Ševce čeká deváté finále. Nejvíc mi to připomíná manželka, směje se

Zahraješ si už deváté finále v kariéře. To je neuvěřitelná bilance. Čím to je?
Abych pravdu řekl, nevím. Kdyby mi to nikdo nepřipomínal, ani bych si to neuvědomil. A ještě se samozřejmě připomíná manželka, která říká, že už bych taky někdy mohl mít krátkou sezonu a víc volna. To nám "vyšlo" jenom před rokem, kdy jsme skončili už ve čtvrtfinále.

Měl jsi vůbec vloni v březnu a dubnu poté co dělat?
S tím problém nemám, vždycky se umím zabavit! (úsměv) Mám dva malé kluky, kteří hrají hokej a fotbal, takže pořád někde lítám s nimi. Rád poznávám svět i Čechy, takže jsem volný čas využil i k cestování. Rozhodně jsem se nenudil.

Finálové sezony jsi zažil kromě extraligy také třeba v KHL nebo ve Švédsku. Je něco, co měly tyto úspěšné ročníky společné?
Myslím si, že jsou to maličkosti. Pokaždé musí být především skvěle poskládaný tým, navíc musíte mít také vynikajícího gólmana. Když má mužstvo skvělého brankáře a hraje dobře do obrany, má šanci vyhrát titul. Jistě, musíte také nějaké góly dávat, ale čím méně jich dostanete, tím méně jich je k titulu potřeba vstřelit. Právě kvalitní obrana a gólman jsou to, co měly všechny týmy, s nimiž jsem zažil finále, společné.

O některých hráčích či týmech se tvrdí, že jejich výkony v play-off stoupají. Je to podle tebe vůbec možné?
Stačí se podívat na Kometu. V sezoně je jejich hra taková nemastná, neslaná. Rozhodně nehrají špatně, ale to nejlepší si nechávají na play-off. Tam hrají úplně jiný hokej. O nás se to třeba tolik říct nedá, celou sezonu hrajeme víceméně stejně. S hráči to tak také určitě je. Znám spoustu takových, kteří byli celý rok neviditelní, ale najednou jsou z nich v klíčové fázi sezony rozhodující hráči.

Něco podobného se říká i o tobě.
Vypjaté zápasy mě přeci jen baví o něco více. Tím neříkám, že v základní části o nic nejde, ale není tak důležité, kolikátý skončíte. Základ je dostat se do play-off. Poté začíná úplně nová sezona, kde už jde úplně o všechno.

K play-off patří také provokace a vzájemné popichování. Může to soupeře rozhodit?
Samozřejmě, že to jde. Někteří hráči jsou k tomu hodně náchylní. Myslím si, že čím jsem starší, tak se v tom sám trochu krotím. Energii, kterou bych na řešení podobných věcí vynaložil, potřebuju jinde. Snažím se spíš soustředit na svůj výkon nebo pomoci spoluhráčům. Ale přiznávám, že i v letošním play-off byly některé vypjatejší zápasy. (úsměv)

Už jsi popisoval, co potřebuje tým k postupu do finále. S Bílými Tygry budeš hrát o titul už potřetí. Je něco oproti předchozím dvěma finále jinak?
Všechny sezony měly podobného jmenovatele. Tým se sice obměňuje, ale jádro je stejné. Ale hlavní změnou je, že jsme už v lecčems mnohem vyzrálejší. Před dvěma lety nás Brno takříkajíc spláchlo díky svým zkušenostem, zato letos už bylo v semifinále vidět, že jsme za ty dva roky měli za sebou spoustu dalších těžkých zápasů a věděli jsme, jak se se sérií vyrovnat.

Teď je před vámi souboj s Třincem. Jak se na něj těšíš?
Musím říct, že v sobě zatím žádné velké napětí necítím, ale jakmile vyjedu na led, tak se to vše probudí. Hrozně nerad prohrávám, ať už jde o cokoliv. Určitě budu chtít vyhrát a udělám vše, abych pomohl týmu. Mimo led to ale tolik neprožívám.

Co od tohoto soupeře očekáváš?
Bude to zase něco jiného, než série s Brnem. Každý tým má svůj vlastní herní systém. Prostě budeme dělat vše pro to, abychom vyhráli čtyři zápasy a zvedli nad hlavu Masarykův pohár.