Nejvíce si odpočinu při rybaření, říká čerstvý třicátník Jan Víšek

Honzo, připravuješ se na desátou extraligovou sezónu. Jak vnímáš už desátou přípravu v dresu Tygrů?
Beru ji jako každou jinou. Snažím se vždy do každé sezóny připravit co nejlépe, abych dobře naladil formu a fyzičku. Každý rok je to o tom, se co nejlépe připravit, protože z toho pak v sezóně čerpáte.

Když si vzpomeneš na svou úplně první přípravu. Jaká byla?
Abych řekl pravdu, tak si na ni už příliš nevzpomínám. Vím, že byla těžká. (Smích).

O Tobě se ví, že jsi vášnivým rybářem. Stihl jsi už letos zajít za svou vášní?
Párkrát jsem si už byl zarybařit, i když počasí nebylo vždycky ideální. Teď máme ale času málo, protože vlastně pořád trénujeme, ale nějaký čas si určitě na ryby udělám.

Vydáváš se za rybařením i do zahraničí?
Ano, i letos se chystám někam za hranice a udělám si radost. Jinak ale budu jezdit po Čechách a kolem Liberce.

A kde konkrétně jsi byl v zahraničí na rybách?
Byli jsme ve Švédsku na pstruzích. Tam to bylo moc pěkné, protože švédská příroda je úplně něco jiného. To byl zatím můj jediný výlet někam do zahraničí.

Naučil jsi za těch deset let někoho v kabině rybařit?
Párkrát jsem vzal Klimoše a musím říci, že mu to jde velice dobře.

Může se tedy pochlubit lepšími úlovky než Ty?
Ne, to ne, ale má pro rybaření cit. (Smích).

Pojďme zpět k hokeji. Každý hokejista má dobré, ale i špatné sezóny. Na kterou Ty osobně vzpomínáš nejraději?
Vzpomínám rád na sezónu s panem Palečkem, kdy jsme my ze čtvrté lajny, já, Ploďák a Klimoš, začali hrát víc. Dostali jsme tenkrát víc prostoru a celkem se nám dařilo.

Za deset let u Tygrů jsi zažil prakticky všechny trenéry. Jak se jejich práce lišila?
Každý trenér si to dělá po svém, a jak nejlépe umí a podle svého svědomí. Jako je jiný každý hráč, tak se liší i práce koučů. Teď se do toho dostávají nové prvky, což si myslím, že je jenom dobře.

Co Ty osobně nemáš vůbec rád na letní přípravě?
Já osobně nemám moc rád běhání na Ještědu. Ostatní věci mi nevadí. Naopak mám rád, když se hraje fotbal.

I Ty osobně jsi byl u postupu Tygrů do extraligy. Můžeš porovnat starou a novou halu?
Je to obrovský rozdíl. Ve staré hale byla také výborná atmosféra, byla tam spousta míst na stání, což umocňovalo tamní náladu. V nové hale je ale fandění také super a lidi se příliš nezměnili a fandí dobře. V Tipsport areně je pro všechny mnohem větší komfort. Fanoušek si tu může při zápase sednout, nemrzne a má dobrý výhled na hrací plochu. Když to pak vezmu z hráčského hlediska, tak musím říci, že si konečně připadáme někde v hale. Pokud se podíváme na jiné stadiony, tak je to trošku jiné.

Jsi s někým z kluků v kontaktu, co jste to tenkrát dotáhli do extraligy a už nehrají za Liberec?
Tenkrát jsme byli dobrá parta. Občas vídám Mošnu, Víťu Jankových, který teď dělá na staďáku, pak Patrika Rozsívala, Honzu Koťátka, Ríšu Jareše a Vencu Kočího. Nerad bych na někoho ale zapomněl.

Vzpomeneš si i na nějakou branku za těch deset let, která Ti utkvěla v hlavě?
V play-off proti Spartě, kdy mi to Klimoš přistrčil zpoza brány, já jsem to dostal mezi kruhy a trefil jsem to hezky nahoru nad lapačku.

Je spolupráce s Tomášem Klimentou už tak nějak naslepo?
Hrajeme spolu už delší dobu a nějaké signály člověk pochytí a ví tak nějak, kde se pohybuje. Naslepo to ale určitě není.

Z Liberce ses dostal i do reprezentace. Jak jsi vnímal Tvé dva starty na Channel One Cupu v Rusku?
Bral jsem to jako obrovskou zkušenost, protože kromě Berouna a Jablonce nad Nisou, což jsou o hodně nižší ligy, jsem nikde nehrál. Najednou jsem se dostal do takové elity. Byl jsem za to hrozně rád, že jsem se tam dostal. Získal jsem tím cenné zkušenosti hrát mezinárodní zápasy se samými výbornými hráči.

Věříš, že by ses mohl v nároďáku ještě objevit?
Všechno záleží na formě a na tom, jak se mi bude dařit.

Po Liberci koluje taková povídka, že jsi dorazil na reprezentační sraz v nějakém malém autě a nechtěli Tě tam pustit. Co je na tom pravdy?
Když to někdo vypráví už podesáté, tak se to takhle zamotá, takže to není pravda. Já jsem v té době měl menší auto, to je pravda. Musel mě tam tenkrát odvézt můj otec, protože to auto by tam asi nedojelo. Takže mě tam pustili bez problémů a kluci si z toho tenkrát v kabině dělali srandu.

Čím si myslíš, že by bylo dobré okořenit desátý rok Liberce v extralize?
Určitě bychom chtěli jít co nejdál a okorunovat to nějakým úspěchem. Uvidíme.

Honzo, díky za rozhovor a hodně úspěchů v příští sezóně.