Z tygří kabiny #3: Martin Ryšavý, týmový DJ

Jaká byla cesta k tomu, aby se z tebe stal týmový DJ?
Když jsme přišli před sezónou, tak nám, mladým, Tomáš Filippi řekl, ať pustíme písničky, že to máme na starost. V tu dobu nás tady jako mladíků bylo třeba osm a zhruba dva dny jsme se s pouštěním střídali. Mně to potom zůstalo dva dny po sobě a když pověřili někoho jiného, tak za mnou přišel, ať pouštím já. A tak mi to zůstalo i do sezóny.

Je to poprvé, co takovou roli plníš, nebo s ní máš zkušenosti z dřívějška?
Byl to jeden z mých úkolů už na mládežnických nároďácích. Působil jsem tak ale i moje poslední dva roky v Kanadě. I z tohohle ohledu u mě nejspíš převažují anglické písničky.

Jsi na tuto pozici sám, nebo ti vypomáhají i další hráči?
Beru to spíš tak, že jsem zodpovědný za to, co hraje, a co nehraje. Ve výsledku ale kluci, kteří si chtějí něco přepnout, buď znají heslo od mého mobilu, nebo jim ho řeknu, a můžou si pustit cokoliv budou chtít. V případě, že tam bude tak špatná písnička, která by se hodně klukům nelíbila, tak to jdu přepnout sám. Většinou s tím ale nikdo problém nemá. Má to být pro celou kabinu a ne, aby si někdo pouštěl jenom pro sebe. Ať už jde pouštět kdokoliv, může si to přepnout, dát tam jiný playlist, naprosto cokoliv. I když jsem třeba na ledě a někteří kluci zůstávají v šatně, tak si písničky můžou přepnout. Zas takový problém mi to nedělá.

Při jakých příležitostech tuhle roli vykonáváš?
Písničky pouštím v podstatě denně. V šatně před tréninkem, po něm, snažil jsem se i před zápasy. S klukama jsem se ale potom dohodl, že si nejprve pouštím písničky jen čistě pro sebe. Až těsně před začátkem utkání, když se oblékáme, zase pouštím všem hromadně. Máme to nastavené tak, že jsou tyhle zápasové písničky pořád stejné a nemění se, jen se pouští z mého telefonu.

„Snažím se, aby byl můj výběr co nejvíc pestrý.“

Existuje jednotný playlist i na tréninkové dny, nebo je výběr víceméně na tobě?
Je to hodně různé, ale kluci to nechávají na mně. Občas se jim to nelíbí, tak to přepnu, ale snažím se to měnit a dávat tam i něco novějšího. A střídat české a anglické písničky, aby to nebylo každý den to samé a stereotypní.

Panuje s tvým výběrem písniček v kabině spokojenost?
Někdy tam jsou lehké výčitky, ale nikdy se to nemůže líbit všem. Snažím se, aby byl můj výběr co nejvíc pestrý a nebyl jen na jednu stranu. Kluci jsou spokojení, jinak by mi to asi nezůstalo.

Je kabina co se hudebního vkusu týče jednotná?
Tím, že je nás tu dost mladších kluků a pár starších, tak se to spolu občas nepotkává. Starší hráči mají rádi trochu jiné písničky. I proto se snažím hledat určité kompromisy mezi tím, co posloucháme my mladší a co se líbí i těm starším. Dá se říct, že jsou tam věci, ve kterých je kabina jednotná. Jen akorát nepustím věci, které poslouchám doma, nebo v autě.

Dokážeš říct, jaký hudební žánr zní kabinou nejčastěji?
Spíš u nás hrají anglické písničky, někdy ale pustím nějaké české klasiky. Jeden den to můžou být Chinaski nebo Michal David, někdy zase country. Jsou dny, kdy hraje americký rap, a to ať už starší, tak novější. Je to různé, abychom si všichni občas poslechli, co máme rádi.

Převažují zde spíše starší skladby, nebo ty novější?
Možná trochu víc ty klasické. Může to být 50 Cent, stejně tak Rihanna nebo Chinaski. Něco, co známe jak my mladí, tak ti starší. Pak je tam to, co si pustíme jako mladší a posloucháme si to. Někteří starší kluci to ale znají a mají to v hledáčku. Celkově je to ale zhruba padesát na padesát mezi klasickými a trendujícími věcmi.

Jsou zde písničky či interpreti, u kterých víš, že je nemůžeš pustit?
Některé žánry, jako třeba novodobý americký rap, který si rád poslechnu sám, úplně pouštět nemůžu. Občas se to stane, ale nevydrží to tam dlouho. Jinak je to všechno přijatelné. Není to tak, že by se pak někdo ozýval, ale občas si někteří stěžují, když se jim můj výběr nelíbí. A já dopředu vím, že si stěžovat budou. Když tam potom dám něco jiného, tak se to zase nebude líbit dalším klukům. Je tam pár žánrů, u kterých mám vytipované, komu se to nebude líbit.

„Nehraju jen pro sebe, ale pro celou kabinu.“

Jaké skladby se naopak těší největší přízni a četnosti pouštění?
Do toho budou patřit ty předzápasové. Ty hrají primárně když se oblékáme před utkáním, někdy ale i v tréninkových dnech. Nedá se říct, že by byla jen jedna, ale třeba Vlašákova (Jaroslav Vlach, pozn. red.) oblíbená je „Hej, Sokoly!“ od I. M. T. Smile. Hodně se to ale míchá.

Vítězný playlist je jasně daný. Jak řešíte, když začne hrát některá z jeho složek mimo tuto situaci?
Většinou si dávám pozor, aby to tam nebylo, jinak to přepneme. Jsou to písničky spojené jenom s tím momentem, kdy vyhrajeme. Snažím se, aby to tam nebylo. Kluci ale znají heslo od mého telefonu, takže si to občas pustí sami, a to už nechávám na nich. Když tam dám nějaký playlist, tak si tam kdokoliv může pustit co chce. Mobil je tam daný, kluci mají heslo a je to nastavené tak, že to nemusí být vyloženě podle mě. Nehraju to pro sebe, ale pro celou kabinu. Když chtějí kluci něco změnit, nebo si poslechnout výherní písničku, tak s tím nemám nejmenší problém.

Kdo je nejčastějším žadatelem o svoje skladby?
U mobilu, ze kterého se to pouští, sedí Vlašák, takže si tam často něco přepne. Ale jsme domluvení na takovém rituálu, že tam před zápasem napojím telefon, pustím playlist a on si písničky přepíná sám a nenechává to jít popořadě. Jsou tam věci, které už teď máme v sobě zažité. Máme to tak i při tréninkových dnech, kdy tam mám telefon připojený, sedím naproti němu a Vlašák je vyloženě u něj. Takže když si chce něco přepnout, tak to prostě udělá.

Jsou u toho taky další starší kluci, takže si to taky přepínají sami. Takže nejspíš Vlašák, ale ne ve špatném, vychází to z toho, kde sedí. Na druhou stranu jsem za to i rád, protože když vidím, co kluci poslouchají, tak vím, co tam potom sám můžu a nemůžu dát. Poslouchám to, abych měl víc nápadů a dělám si tím obraz.