Antonín Dušek se chce trvale usadit v základní sestavě

Otec stál i za přechodem talentovaného útočníka do nedalekého Havlíčkova Brodu, který následoval v šesté třídě základní školy. „Začal jsem tam chodit do sportovní hokejové třídy a vydržel až do osmé třídy, kdy jsem přešel do dorostu. Na střední školu jsem šel sice do Jihlavy, ale s hokejem jsem pokračoval v Brodě. Tam nezapomenu na trenéra Kraučuka, který byl sice hodně přísný, ale možná i proto jsme pod ním měli úspěchy.“

V roce 2002 následoval velký přesun do Liberce. Přestože o útočníka měla ještě zájem Dukla Jihlava, zvolil Antonín město pod Ještědem. „Byl jsem v Dukle na týdenní zkoušce, kde jsem uspěl. Pak však přišel zájem Liberce a nakonec jsem se rozhodl právě pro Tygry. Rozhodlo zejména zázemí a podmínky, které jsou v Liberci na špičkové úrovni.“ Pod Ještěd přišel Antonín v době, kdy mládeži vládl pevnou rukou trenér Čermák. „Hodně mi pomohl, stejně jako Petr Buben v juniorce. Ten mi v mém prvním roce v juniorech dal hodně prostoru na ledě.“

Antonín Dušek je všestranným sportovcem, v mládí ho to krom k ledu táhlo ještě na fotbalový trávník a tenisové kurty. „Hrál jsem fotbal až do dvanácti, pak jsem musel přestat, protože jsem to všechno prostě nestíhal. Začínal jsem v bráně a později jsem se přesunul na hrot.“ Volba prioritního sportu však nevydržela Tondovi dlouho, neboť brzy začal hrát již zmíněný tenis.

„Hrál jsem okresní soutěž za Ledeč, ale probíhalo to tím způsobem, že jsem netrénoval, ale pouze chodil na zápasy. Tamní funkcionáři mě viděli na kurtech s tátou a zeptali se, zda bych za ně nehrál. Plácli jsme si a já i přes tento způsob držel dobrou bilanci, kdy jsem za celou dobu snad pouze dvakrát prohrál.“ Už brzy ale v Tondově srdci začal naplno bodovat hokej a s ním jdou v ruku v ruce hokejové idoly či vzory. „Dřív to byl Jaromír Jágr, nyní asi Alexander Ovečkin,“ dodává.

Přestup mezi muže přišel v sezóně 2005/06, kdy Antonín vyzkoušel prvoligovou scénu v dresu Berouna. „Byl jsem za tu šanci rád, bohužel mi ji zkalilo zranění. Odehrál jsem asi čtyři zápasy v 1. lize a dvanáct za juniory, když přišlo vážné zranění. Zlomil jsem si klíční kost, a hned po návratu jsem si ji zlomil znovu. Byl jsem tak třičtvrtě roku mimo hru a zřejmě díky tomu přišel o šampionát „20“. Byl jsem totiž na všech předchozích srazech, ale pak přišlo zmíněné zranění.“

Před sezónou 2006/07 dostal šikovný forvard od trenéra Palečka šanci v letní přípravě, a protože nezklamal, zařadil se mezi kandidáty širšího kádru. Poprvé přeskočil extraligové mantinely ve 12. kole na Spartě. „Před zápasem jsem byl nervózní, ale jakmile jsem skočil na led, tak to ze mě spadlo. Navíc se vyhrálo a tak mohu říci, že extraligovou premiéru jsem měl úspěšnou.“

Kromě startů za Liberec působil bývalý mládežnický reprezentant v prvoligovém Berouně, v loňské sezoně také vypomáhal Vrchlabí. „Ve svém věku potřebuji hlavně hrát, a to se mi dařilo,“ tvrdí.

Mladý útočník nepostrádá sebekritiku. Uvědomuje si, že pokud chce hrát pravidelně extraligu, musí na sobě i nadále pracovat. „Chci se natrvalo prosadit do áčka, takže musím makat. Ve všem mám rezervy, ale nejvíce musím zlepšit střelbu.“

Za svou krátkou kariéru stihl Antonín již několik úspěchů. „Rozhodně si velmi považuji, že jsem se dostal do mládežnických reprezentačních výběrů, pak také určitě třetí místo s libereckými juniory a s A týmem Bílých Tygrů.“

Hlavním koníčkem "Tonyho" je „překvapivě“ opět sport. Zejména tenis, fotbal a squash. Rád se rovněž podívá na dobrý film, k nejoblíbenějším patří komedie či příběhy podle skutečných událostí. Sympatický hokejista prozradil, že před zápasem nemá žádný pravidelný rituál. "Když se zadaří, tak dělám pořád to samé,"

Dvaadvacetiletý centr, který si v loňských padesáti utkáních připsal pět bodů za dvě branky a tři asistence, nezapomíná na skvělé liberecké fanoušky. "V Liberci jsou super diváci. Spoustu jich znám. Atmosféra při domácích zápasech je výborná. Akce white out z loňského play off byla neuvěřitelná. Nic lepšího jsem doposud nepoznal."