Ondřej Vitásek: V noci jsem se budil v bolestech

Jak se ti zranění stalo?
Dlouhodobě jsem měl problémy s ramenem. Když jsem šel na vyšetření, prokázalo se, že tam něco není v pořádku. Doktoři rozhodli, že budu muset podstoupit operaci.

Několik zápasů jsi tedy odehrál se zraněním. Je to tak?
Ano, než se uvolnilo místo na operaci, tak jsem hrál a snažil se pomoci týmu. Teď jsem třetí týden po operaci, rehabilituju a snažím se pomalými krůčky dostat zpátky.

Jak bylo těžké nastupovat do utkání v bolestech?
Nebylo to příjemný. Nejhorší to ale bylo vždycky po zápase. V noci jsem se budil v bolestech. S rukou jsem pak nemohl druhý den ani hýbat. Bral jsem prášky, které mi ze začátku pomáhaly, později už ale ani to nezabíralo. Měl jsem problém vůbec dojet autem na trénink. Jsem ale rád, že jsem to vydržel.

„Později mi už nezabíraly ani prášky. Budil jsem se v bolestech a druhý den jsem nemohl hýbat rukou.“

Existovalo riziko, že se situace může kvůli zápasovému vytížení ještě zhoršit?
Co vím, tak tam riziko nebylo. Samozřejmě člověk nikdy neví, co se stane. Mohl jsem se blbě pohnout a zranění si zhoršit, ale nad tímhle jsem nepřemýšlel.

Jak probíhá rekonvalescence?
Teď je to třetí týden od operace a každý den navštěvuji Sport Park Medical, kde se o mě starají. Postupně mě dostávají tam, kam chceme všichni, abych byl. Začátkem příštího roku bych měl zase naskočit za Tygry.

A kdy bys mohl začít s lehčím tréninkem?
Teď se bavíme s doktory, čekám na dobré zprávy, kdy budu moct pomalu začít. Zatím mohu cvičit nohy a jezdit na kole. Přál bych si, aby mě pustili i na led a já mohl alespoň bruslit kvůli kondici. Tam je ale riziko, že člověk spadne. Na druhou stranu jako hokejisti podstupujeme riziko každý den. Na to jsem zvyklý a mám rád výzvy. Ale předně nechci to uspěchat.

Ondřej Vitásek ještě před zraněním

V poslední době máš smůlu na zranění. Na květnovém mistrovství světa sis v úvodní bitvě s Ruskem zlomil dvě žebra, teď zase rameno. Jak je to těžké po psychické stránce?
Poslední čtyři až pět let se mi to celkem vyhýbalo. Nestalo se nic vážného. Teď se to bohužel stalo dvakrát po sobě. Nikdo samozřejmě nechce být zraněný. Jakmile je to navíc něco většího a člověk je odkázaný na to být doma, je to nepříjemné. Další věc je ta psychika a návrat do původní formy. To vám potvrdí hráči, kteří si tím prošli, že to je to nejtěžší. Když z toho člověk na dva týdny vypadne a vůbec nic nedělá, pak přijde do posilovny a na kolo, je to jak kdyby nikdy nehrál hokej. A na co je vůbec tohle? Jo, to je vlastně hokejka. (smích) Je to ale součást sportu a je potřeba zatnout zuby a vrátit se zpátky.

Ty jsi hovořil o návratu v lednu. Nemůže to být i výhoda, že budeš jak fyzicky, tak psychicky odpočinutý?
V tomhle to může být výhoda. Nejhorší ale pro zraněného hráče je to, když na to může jen koukat a nezasáhne do hry. Chci mít možnost ovlivňovat věci na ledě a ne jen fandit z tribuny. Nic jiného mi ale teď nezbývá. Na druhou stranu není kam pospíchat. Důležité je, aby se klukům dařilo a já se mezitím připravil.

Jak sleduješ výkony spoluhráčů? Výsledkově se tým zvedá, poslední duel s Olomoucí ovšem nevyšel.
Nejsme tam, kde bychom chtěli být. Já někdy sleduju i tréninky a nedá se nikomu nic vyčítat. Všichni makají na sto procent. Při zápase to ale drhne. Pak jsou utkání jako to s Olomoucí, kdy vedeme 2:0 a najednou to tam soupeři napadá a vše je jinak. Musíme se s tím poprat. Jedině tvrdou prací a vírou v naší sílu se to dá zvrátit. Nemá cenu vykřikovat slogany, každý musíme začít u sebe.

Od startu sezony jsi kvůli zranění ze sestavy vypadl ty i Láďa Šmíd, oba zkušení obránci a lídři defenzivy. Jak to týmem může otřást?
Ten tým to asi pocítí, ale jak se říká, vše zlé je pro něco dobré. Teď dostali šanci mladí beci jako třeba Honza Štibingr. Mají velikou příležitost ukázat trenérům, spoluhráčům i fanouškům, co v nich je. Já jsem byl před lety v podobné situaci. Také vypadli hráči ze sestavy a já se mohl porvat o místo. Jinak nám nikdo nedal nic zadarmo. Věřím, že na to ti kluci tady mají a v budoucnu to na nich může stát.