Liberecký inventář Jiří Moravec:Došlo mi až později, že jsme se tady zapsali do historie

Jirko, jsi v plné přípravě na svou desátou extraligovou sezónu a všechny letní drily jsi absolvoval jako Bílý Tygr. Když si vzpomeneš na tu úplně první přípravu, jaká byla?
Je to už tedy poměrně dlouho, ale byla trošku jiná. Teď jsou tréninky více zaměřený na dynamiku a už neběháme pouze jen po ovále. Spíš běháme někde v lese a je to víc o síle.

Co se Ti vybaví u první sezóny jako vůbec první?
Asi Valda Jiruš, jak jsme spolu hráli a naše dobrá spolupráce.

Byla nějaká letní příprava z těch deseti, do které se Ti vůbec, ale vůbec nechtělo?
Já si myslím, že do letních příprav se nikomu moc nechce, ale pro hokejistu je to důležité ji absolvovat, aby mohl v průběhu sezóny kde čerpat.

Jak vzpomínáš na sezónu, kdy jste přes baráž postoupili do nejvyšší české soutěže?
Určitě to byla nejlepší historická sezóna pro Liberec. Tenkrát jsme přešli přes Kladno 4:1 na zápasy. Myslím, že jsme Kladno v baráži trochu překvapili a šli jsme za soutěží asi víc, možná proto jsme dokázali vyhrát celou sérii.

Tenkrát Ti bylo dvacet let. Uvědomoval sis, čeho jsi s týmem dosáhl?
Došlo mi to až později, že jsme se tady s kluky zapsali do historie. Byla nás tu spousta Liberečáků jako já, Honza Plodek, Višura, Venca Kočí a další.

Bylo těžké potvrdit v play-off roli favorita, když jste skončili s velkým bodovým náskokem na prvním místě?
V té sezóně jsme prohráli snad jen čtyři utkání, kdy jsme nebrali ani bod. Byli jsme do play-off dobře nastartovaní, ale je to nová soutěž a začíná se od nuly. Tenkrát jsme měli tým, který za postupem šel nejvíc z celé ligy, a nakonec se to povedlo.

Tenkrát jste neměli příliš starý tým. V čem tkvěla největší síla mančaftu?
Hráli jsme dost zodpovědně a disciplinovaně, kterou po nás vyžadoval trenér Jandač. Skvěle nás na všechna utkání připravil.

Koukáš se, kolik máš za těch několik sezón v Liberci na svém kontě zápasů, bodů a atd?
Na počet odehraných utkání koukám, ale kanadské bodování není nic moc. Za těch devět sezón jsem moc gólů a nahrávek nedal.

Troufáš si tipnout, kolik by to mohlo být?
No, řekl bych, že tak třicet nahrávek a asi dvacet gólů.

Skoro. V Tygřím dresu jsi nasbíral 27 gólů a 34 asistencí. Která sezóna Ti z těch devíti utkvěla v hlavě nejvíc?
Určitě dvě sezóny, kdy jsem s Libercem získal dva bronzy, ale loňská byla také povedená, jen škoda play-off, které nám nevyšlo.

Obránci moc branek nedávají. Na jakou svou branku vzpomínáš nejraději?
Loni proti Boleslavi, kde jsem hrál asi půl roku. Zápas pro mě měl trochu jinou příchuť, takže jsem byl rád, že se mi povedlo se trefit.

A zápas, na který nevzpomínáš vůbec rád?
Těch bylo. (Smích). Ale asi to byl ten sedmý v play-off 2011 se Slávií. V základní části to tak nevadí, když se občas prohraje, ale v play-off je to horší, protože se hraje o všechno.

Jaká sezóna byla z Tvého pohledu vůbec nejhorší?
Z mého pohledu asi sezóna 2009/10, kdy se mi osobně vůbec nedařilo a v bodování +/- jsem byl hodně v mínusu. Ta sezóna se mi vůbec nepovedla a nevzpomínám na ni z osobního hlediska moc dobře. Tenkrát jsem si pohrával s myšlenkou, že se na hokej vykašlu.

Bílí Tygři se během působení v extralize přestěhovali do moderní Tipsport areny. Jak vzpomínáš na zápasy ve Svijanské aréně?
Všechno má své plusy a minusy. Mně osobně se hrálo ve Svijance lépe. Byla tam jiná atmosféra než v Tipsport aréně a v ní se mi hrálo opravdu dobře. V nové hale máme konstantní teplotu, kdežto ve Svijance jsme občas mrzli. Foukalo tam z plechové střechy a vlastně ze všech směrů na nás šel studený vzduch. Šlo ale o zvyk a já osobně jsem tam hrál asi od pěti let, takže jsem se tam cítil dobře. V Tipsport areně máme lepší zázemí, posilovnu, vířivky a hlavně diváci tady mají taky vetší pohodlí.

Ty osobně jsi v Liberci zažil všechny trenéry, co tady zatím působili. Mohl bys je trošku srovnat?
Pan Jandač byl docela přísný, hodně nás burcoval a chtěl, abychom hráli disciplinovaně. Pan Paleček byl naopak docela kliďas a moc toho nenamluvil. Mně osobně asi vyhovoval nejvíc. (Smích). Byl to strašně hodný pán. Pak jsme měli Dušana Gregora, což byl taky trošičku pruďas, ale měl dobrý názory na hokej. Teď tu máme pana Kalouse a ten je nejlepší a to bych chtěl podtrhnout. O hokeji hodně přemýšlí a bere hodně moderní trendy z jiných zemí.

Je Ti třicet a ještě ses nevydal na zahraniční angažmá. Myslíš, že by ses ještě někam mohl podívat nebo je extraliga vrcholem tvé hokejové kariéry?
Bude hodně záležet, jak se mi povedou budoucí dvě sezóny. Je možné, že se to podaří lépe a pak se teprve uvidí. Určitě bych se ale nebránil.

Asi jako každý hokejista, tak i Ty ses nevyhnul několika zraněním. Na které vzpomínáš se slzejícím okem?
Nejhorší asi bylo zranění ramene, které mi utrhli doma se Spartou. To tenkrát docela bolelo a nechtěl bych to znova zažít.

Poprvé budeš za Liberec nastupovat v sezóně bez své oblíbené desítky.
Je to tak. Celý život jsem hrával s desítkou, teď je bohužel taková situace, že si musím vzít jiné číslo. Vybral jsem si po Hunkym devítku, protože jí nosil můj brácha.

Proč sis vybral číslo deset na dresu v mládí?
Desítku mi dal táta. Když jsem byl malý, tak mi řekl, že si ji mám vzít, že ji nosil i Michel Platini. (Smích).

Jsi jako hokejista pověrčivý? Ptám se na tuhle otázku záměrně, kvůli změně čísla na dresu.
Neříkám, že ne. Uvidíme. Pověrčivý moc nejsem. Na záda si nevidím, takže to je dobrý. Snad devítce neudělám příliš velikou ostudu. (Smích).

Obránci nastupují vždy ve dvojici. Na kterého parťáka vzpomínáš nejraději?
Musím zase říci Valda Jiruš. Hráli jsme spolu hrozně dlouho a rozuměli jsme si i mimo led a souhra s ním byla vždy dobrá.

Co bys považoval za úspěch Liberce v desáté extraligové sezóně?
Největším úspěchem by asi byl titul, jenže k němu vede ještě daleká cesta. Byl by to úspěch jako blázen.

Jirko, děkuji za rozhovor a hodně síly do závěru letní přípravy.