Oldřich Svoboda – jak se stát z Orla Tygrem
Jednou ze snah GM Bílých Tygrů Jecha bylo posílit tým o kvalitního brankáře. Pro trenéra Jandače to byl zásadní požadavek z uvažovaných postů. Tím, kdo bude hájit barvy Bílých Tygrů, je veterán Oldřich Svoboda. Muž, který v roce 1991 získal titul s Duklou Jihlava, která dnes na své zlaté časy může již jen vzpomínat, sundal orlí křídla a chystá se obléci do dresu dravé šelmy. Právě na něj se budou v nadcházejícím ročníku Bílí Tygři spoléhat a proto jsme novou tvář v liberecké svatyni vyzpovídali.
Jak vlastně došlo k vašemu přestupu? Kdy jste začal uvažovat o odchodu k odchodu z Ruska?
Přes svého agenta Roberta Spálenku, se kterým jsem začal spolupracovat, jsme mapovali situaci na českém trhu. Již v zimě začal sondovat možnosti. Koncem ledna bylo jisté, že Liberec se v extralize udrží a de facto se stal nejvážnějším uchazečem o mé služby. Byly tu i jiné nabídky, ale s Libercem vše nabývalo zcela konkrétních rysů. S panem Jechem jsme byli v pravidelném kontaktu a nakonec jsme se dohodli.
Na jak dlouho byl uzavřen kontrakt? Počítáte ještě s možností návratu do Českých Budějovic, kde máte trvalé bydliště?
Smlouvu jsme podepsali na 2 roky plus opce na další sezónu. Co se týká dalšího působení, to bude velmi záležet na tom, jak se nám s mužstvem bude dařit. Je pravda, že mám na jihu Čech zázemí, rodinu, a tak bych se tam jednou chtěl vrátit. S manželkou jsme se dohodli, že zde budu sám, rodina za mnou bude pravidelně jednou za čtrnáct dní dojíždět. Myslím, že to tak bude lepší. Nechtěl jsem, aby tu dálku musela absolvovat častěji.
V Liberci jsou nyní tři brankáři s ambicemi na post prvního brankáře. Nebál jste se této situace, co by mohla s týmem udělat?
S panem Jechem jsme se samozřejmě bavili o situaci, která zde po mém příchodu nastane. Já jsem přišel chytat, ale je jasné, že každý z hráčů chce být na ledě a ne na střídačce. Liberec mě rozhodně nekupoval proto, abych vysedával na střídačce. To se ode mě určitě neočekává. Jsme ale profesionálové a uděláme vše, co bude nejlepší pro tým. Při podpisu smlouvy jsme mluvili i o mé úloze u týmu do budoucnosti, kdy bych se měl snažit předat své mnohaleté zkušenosti klukům.
Právě v loňské sezóně trenér Jandač říkal, že by se mu zde hodil specialista na post brankářů. Když jsme spolu asi před měsícem dělali rozhovor, říkal, že i proto jste pod Ještěd přišel. Jak to ale může fungovat mezi gólmany, když přijde nová tvář a ještě je má mít na starosti?
S panem Jandačem jsme si sedli po mém příchodu a domluvili se na mé roli v týmu. Probrali jsme potřeby družstva a co bude tým ode mě očekávat. Brankářská příprava je přeci jen trochu odlišná, z tohoto důvodu jsem dostal za úkol se na ní podílet. Děláme zhruba 70% věcí spolu s mančaftem, jezdíme na kolech, běháme, děláme aerobik. Nechodíme pouze do posilovny, místo toho máme individuální tréninky, kdy chodíme na squash, tenis apod. Každou neděli máme s Mgr. Jandačem sezení, kde se domluvíme na plánu pro příští týden. Domnívám se, že to zatím funguje bez jediného problému. Kluci jsou v pohodě, musím říci, že spolu vycházíme velmi dobře. Nepovažuji se za nějakého trenéra, to rozhodně ne. Spíš se snažím zúročit své zkušenosti a poradit tam, kde si myslím, že se mohou tyto zkušenosti uplatnit.
Jak to kluci berou? Přeci jen jste tu 3 plus mladý Stejskal. Určitě jste si vědomi, že někdo bude muset odejít…
O tom se nijak nebavíme. S největší pravděpodobností tu se mnou zůstane Pavel Falta, mladý Jirka Stejskal zřejmě půjde na hostování či střídavý start. To samé bude platit asi i pro Honzu Koťátka. Na to je však příliš brzy odpovídat, máme za sebou teprve první část přípravy. A pak může přijít zranění, která ke sportu bohužel neodmyslitelně patří a vše může být jinak. My se snažíme vytvořit partu, abychom byli pro sezónu co možná nejlépe připraveni. Jsme všichni profesionálové a musíme přijmout úlohu, kterou nám vedení určí.
Mnoho hokejistů dnes odchází za lepšími podmínkami právě do Ruska, odkud jste se vy po necelém roce vrátil. Jak hodnotíte tamní soutěž? Jakou zkušenost jste si z Ruska přivezl?
Loňská sezóna mi moc nevyšla. Po dvou odehraných kolech jsem musel odejít ze Znojma. O tom se již popsaly nějaké metry papíru, nerad bych se proto k tomu již vracel. Je to uzavřená záležitost. Po umožnění přípravy v Jihlavě mě to nakonec odválo až do Ruska. V Permu jsem začal hrát asi až po měsíci, měsíci a půl. Do vánoc to bylo zhruba 14 utkání. Neměl jsem z Ruska dobrý pocit a chtěl se hned po svátcích vrátit domů. Dost psychicky se to na mě podepsalo. Nejdříve jsem tam byl bez rodiny, ale i po jejím příjezdu se to nezlepšilo. Loňský rok toho bylo opravdu hodně a já s tím, co jsem odehrál, nemohu být spokojen.
Jak se to zvládá být bez rodiny tak daleko?
Naštěstí tam byl Jirka Veber. Sblížili jsme se poměrně rychle, přeci jen ve dvou se to lépe táhne. Když jsem se do Permu vracel po Vánocích, byl jsem už psychicky nalomen a rozhodnut to vzdát. Chtěl jsem tu vypjatou sezónu vypustit a odpočinout si. Nakonec jsem se ale vracel do Ruska i s manželkou a dcerou a nějak to přežili.
Máte titul s Jihlavou, se Znojmem jste pak pravidelně hráli playoff. Z Orla se stal ještě větší dravec… Znamená to, že se diváci mohou těšit na stejné časy jako byly ty na jihu Moravy?
Je pravda, že jsem se dostal do podobné situace, jako byla ta před třemi lety ve Znojmě. Hned první rok jsme se probojovali do play-off, což se nám podařilo i v letech dalších. Hned v prvním roce po mém příchodu z toho bylo druhé místo, v play-off nás nakonec vyřadila pražská Slavie. Rok poté to byl Zlín, kdy jsme odešli poraženi po sedmi odehraných utkáních. Na ty dva roky vzpomínám rád, podařilo se nám splnit cíle vedení a určitě byla spokojenost. S podobnými ambicemi přicházím do Liberce. Tým se kvalitně posílil, cíl je jasně vytyčen, tj. play-off. Kluci jsou tu výborní, když se nám podaří vytvořit dobrou partu, neměl by ten cíl být nereálným.
Váš odchod ze Znojma následovali všichni z brankářů loňského družstva… V brance se přitom pravidelně střídali Altrichter s Kamešem. První jmenovaný byl nakonec hlavním tahounem týmu v play-off. Co si tu změnu vynutilo? Na jeden tým toho není zrovna málo…
Určitě to je věc vedení klubu, které se zřejmě rozhodlo ubírat jinou cestou. Kam ale povede? Podobně jako s kluky to bylo i se mnou. Vždy, když odejde opora týmu, udělá se kolem toho humbuk. Někdy se objeví špína, jako tomu bylo v mém případě. Pro mě to je již uzavřené. Na Znojmo budu vzpomínat jako na určitou část své kariéry, kdy se nám podařilo splnit cíle, které od nás byly očekávány. Já pro to udělal maximum a jestli si někdo myslí opak, pak je to jeho věc. Samozřejmě na to má právo.
Váš bratr musel také odejít…
Měli jsme spolu vytvořit brankářskou dvojici. Připravoval jsem pro něho půdu, tak jsme byli s vedením domluveni. Nakonec se ale vše zlomilo, po mém odchodu musel odejít na hostování i Petr. Obrázek si o tom nakonec může udělat každý sám. Předtím stačil Znojmu jeden brankář, vloni se tam vystřídali čtyři.
Jak moc souvisí loňské peripetie s trenérem Hořavou? Dá se říci, že hlavně s jeho příchodem nastaly v týmu radikální změny...
Já jsem se dozvěděl přímo od pana Hořavy, že je to jeho dílo. Později jsem také zjistil, že připravoval půdu pro Jardu Kameše. Již někdy během května nebo června proběhla mezi nimi první jednání o možnosti působení Kameše ve Znojmě. Z jakého důvodu? Asi protože je Kladeňák. Bylo to vlastně během doby, kdy byl Jarda ještě zraněn.
Jak to vypadá v současné době s vaším bratrem?
Petr je po operaci křížového vazu. Když to půjde dobře měl by být v srpnu natolik v pořádku, aby byl schopen vyjet na led. Pořád má však platnou smlouvu ve Znojmě, to jej ale uvolnilo na hostování do Olomouce. Myslím, že to pro něj nebude až tak špatné. Olomouc se pomalu zvedá, má určité ambice týkající se návratu do extraligy. Uvidíme, bude to jen na něm.
Po svém příchodu pod Ještěd jste laboroval se zraněnými zády. Jak je tomu nyní?
Měl jsem zablokovaná záda, jezdil jsem kvůli tomu ke specialistovi do Prahy. Teď je vše v nejlepším pořádku. Trénuji podle sebe, na tom jsme se dohodli s trenérem. Nakonec on sám dobře ví, že mi bude sedmatřicet a potřebuji trochu odlišný dril.
Nejen vy jste přišel jako posila pro boje o play-off. Jak hodnotíte současný kádr Bílých Tygrů?
Na to je ještě příliš brzy, nebyli jsme spolu na ledě. Ale samozřejmě znám Vencu Nováka, Musila, Faltu, Jiruše apod. Spoustu kluků znám podle vidění stejně tak oni mě a domnívám se, že když se dáme, jak jsem již říkal, do kupy jako mančaft, mělo by to fungovat. Noví hráči by měli být jen přínosem. Nejsme žádné hvězdy. To je možná naše výhoda, která by nám měla dopomoci, protlačit se mezi osm nejlepších. Podíváme-li se pak do jiných soutěží, poslední doba je toho zářným příkladem.
- Do Liberce přichází Oldřich Svoboda (24.4.2003)
Pro sdílení musíte povolit cookies sociálních sítí. Detaily a nastavení
Sdílet