Pyrochta před nováčkovským kempem: Bude to boj!

S jakými pocity do Ameriky odlétáš?
O něco podobného jsem se snažil od 18 let. Vždycky mi všichni kolem říkali, že se to povede, já bych hned přesvědčený, že mě v NHL budou chtít... No a pak přišla tvrdá realita. Teď jsem díky tomu, jaký jsem dostal prostor v Liberci, podepsal smlouvu v Nashvillu. Hrozně si toho vážím a na první kemp se moc těším.

Víš, co od nováčkovského kempu očekávat?
Už jsem se ptal kluků i skauta Nashvillu, co všechno to vlastně obnáší. Díky tomu už mám nějaké základní informace. Ale pořád to je pro mě krok do neznáma. Tím spíš se těším, až to vše poznám.

Na kempu se sejdou všechny naděje, s nimiž má Nashville podepsanou smlouvu nebo které si vybral v draftu. To bude jistě vybraná společnost?
Bude to boj o místo. Psychicky i fyzicky se cítím výborně a jsem odhodlaný nechat na ledě maximum. Ještě je před námi ještě dlouhá doba, do toho hlavního kempu zbývají stále nějaké dva měsíce, ale už teď bych se rád předvedl v co nejlepším světle.

Sám jsi nikdy nebyl draftován, o to větší zadostiučinění musí být, že máš momentálně podepsanou smlouvu s týmem NHL, je to tak?
Rozhodně. Tak nějak jsem doufal, že si mě někdo v draftu vybere, každý rok jsem věřil, ale nakonec to nedopadlo. O to víc jsem se semknul a chtěl jsem si sen o NHL splnit. Bílí Tygři mi k tomu hrozně pomohli, pod Filipem Pešánem jsem dostával prostor a byl na ledě při důležitých momentech. Byla to pro mě velká škola. Teď jsem rád, že můžu do zámoří letět a bojovat o místo.

Jak si máme ten boj představit?
V první řadě to bude boj na ledě, vztahují se k tomu ale i věci mimo led. Neměl byste moc vystrkovat růžky, musíte dodržovat i nějaké věci mimo hokejový život. Je to jednoduché, musím do toho dát všechno. Mám smlouvu na dva roky a věřím, že je přesvědčím.

Jaké to vlastně bylo, když tě Nashville poprvé kontaktoval?
Byl jsem z toho takový rozčarovaný. Přišlo to v době, kdy jsem ještě byl na mistrovství světa. Hráli jsme na playstationu hokej a najednou mi volá cizí číslo. Říkal jsem si, že to raději zvednu. No a tam probíhal konferenční hovor, kde mi manažer Nashvillu, trenér jejich farmy a pan Bakula, který je skautem Predators, hlásili, že o mě mají enormní zájem a že mě chtějí podepsat. Úplně mi to vyrazilo dech.

Měl jsi také nějaké jiné nabídky?
Už jsem jednal i s jinými týmy, ale tohle jednání mě hrozně mile překvapilo. Byl jsem v kontaktu i s panem Martinem Bakulou. Na papíře jsem si pak rozebral všechny nabídky a řešil, co z toho bude pro mě nejlepší. I když ono to je stejně ve finále především o mně, abych na sobě makal, dřel a zabojoval o místo. Nicméně Nashville mi přišel jako nejlepší volba, proto jsem zvolil tuto cestu.

Tušíš už, zda s tebou počítají v Nashvillu pro první tým, nebo zda bys měl zamířit na farmu?
Samozřejmě by bylo nejlepší jít rovnou do NHL, ale člověk musí být realistou. (úsměv) Dva roky jsem nehrál na úzkém kluzišti, bude to zase něco jiného. Celkově to bude víc o soubojích, je to zkrátka trochu jiný hokej. Než se do toho dostanu, chvíli to potrvá. Potom se děj vůle boží.

Měl jsi už před prvním kontaktem tým Predators nastudovaný, nebo sis jich začal všímat až po podpisu smlouvy?
Obecně sleduji celou NHL. Vím, jak kvalitní tým Nashville má. Především to beru tak, že mohu také něco okoukat a sám se přiučit. Uvidím, jak takové hvězdy fungují na ledě nebo mimo led. Může mi to otevřít oči. Moc se na to těším.

Dokážeš si představit, že tě ještě také někdy uvidíme v tygřím dresu?
V současné chvíli se soustředím především na šanci vybojovat si místo v týmu, ale kdyby to třeba nevyšlo... Nerad bych teď hlásil, že v životě nepůjdu jinam, protože nikdy nevíte. Možná mě už jednou ani nebudou chtít! (smích) Každopádně jsem si k téhle organizaci vybudoval úžasný vztah. Hrálo se mi tu skvěle, navíc mi to pomohlo k splnění mého hokejového snu. Stoprocentně bych se sem rád znovu vrátil.