Vracet se do Liberce? Je to pro mě jako vracet se domů, hlásí Michal Birner

Máš za sebou dva roky strávené ve Švýcarsku, během nichž se sice tvému Fribourgu příliš nedařilo, sám jsi ale patřil mezi hlavní ofenzivní lídry týmu. Jak se za svým předchozím působením ohlížíš?
Dá se říct, že všechno bylo super. Zvlášť na začátku, kdy jsme tam vytvořili výbornou lajnu. Jako týmu už se nám bohužel tolik nedařilo. Loni jsme postoupili do play-off, ale vypadli jsme už ve čtvrtfinále. Přesto si myslím, že jde Fribourg správnou cestou. Zatím jsou tuším třetí a věřím, že se jim bude dařit a že uhrají co nejlepší výsledek.

Letošní sezona ti zatím nevycházela podle plánu, zasáhla do ní zranění. Co se ti přesně stalo?
Hlavně jsem zmeškal prakticky celou přípravu, kdy jsem byl čtyři týdny mimo s otřesem mozku. Potom jsem po čtyřech trénincích hned šel do ostrého utkání, což nebylo zrovna rozumné. Asi pět zápasů trvalo, než jsem se do toho dostal. A když už jsem se rozehrával, přišly další komplikace. Měl jsem zlomené žebro, do toho jsem čtyři týdny laboroval se zraněním kolene... Potkalo mě snad víc zdravotních problémů, než za posledních pět let. Snad už jsem si to zase všechno vybral.

Jsou zdravotní problémy hlavní důvod, proč se nyní vracíš do Liberce?
Je to jedna z příčin, hlavně jsem k tomu měl ale nějaké osobní důvody. S Fribourgem jsme se dohodli, že je nebudeme ventilovat. V sobotu jsme si sedli s vedením a vysvětlil jsem jim, proč bych se chtěl vrátit domů do Čech. Neměli z toho velkou radost, nechtěli, abych odešel, ale rozuměli mi. Podali jsme si ruce a rozešli jsme se v dobrém.

Když ses vracel do Čech, připadala v úvahu také jiná varianta, než Bílí Tygři?
Dá se říct, že ne. Když jsem agentovi volal, že se chci vrátit domů, bavili jsme se v podstatě jenom o Liberci. Bylo tu nějaké oťukávání z jiných týmů, ale já byl v takovém rozpoložení, že jsem chtěl jít především do známého prostředí. V Liberci znám trenéra, spoustu hráčů, zázemí... Vím, do čeho jdu, a to pro mě bylo strašně důležité.

Pod Filipem Pešánem jsi již hrál, navíc ses v létě s Tygry také dva týdny připravoval. Dá se tedy říct, že se téměř ani nemusíš s nikým seznamovat.
Přesně tak. Je to pro mě takový návrat domů. Sice jsem tu odehrál pouze jednu sezonu, ale vnitřně to takhle cítím.

Sice šlo o jednu sezonu, nicméně z pohledu klubu o historickou. Jak na ni ty osobně vzpomínáš?
Bylo to něco fantastického. To, jak celý ročník probíhal, se nedá zapomenout. Ale v současnosti to Tygrům také šlape, jsou na prvním místě, takže je pro mě mnohem jednodušší se vracet. Beru to tak, že vím, že mi kluci na začátku pomůžou. Chci do týmu postupně zapadnout a patřit mezi platné hráče.

Co zatím říkáš na dosavadní letošní počínání Bílých Tygrů?
V první řadě má až neuvěřitelnou sezonu Marek Kvapil. Dá se říct, že je to suverénně nejlepší hráč extraligy. Tým na něm stojí. V tom je to možná zatím trochu jiné, než v mistrovské sezoně, kdy to bylo rozložené do celého týmu a nikdo moc nevyčníval. Ale věřím, že teď, když je tu zpět třeba i Tomáš Filippi, se naše síla zase trochu rozloží. Trochu bychom tím mohli sejmout tlak z Kvápy, protože při tom, jak momentálně vyčnívá, si ho všechny týmy detailně všímají a nedávají mu na ledě ani centimetr místa navíc.

Mimochodem, právě Marek Kvapil obléká momentálně šestnáctku, kterou jsi v Liberci nosil. Budeš s ním o ni bojovat?
Vůbec ne. Přicházím v průběhu sezony a ani by mě nenapadlo, že bych měl v téhle situaci za Kvápou nebo za kýmkoliv jiným jít a říkat mu, že chci svoje číslo. Nemám žádný problém s tím, že si vezmu nějaké jiné.

Máš už jasno, o jakou číslovku půjde?
V celé kariéře jsem vždy nosil číslo, kde byla šestka. Vezmu si dres s číslicí 86, kterou jsem už nosil jednu sezonu ve Finsku.

V zápasech Bílých Tygrů letos zatím padá nejvíc gólů v celé extralize. To by ti jako ofenzivnímu hráči mohlo vyhovovat?
Doufám, že to tak bude! (úsměv) Snad nám to bude padat i dál. Myslím, že už od doby, co sem přišel Filip, je tu nastavený ofenzivní systém. Samozřejmě to není jen o útočení, musíme myslet i na defenzivu, ale chceme být týmem, který hraje na puku. Když jste aktivní a máte kotouč pod kontrolou, můžete dávat góly. Pro mě je rozhodně jednodušší vracet se do už dobře známého systému, než kdybych si musel zvykat na něco úplně nového.