Brankář Michal Nedvídek: Mezinárodní zkušenost je pro mě k nezaplacení

čtvrtek 12. března 2009

Jan Rachota

V nominaci České republiky na univerziádu v Číně byl jedním z klíčových hráčů. Liberecký brankář Michal Nedvídek se nyní v zajímavém rozhovoru rozpovídal nejen o hokejovém turnaji, ale i o dalších zajímavostech, které mu přinesla cesta do exotické země.

Michale, univerziáda byla v čínském Harbinu. Jak probíhala příprava na tento turnaj, ale i samotná cesta do místa konání?

Příprava reprezentačního celku probíhala v etapách a to na zimním stadionu ve Slaném. Jedno z přípravných utkání bylo i s celkem Benátek nad Jizerou, farmou Tygrů.

A cesta? Pořadatelskou zemí Zimní univerziády 2009 byla vzdálená a exotická Čína. Pro hokejová utkání bylo vybráno město Harbin.

Vlastní město Harbin je v hornaté oblasti, avšak jen v nadmořské výšce pouhých 168 metrů nad mořem. Od hlavního města Pekingu je vzdáleno více jak tisíc kilometrů dále na severovýchod. Zeměpisně patří na Sibiř a tomu odpovídá i počastí. Teploty –25C tak nebyly žádnou výjimkou. Do místa dění v čínském Harbinu jsme dorazili 16.02. po náročné a dlouhé cestě. Ubytování i stravování bylo ve stylu vysokoškolských kolejí.

A teď už k hokeji. Můžeš popsat jednotlivé zápasy?

Náš první hokejový zápas ve skupině proběhl dopoledne, ještě před oficiálním zahájením univerziády. Turnaj jsme začali vysokou výhrou nad Velkou Británií 10:0. Britové mají ve svém týmu několik hráčů, kteří hrají v Kanadě. Tito hráči vyčnívali, ale povedlo se nám je ubránit a uhrát pohodlné vítězství.

S největší pravděpodobností jsme se nechali výhrou ukolébat a podle jména podcenili Kazachy. Herně jsme je převyšovali, ale střelecky jsme zcela propadli. Chyběla koncovka a obrovské množství vyloučených na naši straně znamenalo úbytek sil.

Stejný osud mělo i utkání s Kanadou. Poslední zápas ve skupině jsme vyhráli nad domácí Čínou 14:0. To byla povinnost, i když do budoucna nelze podceňovat asijský hokej. Celkově asijský výběr hokejistů-vysokoškoláků a jejich přístup bude velkým oříškem! Závěrečný zápas jsme sehráli s výběrem Japonska, který jsme prohráli.

Naším velkým problémem v prohraných zápasech byla častá vyloučení a především neschopnost využívat i vyložené šance, kterých jsme měli opravdu hodně. Rozhodčí a jejich výklad pravidel byl velmi tvrdý a nekompromisní. Trestali se i drobné prohřešky. Ze základní skupiny jsme nepostoupili mezi čtyři nejlepší týmy a definitivně jsme přišli o naději na zisk medaile.

Zaujalo tě něco na hře soupeřů, se kterými jste se na turnaji utkali?

Zmínil bych neskutečnou disciplínu a rychlost ve hře japonského týmu nebo bruslařské schopnosti a kombinační hru Kazachstánu. Domácí Číňané a zejména Britové se vyznačovali srdnatostí a zarputilostí. Žádný zápas pro ně nebyl ztracený a bojovali až do poslední minuty. Práce kanadských trenérů, kteří působí na jejich vysokých školách, je vidět na jejich hře. Zajímavá byla z mého pohledu příprava jejich brankářů během rozcvičky před zápasem. Na rozdíl od našeho předzápasového systému postupného zvyšování frekvence střel na brankáře jsou asijští brankáři vystaveni zatížení, které vyžaduje okamžité využití všech způsobů a možností zabránění gólu. Krátkodobě, ale nekompromisně je takto připravován brankář, který bude jedničkou pro zápas.

Jak bys hodnotil vystoupení české reprezentace?

Z mého pohledu turnaj skončil neúspěchem. Nesplnili jsme cíle, které jsme si stanovili před turnajem. Ale účast na turnaji takového formátu, takováto mezinárodní zkušenost, je pro mě k nezaplacení. Šesté místo asi odpovídá možnostem a sehranosti týmu.

Univerziáda se konala v Číně, což je určitě zajímavá země. Měli jste čas i na mimohokejový program?

Během turnaje jsme měli možnost podporovat ostatní české výpravy. Byli jsme tak povzbudit ženský curlingový tým, krasobruslaře nebo ženský biatlonový tým, který měl zázemí v jiné vzdálenější studentské vesnici od Harbinu.

Po skončení turnaje jsme pak měli čas i na jiné aktivity. Město samotné bylo moc hezké. Má spoustu nejen typických čínských znaků, ale je pod silným vlivem Moskvy, který byl zejména znát ve stavebním stylu. Místní lidé mě naprosto šokovali svým přístupem nejen k naší výpravě. Nikdy v životě jsem se nesetkal s takovou ochotou a vstřícností jako zde. I z hlediska zabezpečení a ochrany účastníků bylo vše na nejvyšší úrovni.

A co například návštěva čínské restaurace, došlo v tvém případě na hůlky?

V čínské restauraci jsme byli, měli jsme možnost vyzkoušet všechny speciality, které jsme jedli jak jinak než hůlkami. Organizovaně jsme navštívili také ledové a sněhové město, kde byli všechny stavby postaveny z kvádrů ledu či sněhu a to v reálné velikosti.

Pro mě jako Liberečáka bylo zajímavé, že velkou atrakcí v místním malém Safari jsou naši bílí tygři. Takže jsem se jako správný Tygr musel jít na čtyřnohé bílé tygry podívat.

Děkuji za zajímavé povídání.