl jsem třítýdenní volno, takže jsem si stihnul odpočinout. Ale upřímně? Jsem rád, že jsem opět v procesu a že už se připravujeme na novou sezonu. Stejně nevydržím nic nedělat, takže mě to volno moc nebavilo.

Bílí Tygři se už teď připravují každý týden pravidelně na ledové ploše. Od ledu sis tedy také příliš neodpočinul...
Podle mě je super, že nebudeme mít ten klasický několikaměsíční výpadek. Přesun zpět na led bývá po tak dlouhé pauze těžký. Příjemně mě to překvapilo, nebudeme se do toho muset tak dlouho dostávat. Je to přitom docela neobvyklé, nevím o tom, že by to tak měly také nějaké jiné týmy.

Jak vlastně takový trénink na ledě uprostřed suché přípravy vypadá?
Připomínalo mi to klasické tréninky, jaké máme například běžně během sezony. Měli jsme tam nějakou střelbu, přihrávky, nic neobvyklého. Byla to taková obvyklá tréninková jednotka na ledě.

V současnosti vrcholí mistrovství světa. Ty jsi sám dlouho bojoval v reprezentaci o místo v týmu, nakonec ses však do konečné nominace nedostal. Jak na těch několik týdnů, kdy jsi byl součástí národního výběru, vzpomínáš?
Byla to skvělá zkušenost. Moc mě těší, že jsem tam mohl být. Ukázalo mi to, na čem bych měl pracovat a v čem se ještě musím pořádně zlepšit. Třeba v zakončení, měl jsem tam v zápasech dost šancí, ale neproměnil jsem je. Kdybych dal nějaký gól, mohl jsem se třeba udržet v nároďáku dýl. Ale věřím, že když budu dál pracovat, mohl bych se do reprezentace znovu podívat.

Tvůj spoluhráč Filip Pyrochta dokonce s reprezentací zamířil i do Kodaně, nakonec však na poslední chvíli z týmu vypadl. Byl jsi s ním v kontaktu?
S Filipem jsme samozřejmě byli v kontaktu, psali jsme si. Bohužel mu to nevyšlo, ale asi ho to nemusí tolik trápit. Přeci jen hned po návratu podepsal smlouvu s Nashvillem. (úsměv)

Jaké pro tebe je sledovat světový šampionát, když jsi s řadou hráčů ještě před nedávnem seděl v reprezentační kabině?
Vyměnila se tam spousta kluků, ten tým je už do velké míry jiný, takže se na mistrovství světa koukám tak nějak podobně, jako každý rok. Není to pro mě zas tolik speciální.

Ve čtvrtek čeká Čechy čtvrtfinále se Spojenými státy. Jaký očekáváš výsledek?
Věřím, že kluci mohou postoupit. Přál bych jim to, i když to proti Spojeným státům budou mít nesmírně těžké.

Jak moc tým podle tebe pozvedly zámořské posily?
Po pravdě, po prvních dvou zápasech jsem se trochu bál, abychom vůbec postoupili do čtvrtfinále. Ale když jsem potom viděl, co v zápase s Ruskem předváděli David Pastrňák a David Krejčí... Hrají oba ve velké pohodě. Týmu hrozně pomohli. A také na ostatních hráčích ze zámoří je vidět, že v NHL nehrají náhodou.

Kdo na tebe osobně v reprezentaci udělal největší dojem?
Bylo pro mě zajímavé sedět v kabině třeba s Romanem Červenkou. Je to takový kliďas, ani se moc s nikým nebaví, ale je vidět, že má respekt ostatních hráčů. I když se mu třeba nedaří dávat góly, je to ten typ hráče, který to hodí za hlavu a který umí strhnout ostatní. Třeba právě on nakonec čtvrtfinále rozhodne.