Z tygří kabiny #2: Tomáš Galvas a Jaromír Pérez o roli mladíků v šatně

Co všechno ze své pozice nejmladších příslušníků týmu zajišťujete?
Pérez: Každý má svoji roli, ale naším úkolem je připravovat autobus na venkovní zápas, třeba tam roznosit pití. Na výjezdy tam přenášíme reprák a medicinbaly. Děláme to, aby to starší kluci nemuseli řešit.
Galvas: Po trénincích a rozbruslení ještě musíme posbírat puky a nějaké lahve.

Máte na starost také nakupování různých věcí do kabiny?
Pérez: Jednou nebo dvakrát měsíčně jezdíme do obchodu, aby to vydrželo třeba na měsíc nebo na dva a nemuseli jsme tam hned jezdit znovu.
Galvas: Nakupujeme tam třeba šampóny, vody, sladké pití, všechno možné.

Je daná věková hranice na to, aby byl hráč braný jako mladík?
Galvas: Třeba se sbíráním puků je to většinou tak, že to dělají ti, kdo odcházejí z ledu jako poslední. Ale nejvíckrát tam zůstávají dlouho spíš ti mladí, kteří potom berou ty puky. Starší kluci na tom ledě nejsou úplně dlouho. Všichni mladí se vždy s něčím snaží pomáhat.

Shoduje se věk pro sbírání puků s chystáním autobusu na výjezdy?
Pérez: Zrovna puky sbírá nás pět nebo šest nejmladších, ale autobus máme na starost my s Galvim. To je naše práce.

„Svoje role bereme jako součást svého věku.“

Kdo aktuálně spadá do skupiny hráčů, kteří sbírají puky?
Galvas: Záleží to na tom, kdo z těch mladých zrovna zůstane na ledě.
Pérez: A potom si střihneme o to, kdo to odnese. Nejčastěji to vychází asi na Ryšavku (Martin Ryšavý, pozn. red.)

Máte představu, jak dlouho tu taková tradice funguje?
Pérez: To sice netušíme, ale víme, že se to vždy přenáší z generace na generaci. Před námi to dělal Honza Šír, který nám ještě minulou sezónu říkal, co máme dělat. Teď už to bylo na nás.

Funguje to stejně i v jiných týmech?
Galvas: Rozhodně ano. Jsou tam ale různé práce. Tady se dělá něco jiného, než jsem dělal v Olomouci. Vždy to tak ale funguje, že musí mladí pracovat více.

Panuje v liberecké kabině spokojenost s rozdělením rolí?
Pérez: Myslím si, že to jako mladí bereme tak, že je to naše povinnost. Je to součástí našeho věku.
Galvas: Je to tak, prostě to děláme.

„U Jardy Vlacha to musíme mít vždy dobře udělané, pokuty hrozí kdykoliv.“

Užívali jste si, když jste zavítali do liberecké juniorky, kde jste naopak byli nejstarší?
Galvas: Tuhle sezónu jsme tam bohužel moc často nebyli, takže jsme si tuhle roli tolik nevyzkoušeli.
Pérez: Myslím si, že to tolik nebereme a snažíme se být hodní. Od toho tam jsou jiní spoluhráči.

Panovala obdobná delegace rolí v týmu také na juniorském mistrovství, jehož ses již dvakrát účastnil, Tomáši?
Galvas: Trochu se to tam řešilo. Ti nejmladší třeba pomáhají kustodům, ale vždy tam byl velký servis, takže to moc nebylo nutné. Obecně tam toho moc na práci není a všechno bylo zařízené. Jen puky sbírali ti úplně nejmladší, takže Čihi s Novasem jako ročníky 2007 (Vojtěch Čihař a Adam Novotný, pozn. red.).

Popichují vás často starší hráči v týmu?
Pérez: Každý den posloucháme, že jestli něco nebude hotové, tak dostaneme pokutu. Takže se snažíme vždy dělat vše co nejdřív.

Je tedy nejnáročnější na splnění všech úloh Jaroslav Vlach jako správce týmové kasy?
Galvas: Asi ano, on to zřejmě řeší a řídí nejvíc. Tím, že je pokladník, od něj můžeme kdykoliv dostat pokutu. U něj to musíme mít vždy dobře udělané.
Pérez: Když vidí, že něco chybí, tak nás na to hned upozorní.