Znovuzrozený střelec Jan Ordoš: Pan Augusta mi plivl na hokejku, od té doby to tam padá

Střeleckou smůlu už jsi prolomil, proti Chomutovu to však byly první dvě trefy na domácím kluzišti.
Je to tak, letos jsem doma gól ještě nedal, takže jsem za to rád. Bylo to celkem nepříjemné, snad to tam bude padat dál.

Svou letošní první branku jsi vstřelil právě na ledě Chomutova ve 29. kole. Jak velká to byla úleva?
Na gól jsem čekal asi čtyři měsíce. Od té doby si mnohem víc vážím každé branky a je mi jedno, jakému týmu ji vstřelím nebo jak padne. A pokud to pomůže mužstvu, tak je to jen dobře.

Do gólových šancí ses ovšem dostával, bylo to hodně těžké?
Prostě to tam nepadalo, naštěstí jsme ale vyhrávali. Horší by bylo, kdybych nedával branky a ještě k tomu bychom prohrávali. Na psychiku by to bylo ještě víc náročné. V podstatě celou dobu jsme na čele ligy, takže o to jsem to měl jednodušší.

Snažil ses tehdy něco změnit?
Zkoušel jsem hodně věcí. Později jsem si řekl, že to není v hokejkách, v páskách, ani v ničem jiném. Přestal jsem to řešit, a nakonec to v Chomutově přišlo. Proti Pirátům se mi letos celkem daří, škoda, že už proti nim tento ročník asi nebudeme hrát (úsměv).

Co jsi dělal pro to, aby ten zásah konečně přišel?
Snažil jsem se víc pilovat střelbu z voleje z předbrankového prostoru. Pořád jsem chodil na tréninky a věřil, že se to zlomí, což se také stalo. Snad je to definitivně pryč a bude to jen lepší.

Jsi pověrčivý? Někteří hokejisté například máchají hokejku v záchodě, když se jim nedaří.
Pověrčivý jsem dost. Zrovna před zápasem v Chomutově mi pan trenér Augusta vzal hokejku a nějak na ni plivl. A tak to od té doby děláme pořád, je to takový náš rituál.

Nyní již pravidelně nastupuješ v útoku s Petrem Jelínkem a Lukášem Krenželokem. Jak se ti s nimi hraje?
Sedí nám to. Sem tam jsme spolu navíc hráli i minulou sezónu. Oba jsou zkušení, připravují mi góly, takže klobouk dolů před nimi. Jak už jsem říkal, snad to vydrží.