Manažerský dres Bílých Tygrů - Ctibor Jech

Do Liberce jsem přišel na studia v roce 1967 z Jihlavy a nakonec tu i zůstal. V roce 1969 jsme postoupili jako tehdejnší Stadion Liberec do 1.NHL, kde jsme působili až do roce 1983. Z dnešního pohledu můžeme na toto období hledět jako na úspěšné, neboť jsme se pohybovali mezi lepšími týmy soutěže. Díky tehdejšímu systému, kdy moc hráčů nemohlo odcházet do zahraničí, působili i v nižších ligách kvalitní hráči. K nám přišel v osmadvaceti letech Jarda Nedvěd z extraligového Litvínova, de facto v nejlepším hokejovém věku, hráli tu Pril, reprezentačními zkušenostmi prověřený Vohralík, Panchartek a další. To byla určitě doba, na kterou já osobně vzpomínám velmi rád.

Druhá etapa nebyla z pohledu libereckého hokeje tolik úspěšná. Po roce 1983 přišla krize, kdy jsme sestoupili do nižší soutěže a měli problémy i po opětovném postupu zpět do druhé ligy. V tomto období jsem již nepůsobil jako aktivní hráč, ale jako trenér. Spolu s pány Kasíkem a Vozkou jsme se starali o liberecký hokej. Ihned po revoluci odstoupil od naší spolupráce podnik Pozemních staveb, který v té době měl zcela jiné starosti, než věnovat se hokeji. Proto jsme byli schopni udržet na kvalitní úrovni pouze týmy mládeže, u mužského týmu jsme se potýkali s daleko většími problémy. Byli jsme nuceni čekat na vstup nějakého významnějšího partnera, který by nám s hokejem dokázal pomoci. Tím se stal pan Syrovátko, který si prošel jako hráč naším klubem a který k němu měl vždy velmi dobrý vztah. Spolu s tím jak se mu dařilo budovat svou firmu, dařilo se i libereckému hokeji, který v roce 1995 postoupil do 1.ligy.

Kdy jste začali reálně uvažovat o nejvyšší soutěži?

To propuklo naplno v sezóně 1998/99, kdy jsme skončili za Znojmem, které dokázalo vyhrát baráž v souboji s Jihlavou. V té době přišel pan Syrovátko s vizí, kdy hovořil o tom, že nadešel čas přehodnotit další plány hokejového klubu a vytvořit takové podmínky, abychom se mohli pokusit o postup do extraligy.

Prošel jste všemi pozicemi v klubové organizaci. Co vás přimělo opustit trenérskou střídačku a dát se na pozici manažera?

V době, kdy vstoupil do klubového dění současný prezident, jsme dospěli k názoru, že provozovat hokej dřívějším způsobem nelze. Zkušenosti z vedení podniku a transformace sportovního odvětví jako celku nás přiměly ke změně pohledu. Tak jak byla úspěšná firma, přetvořilo se i řízení libereckého hokeje. Já jsem si vždycky myslel, resp. inklinoval k pozici trenéra. Vystudoval jsem i kvůli tomu pražskou FTVS. Věci, které nabraly spád po roce 1994, a nabídka, která vzešla od pana Syrovátka, však ovlivnila osud mnoha lidí v našem klubu včetně toho mého.

Určitě to pro vás nemohlo být jednoduché, vždyť sportovní management v této době zde neměl žádnou tradici a byl dá se říci v plenkách...

To je pravda. Zkušenosti, které jsme měli k dispozici, byly opravdu velmi omezené. Sportovní manažerství jako takové tu nefungovalo a já byl nucen sbírat zkušenosti všude, kde se dalo. Otázky jako hospodaření, přísun peněz a zajištění chodu klubu, tvorba týmu, uzavírání smluv s hráči tu do té doby nebyly vůbec pokládány. Vše bylo financováno ze státních peněz nebo se to stalo součástí podnikového řízení, dřívějších socialistických kolosů typu Poldi apod. Vše bylo pro nás nové, ale potřeby klubu si to vynutily.

Stali jste se úspěšným klubem, teď nemám na mysli účinkování v extralize, ale finanční zabezpečení klubu. Do jaké míry ovlivnila chod klubu firma Syner a jaká je současná situace finančního zajištění Bílých Tygrů?

Celé řízení hokejového klubu, jak jsem již zmiňoval, je spojeno s firmou. Dnes je to spíše holdingem, který do kterého se Syner transformoval. Prezentace firmy se odvíjela od prezentace hokeje. Úspěšnost obou subjektů rostla paralelně vedle sebe, to si myslím bylo velmi důležité. Co se týká dnešní situace, máme uzavřeno přes padesát smluv na částku vyšší 400tisíc korun a dalších 70-80 na částky od 5tisíc výše. To je velkým úspěchem především holdingu, neboť jeho pověst ovlivnila vstup řady partnerů do libereckého hokeje. Zájmem nebylo táhnout klubový rozpočet pouze z prostředků jednoho generálního partnera, kterým Syner je, ale najít široké spektrum firem, jež se na rozvoji hokeje budou podílet.

To se vám bezesporu s úspěchem podařilo. Podíváme-li se na jiné týmy, za řadou z nich stojí silný partner, který ale v případě ekonomických potíží dokáže strhnout do hlubin i tým, který financuje…

To je pravda, naší vizí bylo právě těmto situacím předejít. Díky zárukám společnosti a jejích partnerů se nám to podařilo a potíže, kterými si prošly třeba Vsetín či Havířov, by se nám měly obloukem vyhnout.

Co třeba naopak taková bašta hokeje jakou je Plzeň? Proč tam se v poslední době nedaří?

Nepřísluší mi hodnotit práci v jiných klubech. Co se týká obecně problému sportovní stagnace, domnívám se, že je to hlavně otázka interpersonálních vztahů. Naše práce je založená na vztazích mezi lidmi, na potřebách neustálé komunikace. Problémy, které vznikají, je možné řešit, hledat východiska a alternativy, a nebo je zamést pod koberec a tvářit se nějakou dobu, že nejsou. V tom případě na sebe neúspěch nenechá dlouho čekat. Chybí-li určité pnutí, motivace či touha něco stvořit, pak se klub ocitne v určitém začarovaném kruhu, který může vyústit v delší krizi.

Posily z NHL v dresu Bílých Tygrů?

Otázka NHL je opravdu velmi aktuální. Je však důležité věc vidět z několika pohledů. Za prvé, hráči budou moci působit v jiných klubech, teď myslím ty evropské, pouze v případě, že nebudou mít v NHL platnou smlouvu. Dalším bodem je pak to, jak se na vstup hráčů do Evropy připraví mezinárodní hokejová organizace IIHF. Ta nemůže vpustit do evropských soutěží nekontrolovatelné množství hráčů. Jak by to dopadlo v případě uzavření kolektivní dohody např. uprostřed sezóny, to nemohu ani domýšlet. Regulérnost soutěží musí být zachována a proto budou muset být vytvořena taková opatření, která to deklarují. Situace v extralize je jasná díky směrnicím, resp. platným přestupním řádům. Do klubů se tak mohou vrátit jen jejich kmenoví hráči. Co se týká naší situace, v úvahu připadají Petr Nedvěd, Jakub Čutta či mladý Tomáš Plíhal.

A co možné výměny hráčských práv, jako nedávná transakce před play-off mezi Plzní a Pardubicemi, které si vyměnily práva na brankáře Bartu a Salfického?

I to je jedna z alternativ, na to je však ještě příliš brzo. Případná jednání jsou teprve před námi.

Vrátíme-li se ještě k NHL, musím se zeptat na otázku financí, na připravované kolektivní smlouvy. Jak chce pracovat na zlepšení vztahů s NHL mezinárodní hokejová federace IIHF? Nebylo by pro evropský hokej lepší, kdyby řízením tohoto vrcholného orgánu byla pověřena osoba z hokejových zemí?

Musíme to vidět ze dvou pohledů. Mezinárodní hokejová federace je orgán se samostatnou působností a NHL ji jako vrcholný hokejový orgán příliš vážně nebere. NHL je profesionální soutěží, která se řídí sama a jako taková uznává pouze svoje reglementy. Hokej je díky tomu na zcela odlišné úrovni než fotbal. To se týká především stránky finanční, kde jsme jako hokejové národy na tom opravdu prachbídně. Hráči od nás odcházejí za irelevantní částky, které absolutně neodpovídají jejich kvalitě. Celý fotbal je řízen organizacemi FIFA, resp. UEFA, neexistuje žádná soukromá soutěž. Co se týká druhé otázky - samotného řízení, tam je to stejně složité, spíše trochu paradoxní. Souhlasím, že kdyby hájil zájmy hokejové federace někdo z hokejové dejme tomu "osmičky nejlepších", možná by přestupová politika byla trochu odlišná. Musíme si však uvědomit, že federace sdružuje přes dvacet zemí Evropy a těch "silných" hlasů je tudíž menšina. Proto se prosazují lidé jako Švýcar Fasel a proto je organizace IIHF tak zkostnatělá. Vezmeme-li ještě v úvahu, že finanční možnosti soutěží ve Švédsku, Finsku či třeba Švýcarsku jsou mnohem vyšší českých, pak pozice extraligy a v ní působících hráčů je velmi nestabilní, co se týká kvality.

To nezní příliš optimisticky, vezmeme-li v potaz dění v Rusku…

Ano, Rusko se neuvěřitelným způsobem zvedá a my nechápeme, kde se tam finanční prostředky v takové míře berou. Půjde-li to takhle dál, dostane se Rusko na úroveň samotné NHL a je jen otázkou času, kdy budou do Ruska odcházet i samotní Američané. Finanční a daňová stránka je tam pro hokejisty opravdu zajímavá. Vyrůstají tam nové moderní arény a podaří-li se jim tam nastolený trend udržet, mohou se na hokejovém trhu začít dít opravdu nevídané věci…

Liberecké opory v play-off: všichni se k nám vrátí

Samozřejmě určité riziko zde existuje. Přesto jsme však hráče uvolnili a na toto téma s nimi také hovořili. Všichni, kterým bylo umožněno zahrát si play-off, se k nám po jejich skončení vrátí. Tak jsme se dohodli a s tím byli hráči také uvolněni. Všichni měli zájem na dalším působení v týmu Bílých Tygrů. Je pravda, že jejich výkony zvýšily zájem na trhu, který se již stihl projevit, jejich možné uvolnění ale není aktuální otázkou.

Určitě se klubovému rozpočtu ulehčilo… Kolik jste jejich odchodem ušetřili?

Nebudu tvrdit, že jsme ekonomickou situaci neřešili. I to hrálo v rozhodování o jejich uvolnění roli. Dokážu-li to přesně odhadnout, v případě čtveřice Musil, Jankových, Kropáč a Čakajík je to zhruba 2,5 miliónu.

Zastavme se na chvíli u momentálně "kladenských dvojčat". Jak vůbec došlo k situaci, že tým, který proti vám loni bojoval v baráži, získal oba útočníky? Ti mu letos vydatně pomáhají k návratu do nejvyšší soutěže…

Domnívám se, že vše začalo vloni. Objížděl jsem republiku ve snaze získat posily pro play-off, resp. baráž. Podařilo se nám získat vsetínského Hudlera a díky určitému komplotu, který zde ze strany extraligových týmů byl, jsme byli nuceni odehrát následnou baráž bez pomoci zkušených hokejistů. Kladno se letos pokusilo o podobný krok, který jim ale daleko lépe vyšel, neboť tendence jsou spíše naprosto opačné loňského roku. Naše situace ohledně Musila a Jankových byla dána nedosažitelností play-off a tudíž přehodnocením situace také ohledně juniorů. Možnost dát jim šanci vyzkoušet si nejvyšší soutěž byla velmi lákavá s ohledem do příštích let. A co se týká právě Kladna, je to určitě i pro fanoušky velmi zajímavá situace.

Znamená to, že přetekl pověstný pohár trpělivosti s týmem Havířova?

To nemohu soudit. Názory na tento klub, se kterým jsme my zatím neměli co do činění, jsou však při nejmenším rozporuplné. Vztahy z předcházejících sezón, ať již se týkají finanční situace či přesunu hráčů, nebyly a nejsou vždy korektní. Naopak moravské týmy Třinec či Vítkovice pochopitelně mají zájem na udržení Havířova v nejvyšší soutěži. Růst hráčů, kteří jsou zde na hostování, je patrný.

Spolupráce Liberce a Jablonce bude pokračovat

Nikoliv, spolupráce i nadále probíhá. My jsme měli a stále máme velký zájem na tom, aby se Jablonec dostal do první ligy. Proto jsme chtěli na konci sezóny uvolnit hráče právě do sousedního města a pomoci jim tak v play-off poprat se o první ligu. Bohužel nedošlo k oboustranné dohodě a myslím, že tah je nyní na jabloneckých Vlcích. Vedení týmu si musí uvědomit hlubší smysl spolupráce, která netkví pouze v libereckém hokeji a "jeho" extralize. My jsme chtěli do hry vstoupit i jako participanti, co se týče finanční či organizační stránky. Ta hráčská je samozřejmostí. Naše snaha o vytvoření hokejového regionu trvá nadále. Tři roky tu úspěšně fungovala spolupráce, za tu dobu šel jablonecký hokej viditelně nahoru. Vize samostatnosti obou týmů, to je dle mého názoru krok zpět nebo nic neřešící přešlapování na místě. Nejsme fotbal, abychom dokázali úspěšně fungovat bez vzájemné pomoci. Každý tým má vytvořen svůj region. A Mladá Boleslav to má přeci jen blíže k Praze, což se není čemu divit. Ambice v tomto klubu sahají do nejvyšší soutěže a je jen otázkou času, kdy se tak budou v Boleslavi prezentovat veřejně.

Dočkají se i Bílí Tygři svojí "baby-line"?

Úspěchy juniorského týmu nám letos udělali velkou radost, vlastně ještě dělají (pozn.: stav semifinále proti Třinci je vyrovnaný, v pátek sehrají Tygři třetí utkání ve Svijanské aréně). Mužstvo je dlouho pohromadě. Ti nejlepší spolu hrají již od žákovských kategorií, když prošli sportovními třídami. Navíc se nám letos podařilo vůbec prvním rokem tým doplnit o hráče z jiných družstev, jmenovitě z Kladna a Litvínova. I o tom je dnešní mládežnický hokej. Hráči, kterým se jinde nedává tolik příležitostí, mohou být pro jiný tým přínosem. Pro ně je obrovskou výzvou letošní play-off. Tým vyhrál svou skupinu, ale play-off je samozřejmě zcela odlišnou soutěží. A jejich přechod mezi muže? To je velmi individuální, specifické u každého hráče. Většinou to trvá 2-3 roky, než hráč jak se říká dozraje. My chceme, aby měli možnost projít si přechodem do "A" týmu první ligou. To je naše priorita.

Kteří z nadějných mladíků mají šanci uchytit se v extraligovém týmu Bílých Tygrů? Neuvažujete o vzniku čtvrtého útoku podobného pardubickým "miminkám"?

Vše se bude odvíjet od předsezónního kempu a letní přípravy. Juniorský útok již šanci vyzkoušet si extraligu dostal. Teď však půjde o to, aby ty tři lajny před ním uhráli to svoje. Pak zbude čas i pro mladíky. Cíl pro rok 2004 je jasně vytyčen, tím je play-off. Vše se bude odvíjet od vývoje, resp. vstupu do jednotlivých utkání. Bude-li možnost, dostanou příležitost i naše naděje z juniorského týmu. Zapojit do hry vlastní odchovance je pro klub vždy výhodnější. Vlastní hráči jsou nejen levnější než nakoupení hotoví borci, ale mají ke klubu mateřský vztah a to v hokeji pořád hodně znamená. Je něco jiného, když hrajete doma, v klubu, ve kterém jste vyrostli, ve městě, kde máte rodiče a spoustu kamarádů. I když se hovoří o klubizmu, že vymírá, naše filozofie hodně staví právě na opaku.

Není možné nepostřehnout, že máte syna, který letos stihl nakouknout do elitní soutěže. Jak jste spokojen s jeho hrou a v čem se mu snažíte poradit?

Smích… Tak já jsem působil jako trenér mládeže v Liberci a byl jsem i u třídy, kde hrál můj syn, Lukáš Pabiška a další. S tím, jak se naše cesty rozešly, tzn. moje úloha v klubu se změnila z trenéra v manažera, změnilo se i zasahování do synova hokeje. Ubylo rad, na trénování tady máme svoje odborníky a já jim nemohu zasahovat do jejich pravomocí. Oni jsou zodpovědní za svou práci stejně tak, jako já za tu svou. Samozřejmě, že se doma o hokeji bavíme. Mluvíme o jeho nedostatcích, které vidím hlavně v produktivitě, ale na to má ještě čas. Fandím mu jako každý táta svému synovi. Určitě to má však složitější, když otcova pozice v klubu je na vysokém místě. Vše záleží pouze na něm. Patří mezi ty hráče, kteří musí hodně bojovat. To mu ale v každém případě může do života jen prospět.

Vize pro příští sezónu - vše pro play-off

My jsme dali letos příležitost dvojici brankářů Falta - Koťátko, kteří se zasloužili o postup do extraligy. Chceme-li zvednout kvalitu týmu, pak je i tento post důležitý a my se pokusíme o jeho vhodné doplnění. Otázka gólmanů je však velmi aktuální ve všech týmech. Kvalitní brankáři jsou obecně nedostatkové zboží a česká škola je díky své výjimečnosti všude ve světě velmi žádaným artiklem. Není se proto čemu divit, že si každý tým svého gólmana hýčká a předchází možným odchodům. I ostatní posty se však budeme snažit vhodně doplnit.

V souvislosti s výjimečností brankáře pro mužstvo se zeptám na dvě osoby, o jejichž angažování by se dalo spekulovat… Jsou to Dušan Salfický a Oldřich Svoboda, jehož příchod dalo by se říci se mohl uskutečnit již v průběhu sezóny…

Nemohu k tomu říci nic než že brankářské alternativy by se daly spočítat na třech čtyřech prstech. Takže ano, jejich situaci jsme sondovali. Svoboda byl vyřazen ze znojemského kádru a to pověsti vždy moc nepřidá. V podobné situaci jsme tahali z Chomutova Pavla Faltu. Hráč to má pak vždy těžké, aby řeči o své osobě, které třeba nebyly pravdivé, vyvrátil. Pozice Dušana Salfického se v Rusku mění každým dnem, dnes se mu daří a dostává důvěru …

Jak to vypadá s návraty Stanislava Procházky a Vojtěcha Kubinčáka?

Vojtěch Kubinčák zůstane Spartě, trvalou výměnou za Pavla Kašpaříka. Standa Procházka se vrací, což bylo Budějovicím sděleno i přes jejich opětovný zájem. Je pravda, že jsme od něho čekali víc. Jeho zkušenosti z Pardubic měly být velkým plusem pro náš tým. V době, kdy jsme ho trejdovali za Gřegořka,byl velký problém na místě obránců. Zranění Holuba s Kudrnou a Válovy problémy s adaptací na extraligu si změnu vyžádaly. Standa nehrál tak agresivně, jak jsme po něm požadovali, a zájem na trhu byl právě o jeho osobu, proto musel odejít. Pro další sezónu s ním ale normálně počítáme a po odpočinku by se měl normálně zapojit do tréninkového procesu. (více o změnách v kádru v článku Hodnocení nových hráčů)

Za jeden z problémů spojovaných s jeho odchodem bylo považováno časté dojíždění do Pardubic…

Musíte to vidět v širších souvislostech. Opravdu budujeme v Liberci hokej tak, abychom pomalu postupovali nahoru. To se týká jak organizační stránky, tak i financí, hráčů a v neposlední řadě stránky sportovní. My vytváříme hráčům podmínky a po nich chceme kvalitní výkony. Chceme po nich, aby zde žili se svými rodinami, a to jim i umožňujeme. Staráme se, aby přirostli k městu, k týmu. Oni jsou povinni se plně koncentrovat na hokej, na hokej v dresu Bílých Tygrů. Proto musíme udělat vše, aby se hráči cítili být součástí naší organizace. Jen v tom spatřujeme smysl naší práce a úspěšného působení v extralize. Je pravdou, že v případě Standy Procházky se nám to moc nepodařilo a jeho časté odjezdy do Pardubic možná napomohly k jeho odchodu. To bychom chtěli v nadcházející sezóně samozřejmě změnit.

Poslední otázka, pro čtenáře možná nejaktuálnější. Co nabídnete divákovi v příštím roce? Jak probíhá projekt s výstavbou nové arény?

Naši diváci jsou pro nás stejnou prioritou jako samotný chod klubu. Samotná soutěž a sportovní výkon dle našeho názoru v dnešní době již nestačí. Je potřeba udělat mnohem víc pro získání diváka a ještě více pro to, abyste si jej udrželi. My se již čtyři roky snažíme v tomto směru udělat maximum, aby se nám to nakonec podařilo. Se současnou arénou toho však již opravdu mnoho udělat nelze. Investovali jsme do akustiky, očekávaný výsledek se nedostavil. Tvar haly je natolik nešťastný, že lepšího ozvučení není možné dosáhnout. To samé lze říci o zimě, která ve Svijanské aréně je. Co nás však nejvíce letos zklamalo, byla nejlukrativnější místa k sezení, rezervovaná pro sponzory. Ta bohužel zůstala nevyužita a proto bychom je chtěli nabídnout divákům, pakliže jejich rezervace nebude do určitého data potvrzena. Mělo by dojít k úpravě stávajících sedaček a k vytvoření nových zón, oddělujících jednotlivá místa k sezení.

A projekt nové multifunkční arény? K tomu mohu zodpovědně říci, že na jaře se začne stavět. Jen v novém prostředí můžeme divákovi nabídnout skutečně vše, co by si zasloužil. A Liberec se svými diváky, teď nemluvím jen o těch hokejových, si novou multifunkční arénu zaslouží. Já pevně věřím, že průtahy, jejichž svědky jsme se mohli při stavbě arény Sazka pro světový šampionát 2004 stát, nás nečekají a garantované datum dokončení v roce 2005 bude splněno.

Dnes ještě plánujeme zveřejnit hodnocení hráčských výměn v uplynulé sezóně - pozn. red.

Ctibor Jech - profil
Narozen:
6.2.1949
Studium:
2. SVVŠ Jihlava /Gymnázium/ Vyšší škola stavební-Děčín /nástavba/ FTVS UK PRAHA - trenér ledního hokeje
Hráčská kariéra:
Žáci + dorost + junioři - Jihlava 1959-1967 dospělí: od 1968 - 1983 Stadion Liberec 1972-74 Dukla Jihlava B (vše I.NHL v té době 2.nejvyšší soutěž.)
Trenérská kariéra:
od 1984 A družstvo 2. a 1.liga ČR od 1987 junioři, dorost - extraliga od 1992 A mužstvo 2.liga od 1995 A mužstvo postup do 1.ligy od 1996 manažer klubu a trenér sportovní třídy