Některé zážitky z Ruska už nám nikdo nevezme, říká útočná posila Jaroslav Kudrna

Jardo, po více jak třech letech jste opustil Magnitogorsk. Rozhodla o Vašem návratu do Čech poslední sezóna, která se Metallurgu nevydařila podle představ?
Uplynulá sezóna se nepovedla celému klubu. Nabralo se hodně nových hráčů, všichni chtěli hrát a trenér točil ve čtyřech pětkách přesilovky i oslabení. Nikdo se tak nedostal do tempa, což bylo asi na škodu. Tím, že jsme nebyli v tempu, jsme neměli ani takovou fyzičku, takže jsme v play-off vypadli.

Když se ohlédneme za Vaším působením v Rusku, tak kterou z těch sezón hodnotíte jako nejúspěšnější?
Ta předloňská byla bodově povedená. Na druhou stranu, jsem si na konci ledna zlomil zápěstí. Dost na mě tenkrát tlačili a já si tu ruku pak dával ještě asi půl roku do kupy. Měl jsem dvojitou zlomeninu, nechali mi sádru jen asi dva týdny a pak to začali rozcvičovat. Ruka se odvápnila, což bylo nepříjemné. Ale bodově byla asi nejpovedenější, vyhráli jsme Super Six. Z tohoto hlediska byla určitě úspěšná stejně jako ta první sezona, kdy jsme vyhráli ligu. To je zážitek na celý život. Nejvíce mě pak mrzí, že se nám nepodařilo vyhrát Ligu mistrů. To bylo zřejmě největší hokejové zklamání. Nebyli jsme na to připravení. Trochu jsme ten tým podcenili. Nezvládli jsme to po taktické stránce. Představovali jsme si, že Curych přejedeme, ale už v domácím zápase jsme s velkými problémy vyrovnali. Kdybychom ten zápas vyhráli, tak bychom to třeba nakonec uhráli. V Curychu nás ale přejeli. Byl to pro nás velký šok a zároveň i velké zklamání.

Váš spoluhráč z Metallurgu Tomáš Rolinek, se nedávno vyjádřil o Magnitogorsku jako o ne zrovna pohledném městě. Jak se Vám v průmyslovém městě žilo?
Některé zážitky už nám opravdu nikdo nevezme. Přímý let tam nebyl, takže jsme tam museli vždycky přes Moskvu, kde se navíc přejížděly letiště. V zimě docházelo občas i ke zdržení letadel, což nebylo moc příjemné. Většinou tam za mnou rodina jezdila sama. Mám dvě dcery, čtyři a osm let. Když bylo malé půl roku, tak jsme si tam dost užili, protože třeba zdravotní péče tam není na takové úrovni jako tady. Vzpomínám si, že holce bylo půl roku, dali nám tam nějaká antibiotika, která vypadala jako prášek na praní. Řekli nám, abychom to namíchali a dávali jí to.

Od příští sezóny budete oblékat dres Bílých Tygrů. Jak se vůbec zrodil Váš příchod pod Ještěd?
Původně to vypadalo, že se vrátím do Třince, kde byl ústní příslib, že se vrátím právě tam. Nějaká jednání s klubem proběhla, ale celé se to vleklo. Nevím, jestli zájem z Třince byl od všech lidí. Agent tedy prověřil další možnosti a přišel s nabídkou z Liberce. Jednání s Bílými Tygry byla korektní a rychlá. Finance nehrály roli, vzal jsem to kvůli rodině. Jsem z Hradce, takže to sem mám blízko. Už jsem se nacestoval dost. S odstupem několika dní mohu říci, že jsem velmi rád, že se přestup podařilo realizovat. Nyní jen věřím, že budeme hrát dobrý hokej, a že se nám bude dařit. Zázemí se mi moc líbí. Kluci už mi říkali, že organizace Bílých Tygrů patří k nejlepším v republice a to se potvrdilo. Když jsem přišel a viděl, jak to tady funguje, tak musím jen souhlasit.

Takže zahraničí už Vás nelákalo?
Nějaké nabídky jsem ještě měl, chvíli jsem je i zvažoval, ale měl jsem nastavenou určitou finanční laťku. Nechtěl jsem jít někam za každou cenu. Chtěl jsem něco kolem Moskvy, dál ne, protože vím, jak to v těch městech a klubech vypadá. Někam za Sibiří, to už nepřipadalo v úvahu. Jak říkám, rozhodl jsem nakonec kvůli rodině pro návrat domů.

Po odchodu Václava Nedorosta s Milanem Bartovičem a i díky Vašim zkušenostem na Vás bude liberecký klub v příštích letech hodně sázet a vidí Vás jako jednoho z lídrů týmu. Počítáte s možným tlakem?
Je to pro mě samozřejmě výzva a nebráním se tomu. Budu rád, když se mi povede strhnout kluky. Chci, aby se nám všem dařilo. Nejdůležitější ze všeho jsou ale výsledky celého týmu. Jestli budu dávat góly já nebo někdo jiný, je úplně jedno. Kluci jsou tady šikovní, mladí, pružní. Myslím si, že bychom mohli mít dobrý tým.

Už jste se v Liberci rozkoukal? Co Tipsport arena a úzké kluziště?
Hala je moc pěkná, moc se mi líbí. Podle mě je nejlepší v republice. Užší hřiště mi nevadí. Nějakého kontaktu se nebojím. Věřím, že mi ten hokej bude sedět a strach z užšího kluziště vůbec nemám, musím ale přiznat, že jsem na to docela zvědavý. V Rusku to totiž moc není, jsou tam samá velká letiště.

Jak to budete mít s bydlením? Říkal jste, že jste z Hradce Králové…
Budu tady když to půjde a rodina za mnou bude na víkendy jezdit. Nechci moc dojíždět. V létě, když jsou dvoufázové tréninky, tak určitě ne. Chci se dobře připravit na novou sezonu.

Znal jste někoho z libereckého kádru už z dřívější doby?
Určitě Tomáše Vaka, Honzu Výtiska a Jirku Hunkese. V kabině jsou ale všichni kluci super. Tady to vše klape.

V říjnu čeká Tygry souboj s Bostonem. Jak se na tuhle událost těšíte?
Těším se samozřejmě moc, určitě to bude pěkné. Předloni jsme hráli s Magnitogorskem proti New Yorku Rangers. Bude to hezká vzpomínka pro všechny. Uvidíme srovnání, jak na tom jsme.

Jardo, díky za rozhovor a hodně bodů v libereckém dresu.