Libor Hudáček: Od rána to bylo úplně jiné než včera, všichni jsme šli za výhrou

Libore, včera měli zkušení hráči v kabině po zápase dlouhý proslov, pomohlo vám právě tohle v dnešním utkání?
Ano, určitě to byl jeden z rozhodujících faktorů. Od rána to dneska bylo úplně jiné než včera.

Co konkrétně bylo jiné?
To prostě člověk musí zažít. Ráno, když jsem přišel do kabiny, jsem na každém viděl, že je vyhecovaný, každý chtěl vyhrát. V prvním zápase to bylo trochu skleslé, všichni jsme si mysleli, že vyhrajeme, protože doma neprohráváme. Všichni se spoléhali na toho druhého, ale takhle to nejde, každý musí udělat něco, aby se vyhrálo.

Ta facka v podobě prvního zápasu vám tedy možná i pomohla…
Asi ano, v každé sérii jsme zatím měli jeden zápas, který se nám úplně nepovedl. Jsem rád, že jsme se ze včerejška poučili a vyhráli jsme.

Včera jsi v závěru trochu zbytečně fauloval, byl jsi hodně rád, že jsi to dneska odčinil důležitým gólem?
Určitě, já jsem si pak na trestné říkal, že už jsme to párkrát v této sezóně otočili v závěru v oslabení, tak jsem doufal, že to kluci pochopí… (smích). Ne, bylo to ode mě hloupé, ten hráč to sice trošku přihrál, ale stejně si to nemůžu dovolit. Poučím se z toho.

Dneska to bylo i více vyhecované…
To jo, hlavně to bylo tím, že jsme do toho dali emoce a srdíčko. Každého to pak více baví, i diváky, včera to bylo trochu jak v divadle, dneska byla atmosféra skvělá.

Je cesta k úspěchu proti Třinci založena právě na důrazu a bojovnosti?
Jasně, jiná cesta prostě nefunguje. Každé mužstvo má pak problémy, když je hodně napadáte a dohráváte souboje. Doma jsme v sezóně prohráli jen párkrát a vždy to bylo o tom, že jsme si mysleli, že to půjde samo.

Jak si ty osobně užíváš atmosféru finále? Přece jenom jsi jich ve své kariéře neodehrál tolik...
Já jsem hrál finále jen jednou, to si dobře pamatuji, protože jsem ho rozhodl gólem v sedmém zápase. Už vím, co to obnáší, snažím se do toho dávat vše, co je v mých silách.