Tenhle tým na to má!
Sezónu začal v pražské Spartě, v říjnu pak byl Martin Hlavačka vyměněn do Liberce za Angela Nikolova. Do týmu rychle zapadl, platný je zejména v přesilových hrách. Bohužel jeho liberecké angažmá mu zatím kalí časté zdravotní potíže. Po problémech se zády na konci prosince měl odchovanec Hodonína 12. ledna autonehodu. Ta mu vystavila stopku až do únorové olympijské přestávky. V současnosti se z nepříjemné události zotavuje a po skončení olympijských her plánuje návrat do sestavy Bílých Tygrů.
"Začal jsem trénovat naplno po dlouhé měsíční pauze. Je to těžké, ale docela se do toho již dostávám. ještě tak týden tréninku a bude to úplně v pohodě."
Co se vlastně tenkrát u Jablonce stalo?
"Díky své nepozornosti jsem způsobil dopravní nehodu, bylo štěstí, že se nikomu nic nestalo, nikoho jsem nezranil a odneslo to tak pouze moje auto. Dneska už je to všechno v pořádku a je to uzavřená záležitost."
Jak se ti v Liberci líbí, po delší době již určitě můžeš hodnotit.
"Už jsem se tady s tím městem sžil, to samé mohu říct i o kolektivu. Kluci jsou fajn, v kabině je neustále sranda. Je tady výborná parta. Daří se nám, hrajeme nahoře, dotáhli jsme se na první Slavii, takže perfektní.
Znal jsi před svým příchodem toto město? Jak se ti líbí?
"Já jsem byl v Liberci před svým příchodem několikrát. Myslím, že asi před rokem měl můj syn turnaj v tréninkové hale. Spali jsme tady tenkrát v hotelu Zelené Údolí. Byli jsme v aquaparku a v ZOO, takže já jsem město docela znal, věděl jsem, kam jdu. Líbí se mi tady."
Letos je opravdu pořádná zima, sněhové podmínky jsou ideální. Liberec a okolí přímo vybízí k lyžařským sportům. Chystáš se na lyže?
"Na lyže jsem nikdy moc nebyl, sice jsem se lyžovat kdysi učil, ale mám z toho trochu strach. V té rychlosti mám strach z pádů, abych si něco neudělal. Mám hlavně obavy ze zranění."
Co říkáš libereckým fanouškům? Jak se ti zamlouvá atmosféra v Tipsport areně při domácích zápasech?
"Tak ta je jednoznačně super. Většinou tady bývá plná aréna, a když se pak lidi dostanou do varu a začnou povzbuzovat, tak je tady parádní atmosféra."
Jaké jsou tvé hokejové plány a cíle v Liberci?
"Chtěl bych se dostat s Libercem do finále extraligy a získat titul. Když to tady vše vidím, tak ty cíle musí být ty nejvyšší. Tenhle tým na to jednoznačně má!"
Ohlédněme se trochu zpětně za tvojí bohatou kariérou. Zpočátku jsi hrál současně s hokejem závodně tenis, kdy se definitivně převážila miska vah ve prospěch hokeje?
"Bylo to v patnácti letech. V té době jsem řešil spoustu věcí - tenis, hokej, školu. Vyřešilo se to tím, že jsem odešel na gymnázium. Pak tomu napomohla kuriozní situace. Podařilo se mi zlomit raketu, na novou tehdy nebylo, takže jsem zůstal u hokeje a tenis šel do pozadí. I když dodnes ho rád hrávám."
První extraligový zápas jste sehrál v dresu Zlína, pamatuješ si na svůj debut v nejvyšší soutěži? Proti kterému týmu to bylo?
"Ve Zlíně jsem byl tehdy jako třináctý útočník. Většinou jsem dělal náhradníka. Na svůj 1. zápas v extralize si vzpomínám docela dobře, bylo to ve Vsetíně. Prohrávali jsme tenkrát 2:0 nebo 3:0, teď už nevím přesně. Šel jsem do zápasu asi tak v polovině 2. třetiny, už se nám to nepodařilo zvrátit. Měl jsem tam ale šanci, bylo to proti Čechmánkovi, bohužel jsem nedal."
Pak jsi přijal nabídku extraligové Dubnice a odešel na slovenské angažmá. Jak se ti tam líbilo?
"Na Slovensku to pro mě byla životní zkušenost, sám v cizím prostředí. Po dvou letech jsem z Dubnice přestoupil do Trenčína. Tam jsem se jezdil dívat na hokej, už když jsem hrál za Dubnici a už tenkrát jsem říkal, že bych tady chtěl hrát. Nakonec se mi to splnilo. Na Trenčín a působení pod panem Šuplerem vzpomínám moc rád. Nasbíral jsem tam hodně kanadských bodů, dostal se do All Star týmu a byl jsem 2. nejproduktivnějším obráncem slovenské extraligy. Navíc jsme pořád hráli nahoře. Za ty dva roky jsme byli stříbrní a bronzoví, takže na tohle období strašně rád vzpomínám."
Po dvou letech jsi se z Trenčína stěhoval do Karlových Varů…
"V Trenčíně jsem měl ještě na rok smlouvu, ale chtěl jsem přestoupit do české extraligy. Bohužel se nám nepovedlo dostat se do play off. V roce 2003, když už jsme neměli šanci na play off, jsem vypomáhal v rakouském Grazu. Byly tenkrát nějaké signály, že bych mohl do kempu národního týmu před mistrovstvím světa. Šlo spíš o to, abych byl na ledě, neztratil tréninkový a zápasový rytmus. Odehrál jsem tam jen pár zápasů."
Poté jsi přijal nabídku finského Ilvesu Tampere, kde jsi toho příliš neodehrál a ještě v průběhu sezóny jsi putoval do ruského Torpeda Jaroslavl. Nelitujeteš, že jsi do Finska odešel?
"Určitě nelituji, sice jsem toho tolik nenahrál, kolik jsem si představoval, ale zkusil jsem zahraniční angažmá. Poznal jsem, jaké to je ve Finsku a v Rusku. Bylo to něco nového. Po této stránce jsem byl tedy maximálně spokojený."
Děkujeme za rozhovor a ať se daří!
Pro sdílení musíte povolit cookies sociálních sítí. Detaily a nastavení
Sdílet