Šéfredaktor Jan Mráček: Těch pět let práce za to určitě stálo

Tak v redakci jsem od léta 2004, což už je tedy pět dlouhých let. Těch důvodů k odchodu je několik, hlavní je ale ten, že už nemohu webu věnovat tolik času, kolik bych si sám představoval. Proto tuto pozici rád přenechám někomu, kdo tento čas webu věnovat bude. Myslím si, že to bude ku prospěchu webu a jeho návštěvníkům.

Co tvá práce tedy obnášela?

Hlavních činností šéfredaktora je několik. Jednak starost o pokrytí všech typů článků a prací okolo A-týmu až po mládež. Do toho jsem se samozřejmě aktivně zapojoval do psaní článků na web. Mou práci v posledních měsících mi velmi usnadňoval skvělý redakční tým, který dokázal fungovat v podstatě sám o sobě.

Co ti práce u Bílých Tygrů dala? Měl jsi sílu přijít z práce domů a ještě psát na web?

Při této činnosti opravdu nejde o finance, odměnou bylo něco jiného a pro mě důležitějšího. To, že jsem se mohl dostat k informacím mezi prvními, proniknout do fungování klubu nebo navázat vztah a kamarádství s hráči Bílých Tygrů, se podle mého názoru penězi vyvážit nedá. Těch pět let za to stálo, i když to opravdu byla někdy dost veliká dřina a často člověk musel spolknout hořkou slinu a psát i to, co mu nebylo příjemné nebo s čím nesouhlasil.

Která ze sezon v redakci Bílých Tygrů byla pro tebe takovým vrcholem?

Nedá se říci, že bych nějakou sezonu preferoval, každá mi dala něco. Ovšem ta, kterou jsem si nejvíce užil, byla sezona 2004/05, kdy probíhala výluka NHL a mohl jsem sledovat hvězdy českého hokeje a jejich umění.

Jakým jsi byl fanouškem? Držel sis jako novinář nestranný pohled na věc, nebo ses někdy jednoduše neudržel?

Pokud jsem psal reportáž nebo online přenos, tak jsem se snažil být nezaujatý. Věděl jsem, že reportáž může číst kdokoliv, taktéž onlajn a tudíž by měly být objektivní a nezaujaté. To, zda se mi to povedlo, ať posoudí jiní.

Co považuješ za svůj největší úspěch? Nebo co tě na práci na webu potěšilo?

Jsem rád, že se podařilo uskutečnit pětkrát za sebou ojedinělou anketu o „Řád Bílého Tygra“, kde fanoušci volí nejlepšího hráče základní části. Doufám, že i po mém odchodu bude tato anketa dále fungovat. Pak mám také radost z toho jak web v posledních dvou ročnících fungoval. Osobně si myslím, že servis, který přinášíme, je v extralize na vysoké úrovni. Například to, že již zhruba deset minut po zápase je na webu k dispozici reportáž.

Kdy ti bylo při hokeji za těch pět let nejhůř?

Nejhůř mi bylo, když jsme vypadli ve čtvrtfinále s Českými Budějovicemi.

Jaký hráč ti utkvěl v paměti nejvíce?

Bude to asi Ľubomír Vaic, byl to totiž první hráč, se kterým jsem dělal rozhovor, a to se jen tak nezapomíná.

Jaké hokejisty, kteří v Liberci za těch pět let působili, bys zvolil do jakési své formace snů?

Pokud to mám hodnotit za celých pět let, tak bych do branky postavil Milana Hniličku, do obrany Ladislava Šmída a Valdemara Jiruše. V útoku bych tu zase rád viděl Leoše Čermáka na postu centra, na křídlech pak Ľubomíra Vaice a Aleše Kotalíka. Trenérem by měl být Josef Jandač, který dostal Bílé Tygry do extraligy.

Které utkání bylo pro tebe největším zážitkem?

Bylo to utkání Liberec versus Slavia, kdy jsme po dvou třetinách prohrávali 1:4, ve třetí třetině jsme zápas otočili a vyhráli 5:4. Tenkrát jsem chvílemi nemohl psát reportáž, protože atmosféra v Tipsport areně mi to prostě nedovolila.

Vzpomněl bys, jaký byl tvůj nejzábavnější rozhovor?

S Honzou Tomajkem (ironicky), to byl hráč, který opravdu neuměl mluvit.

Během své kariéry redaktora jsi zažil i stěhování mužstva ze staré Svijanské arény do moderního prostředí Tipsport areny. Jak na tebe obě haly působily a jak bys je porovnal?

Řekl bych, že ve Svijanské aréně, byť jsme měli jako novináři horší zázemí a horší servis v zápase, byla o poznání lepší atmosféra. Naopak v Tipsport areně bylo vynikající zázemí a komfort a její prostředí nám nabízelo větší možnosti.

Co se od doby, kdy jsi začal psát pro web, změnilo v tvém osobním životě?

Změnilo se toho opravdu hodně. Nejpodstatnější věci byly dvě. Za prvé narození mé dcery Terezky a také to, že jsem se oženil se svou dlouholetou přítelkyní a hokejovou fanynkou Lenkou.

Honza bude i přes odchod z redakce s webem nadále občasně spolupracovat a samozřejmě nepřestane být ani fanouškem Bílých Tygrů. Jménem celého týmu připravujícího tyto stránky mu děkuji a přeji hodně štěstí v životě i bez práce pro liberecký hokej.