Hvězdný debutant Štich: Pár gratulací snad na mobilu najdu

Liberecký obránce si po utkání užíval pozornosti médií a kamer, roli spasitele národního mužstva ale odmítl. „O vítězství se zasloužili všichni hráči, co byli na ledě. Nemá cenu vybírat jednotlivce. Zítra může dát góly zase někdo jiný,“ prohlásil. Nadmíru solidní statistický zápis ale urostlého zadáka viditelně potěšil. „Samozřejmě moje dojmy jsou kladné. Vyhráli jsme a získali nějaké body do této soutěže.“

 

 

David Štich zažil parádní vstup do seniorské reprezetnace.

 

 

Výběr trenéra Hadamczika se na ledě dlouho trápil a hledal recept na zdolání dobře pracující defenzivy Norů. „Hodně hráčů dlouho nehrálo zápas, takže jsem vlažný začátek čekal. Znát byla i únava z cestování. Po sezení v letadle a autobusu mně nohy moc nešly,“ připomněl Štich přesun hokejistů na sever až v den utkání. „Postupně jsme se ale všichni dostali do tempa.“

Ospalé utkání probudila až první branka v úvodu třetí třetiny, po hříchu však padla za záda českého gólmana Kováře, dalšího debutanta v národním týmu. „Norové nám párkrát ujeli do přečíslení, Kuba Kovář nás podržel. Pak mu ale puk nešťastně vypadl z rukavice a odrazil se za brankovou čáru.“

Pak už přišly Štichovy chvíle. Nejprve tvrdou ranou nedal norskému brankáři Haugenovi šanci puk chytit, a připravil tak gólovou dorážku pro Ivana Rachůnka, deset minut před koncem se do střelecké listiny zapsal sám. I když poměrně kuriózním způsobem. „Byla to náhodná branka. Chtěl jsem puk dávat křížem na Lukáše Pecha, jenže jsem trefil prvního clonícího hráče do brusle. Od ní se to odrazilo gólmanovi mezi nohy,“ popisoval Štich. „Nejprve jsem netušil, jestli puk propadl za brankovou čáru nebo ne, tak jsem se radši moc neradoval.“

K radosti nakonec měl důvod, jeho branka se ukázala být vítěznou a přinesla nově se tvořícímu týmu pro světový šampionát první úspěch v podobě vítězství 2:1. Štichův zápis jistě nezůstane bez povšimnutí ani v Česku. „Podívám se. Zápas nebyl v televizi, ale pár známých asi sledovalo onlajny, tak na mobilu snad něco najdu,“ usmíval se dvaadvacetiletý zadák.

Velkým zážitkem pro většinu reprezentantů bylo první setkání s olympijskou halou v Gjøviku, vytesanou ve skalním masivu. „První dojem je hodně zvláštní, protože jdete 200 metrů kamsi tunelem, kde na vás vykoukne hokejová hala. Vevnitř je strašné teplo, led není dobrý a puky odskakují od hokejek. Nejhorší je to u mantinelů. Nechci se na to ale vymlouvat.“

Utkání navštívilo podle oficiálního zápisu pouhých 766 diváků, což je hluboko pod očekáváním pořadatelů. Pro srovnání, na čtvrteční první finálový duel norské ligy přišlo v Sarpsborgu přes tři tisíce fanoušků. „Je to málo, ale atmosféra šla docela mimo mě. Diváky na ledě moc nevnímám. Je ale pravda, že tady spíš jen občas zatleskají dobré akci. To je docela rozdíl, protože v Česku jsou mnohem hlučnější.“