Pavel Kašpařík: Naše situace začíná být vážná

Pavle, jak se hodnotí duel, který byl po první části velmi dobře rozehraný, po té druhé ale vypadal úplně jinak?
Hodnotí se to samozřejmě velmi, velmi těžko. Přiznám se, že moc nevím co k tomu říct, protože vůbec nedokážu pochopit ten zkrat ve druhé třetině, kdy na osm minut přestaneme hrát. Mluví se mi opravdu těžko, protože z vítězného utkání jsme opět prohráli důležité body a naše situace začíná být hodně vážná.

Kde se to zlomilo v té druhé třetině, tam to najednou šlo strašně rychle a bylo hotovo…
Nevím, co se najednou stalo, že za osm minut dostaneme čtyři góly. Je to jenom v nás hráčích, co jsme na ledě. Hrajeme nezodpovědně a v naší situaci navíc soupeř vždy potrestá každou chybu. Po jedné obdržené brance se sesypeme jako domeček z karet.

Nemohlo tam dojít po první části k jistému podcenění, přeci jen především v závěru úvodní třetiny jste Zlín jasně přehrávali a vedli 3:1.

Jestli podcenění, nebo jestli to je lajdáctví, těžko říct. Ten gól na 3:2 nás poznamenal, dostali jsme se do křeče a naopak Zlín se rozjel. My jsme pak byli ve stavu, kdy začnou pískat diváci, začnou nám přeskakovat puky a nehraje se nám lehko. My se ale s touhle situací musíme porvat a něco vymyslet. Na ledě prostě musí být dvacet chlapů, kteří budou tvořit jeden tým.

Jak to myslíš „jeden tým“, skřípe momentálně něco v kabině?
Ne, neskřípe vůbec nic, ale chtěl jsem tím říct, že musíme tahat za jeden provaz, bojovat o každý kotouč a nekoukat jeden na druhého, kdo něco vymyslí, nebo dá gól. Musíme víc dýchat jako jeden tým a ne jako individualisti.

Co chybělo k vyrovnání?
Jedna branka. A určitě i trochu štěstí, možná důrazu před bránou. Tyhle konce zápasů, kdy dotahujete a nepadne vám tam nic, to je stav, který se těžko popisuje. Kdo někdy dělal, nebo hrál nějaký kolektivní sport, tak to pochopí a bude vědět, o čem mluví. Prostě se vám v tu chvílí nic nedaří, jako dnes. Ty šance jsme tam měli, mohli jsme vyrovnat na 5:5, pak věřím, že bychom ten zápas i otočili, ale prostě nám to tam nepadne. Na druhou stranu doma nemůžeme hrát na to, abychom proti Zlínu vyhráli 7:6. Několik kol zpátky dostáváme hodně gólů a to není na to, abychom vyhrávali, my vyhrajeme tak na tři. Prostě teď inkasujeme spoustu laciných branek a ještě se u toho vždy sesypeme, tím pádem klesá i sebevědomí a pak už je to vždycky strašně těžké. Navíc když dostanete čtyři za osm minut, tak to už stojí za nějaký rozbor.

Nemyslíš si, že by vám pomohl time-out, třeba už za stavu 3:3 nebo 3:4?
Upřímně nevím, jestli by to k něčemu pomohlo. Nedokážu se vcítit do hlav ostatních spoluhráčů, ale prostě chvíle jako dnešních osmi minut ve druhé třetině hrajeme strašně naivně a bojácně.

Narážíš tím trochu i na tu penaltu, které se Vám letos moc nedaří. Ani dnes to nevypadalo, že by se k její exekuci někdo vyloženě tlačil.
To vůbec ne. Tam byl od začátku jasný střelec a nikdo nemohl spekulovat o tom, že by to mohl jet někdo jiný než Milan Bartovič, alespoň z mého pohledu. Věřím, že kdyby tam ten gól spadl, tak bychom to ještě otočili, chyběl tam kousíček.

Jak se vůbec chodí na led, za nepříznivého stavu, kdy se týmu nedaří, diváci začínají pískat…
Samozřejmě to pro nikoho z nás není lehká situace. V těchto chvílích tam ale právě nesmíme chodit s tím, ž budeme myslet na to, že nesmíme dostat gól. Naopak to tam musíme ubojovat. Je to ale samozřejmě složité, nohy a ruce máte pak těžký, hlava taky nebere tak jak by měla. Hokej je samozřejmě z tribuny strašně jednoduchý, tam každý vidí, co by na tom ledě měl udělat, ale tam na místě to pak není jednoduché. Hlava je v tomhle natolik mocná, že s tím sportovním výkonem dokáže udělat divy. Musíme se sebrat a posledních deset zápasů opravdu začít bojovat a zlomit to.

Jaká byla po druhé třetině nálada v kabině?
Tak je jasné, že nebyla nejlepší. Padla tam ostrá slova, ale na druhou stranu, my nemůže být silní v kabině, ale je potřeba to odpracovat na ledě. V tomhle stavu, při vývoji extraligy ale nesmíme takhle rozjeté zápasy pouštět.

Pavle, díky za rozhovor. Více štěstí v dalších utkáních.