Chemik v dresu Tygrů - Martin Ťupa

Ten přišel pod Ještěd na měsíční hostování a jeho angažmá nezačalo nijak příjemně. Neuvěřitelná smůla stála proti Tygrům v utkání se Vsetínem, které Liberečtí prohráli v prodloužení. První radostné okamžiky tak nový Tygr zažil až v následujícím domácím zápase proti Třinci. V něm si připsal i jeden kanadský bod za asistenci na Korhoňovu branku.

Martin Ťupa naskočil do dospělého hokeje v mateřském Chomutově. Bylo mu sedmnáct let a na severu Čech se v té době hrávala 2. Národní liga. Další hokejové kroky směřovaly na vojnu do Pardubic, kde na sebe v místním oddíle s názvem Racek, upozornil extraligovou Teslu.

Ta si defenzivního zadáka stáhla do svých řad, prostor ukázat své kvality však dostal nejprve na „farmě“ v Havlíčkově Brodě. Po skončení sezóny absolvoval letní přípravu s „áčkem.“ Nakonec moc nechybělo a Ťupa se mohl potkat v jednom týmu s brankářskou legendou Dominikem Haškem. Ten si to ale v roce 1991 namířil z vojny v Jihlavě rovnou za oceán, navíc ani Ťupa v extraligovém kádru dlouho nepobyl. Zranění loketních úponů levé ruky ho vyřadilo ze hry na tři měsíce, sezónu pak dohrál opět v Havlíčkově Brodě. V roce 1996 ho osud přivedl na Moravu, do slavné Dukly Jihlava. Ta však na lesk pohárů ze svých nejlepších let mohla již pouze vzpomínat, krize vrcholila.

Jak vzpomínáte na dobu v Jihlavě? Váš odchod v roce 1999 jakoby předznamenal definitivní pád slavného klubu?
Přišel jsem do Jihlavy díky trenérovi Holíkovi. Hned prvním rokem nás ale potkala baráž, kterou jsme naštěstí zvládli, což se však nedalo říci o trenérovi. Holík odešel a na lavičku usedl Josef Augusta. Ten však se mnou moc nepočítal, můj pobyt na ledě se scvrknul na minimum času. Když jsme v roce 1999 prohráli všech pět utkání evropské ligy, došlo v kádru k radikálním změnám. Vedení pustilo čtyři beky a já odešel do Chomutova, paradoxně Jihlava v tom roce spadla.

Poprvé v kariéře jste nastupoval proti svému bývalému zaměstnavateli. Dnes jste již mnohem zkušenější. Dají se srovnat tehdejší pocity, které následovaly po trejdu, se současnými?
První rok to bylo docela vyhecované. Tak, jako každý, koho podobná situace potká, vypsal jsem i já prémie na utkání proti Jihlavě. Pak se to stabilizovalo a vrátilo do normálu. Dnes již takové pocity nezažívám. Samozřejmě změna prostředí může hráči kolikrát prospět. Trejd do Liberce byl ale dost specifický, alespoň pro mě. Nejsem již žádný mladík, mám určité závazky a vazby, proto jsem byl velice překvapen, že se to stalo. Pokud však hráč přijde do prostředí, kde se dobře cítí a je o něj zájem, pak může přijít i do aktuálně horšího týmu. Dostane-li prostor, jenž mu chyběl, určitě to je pouze ku prospěchu věci. Já ten zájem ze strany Liberce cítím, a to je velmi pozitivní. Člověk si pak více věří, myslím, že by mi pobyt pod Ještědem mohl pomoci.

V Chomutově jste ve dvou sezónách po sobě vyhrál kanadské bodování mezi obránci. To zřejmě rozhodlo o Vašem návratu mezi hokejovou elitu…
Musím říci, že mi domácí prostředí velmi prospělo. Právě díky rodinné a týmové pohodě, kdy se nám herně dařilo, mě oslovil Václav Sýkora. Ten v té době vedl Litvínov. Na trenéra Sýkoru vzpomínám nejraději. Byla velká škoda, že odešel do Prahy. Každý má jiný názor, ale co jsme se tak bavili i s kluky ze Sparty, je to opravdu skvělý odborník a psycholog. Sýkora dokáže z hráčů dostat maximum, nikdy se je nesnaží stáhnout níž.

Z toho vyplývá, že Vám impulzivní trenéři moc nesedí. Trenér Výborný je v tomto ohledu stejný?
To je těžké, jak se říká každý pes jiná ves. Někdo nad sebou potřebuje bič, jiný je spíš pro klid a rozvahu. Třeba Václav Sýkora nikdy nejmenoval, když někdo udělal chybu. Prostě chyba byla a všichni o ní věděli. Hráč už v 18ti - 20ti letech moc dobře ví, co se stalo špatně. Za sebe mohu říci, že mi takovýto styl vyhovoval. Trenér Výborný je v tomto směru podobný.

Byl jste jedním z aktérů utkání Litvínova proti Liberci, které skončilo debaklem 7:0. Vy jste si dokonce připsal dvě asistence. Jak na ten zápas vzpomínáte?
Měli jsme z Liberce obavy. Tygři mají mladý, nepříjemný útok, ale to utkání jim nevyšlo. Sled jednotlivých kol extraligy je velmi rychlý a pokud tým prohrává o tři branky, většinou se již soustředí na další duel. Takový je dnešní hokej, vezměte si Kladno. To dostalo desítku ve Zlíně, po třech minutách v první části nebylo za stavu 3:0 co řešit.

Absolvoval jste tři utkání v dresu Bílých Tygrů. Měl jste určitou možnost se s týmem seznámit. Co si myslíte, že týmu nejvíce chybí?
To je těžké, ale určitě to je štěstí. Ohlédnu-li se zpět, pak hned v prvním utkání proti Vsetínu jsme soupeře prakticky k ničemu nepustili, šancí bylo na dva zápasy, góly ale dával většinou soupeř. Vsetín patnáctkrát vystřelil na naší branku, my jsme ho trojnásobně přestříleli (pozn. na střely 46:15), přesto se nakonec radoval soupeř. Co se dá ale týmu vytknout? Že nedává branky? S tím se musí hráč narodit, to vás žádný trenér nenaučí. Porovnám-li to s Litvínovem, pak Vsetín měl mnohem více brankových příležitostí, než v utkání zde v Liberci. Měl jsem hrozný pocit, když jsme prohráli. Co jsem také mluvil s kluky, pak se toho zde od začátku sezóny poměrně dost vyzkoušelo. Měnily se styly, přišel nový trenér. Teď je potřeba kádr stabilizovat, dát mu potřebný prostor. Ono to přijde a zas se bude vyhrávat.

V příštím domácím utkání nastoupíte proti Litvínovu. Jak se na to těšíte?
Pokud vyhrajeme, pak se samozřejmě těším. Díval jsem se na náš rozpis, a je to pekelné tempo, které nás čeká. Doma Litvínov, pak Vítkovice a Slavia, v současné extralize si však soupeře moc vybírat nelze.

Příští rok je nejen v zámoří s velkou netrpělivostí očekávána stávka. V Litvínově před letošní sezónou vypluly na povrch rozpory mezi hvězdami z NHL a klubovým vedením. Jak vnímáte tuto událost?
Mohu jen potvrdit, že vztahy s kluky ze zámoří jsou velmi napjaté. Koneckonců Jirka Šlégr, jenž v loňském roce pomáhal Litvínovu na začátku sezóny, měl během léta nakročeno spíš do Liberce než k nám. Mě končí smlouva, co bude dál, nevím. Pro lidi je možnost spatřit naše nejlepší hokejisty velmi lákavá. Důležité bude, jak se s tím vypořádají kluby. Nedovedu si totiž představit, že by v polovině rozehrané soutěže najednou odešlo třeba šest hráčů. Kdo by je pak nahradil? Jinak si však myslím, že sehnat finanční prostředky na takovéto hvězdy je vždy otázkou prestiže. Před třemi lety se vrátil Robert Reichel a ve výsledcích to bylo hned znát. On dělal polovinu mužstva, jeho příchod do kabiny znamenal pro všechny hráče hrozně moc. Všichni se mohli učit. Nakonec i ty finance se do klubu vrátí díky většímu zájmu médií, sponzorů a diváků.

Statistiky Martina Ťupy